Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙13🌙

Vítr mě uhodil do obličeje. Pod svým tělem jsem cítila něčí ruce. Pomalu jsem otevřela oči a zaječela. Byla noc a Tywall se mnou někam letěl.
Sorin: CO TO DĚLÁŠ?
Tywall: Uklidni se. Jen jsem se chtěl s tebou proletět.
Začal se smát. Bojím se výšek. 
Sorin: Prosím, sleť níž, bojím se výšek!
Tywall: Tak to sis vybrala špatného kamaráda.
Najednou jsem se přestala bát. Podívala jsem se na něj smutnýma očima.
Sorin: Kamaráda?
Tywallovi se vytratil úsměv z tváře. Zatvářil se vyděšeně. Pak se najednou prudce otočil a letěl zpátky. Ječela jsem snad pořád. Vítr mi házel vlasy do obličeje. Pak najednou ustal. Byli jsme před vchodem do úkrytu. Otevřel oboje dveře, postrčil mě dovnitř a zabouchl za mnou. Pak jsem slyšela jen, jak zamával křídly a někam odletěl. Kamarád... Ta slova mě bodala na srdci. Myslela jsem, že pro něj včerejšek něco znamenal. Nejspíš jsem si mýlila. Pomalým tempem jsem se vydala k sobě do pokoje. Po cestě jsem potkala Lunu. Nic neřekla. Jen se na mě dívala. Její pohled mě pálil na zádech. Vešla jsem k sobě a zabouchla jsem dveře. Položila jsem se na postel. Po tváři mi stekla slza. Ať už jsem k němu cítila cokoliv, jenom kamarádství to nebylo.

Luna
Věděla jsem, že jí Tywall zase něco špatného řekl. Neuměl to s holkami... Chtěla jsem se za ní vydat, ale raději jsem šla vyhlížet svého brášku. Vrátil se tak za hodinu. Měl strach ve tváři. Něco se dělo.
Luna: Tywalle, co se děje?
Když mi to vysvětlil, ztuhla mi krev v žilách. Tohle bude zlé...

Wixy
Připadalo mi to jako věčnost, kdy jsem viděla, jak ten netvor unáší Sorin. Pořád si pamatuju její křik. Tu hrůzu v tváři. Otřásla jsem se. Už se to nesmí opakovat. Mers od toho dne všude rozhlašuje, že musíme tu stvůru najít a upálit. Ale já mám takový zvláštní pocit, že to ten luňan udělal z nějakého důvodu. Cítím, že Sorin s Leny žije. Najednou se přes celý hotel ozvalo hlášení.
Mers: Pojďte, mí přátelé. Už je čas pomsty. Přijďte teď do společenské místnosti. Domluvíme se a pak se vydáme k místu, kam ta zrůdnost odlétala. Najdeme ho a pomstíme Sorin s Leny!
Ozval se jásot. Třída souhlasila. Z mírumilovných mladých lidí se stala skupina zabijáků. Když jsem chtěla odejít, uslyšela jsem šustění křídel. Prudce jsem se otočila k balkonu. Dovnitř vletěl Luňan.
Wixy: Ustup!
Vzala sem do ruky žiletku ležící na stolku vedle mě. Luňan se na mě smutně podíval.
Tywall: Co plánují?
Wixy: První chci vědět, jestli je Sorin s Leny v pořádku.
Tywall se mi zadíval hluboko do očí.
Tywall: Nemají ani škrábnutí. Nejsem vrah.
Hlasitě jsem si oddechla.
Tywall: Odpovíš mi na moji otázku? A prosím, tu žiletku polož. Zranila bys akorát sebe.
Chvíli jsem ho jen vystrašeně pozorovala. Až po nějaké té minutě jsem ji položila zpět.
Wixy: Chtějí tě najít. A zabít. Půjdou směrem k místu, kam si odnášel Sorin.
Tywall vystrašeně vykulil oči. Okamžitě se otočil a rozběhl se na balkon. Na konci se zastavil a podíval se mi do očí.
Tywall: Luna ti to oplatí. Děkuji.
A pak vystartoval. Hlasitě jsem si oddechla. Ony žijí!

Sorin
Zaslechla jsem Lunu s Tywallem. Skryla jsem se do mě známé komory a poslouchala jsem.
Tywall: Jdou sem! Budou chtít mě i tebe zabít! Ten prevít Mers to organizuje.
Srdce mi začalo prudce bušit vztekem. Ten debil, co ponižoval Leny a pokusil se mě... Ne, nebudu na to myslet.
Luna: Cože? To nemyslí vážně...
Tywall: Říká, že chce pomstít Sorin a Leny, ale já si myslím, že mi chce vrátit to, jak jsem ho prohodil tím oknem. Doteď má rány po těle.
Luna zavrčela.
Luna: Musíme jim jít naproti a porazit je tak, abychom je nezranili. Pak je přeneseme k nim.
Tywall kývl.
Tywall: Pak snad bude konečně klid.
Luna se na něj vážně podívala.
Luna: Budou po tobě pátrat, dokud tě nenajdou a oba nás nezabijou.
Tywallovi zmizel úsměv z tváře. Luna ho obejmula. Po chvíli jsem uslyšela jeho vzlyky. Srdce se mi sevřelo žalem.
Luna: Kdo ti vlastně řekl o tomhle všem?
Tywall se pokusil uklidnit a po chvíli vykoktal jméno.
Tywall: Wi... Wixy.
Vykulila jsem svoje oči. Wixy??? Začalo se mi stýskat. A co Hannah? Jak se mají?
Luna: Bráško, musíme jim vyjít naproti. Jo? Uklidni se a nedej na sobě znát slabost.
Tywall přikývl. Pak společně odešli ven. Já šla do svého pokoje. Mers je určitě zabije, i když má Luna s Tywallem magii. Musím jim pomoct. Ale jak? Rozbrečela jsem se. Najednou jsem si všimla jakési škvíry. Mohla by to být... Sehnula jsem se a podívala se pomocí světélka dovnitř. Byl to tunel. Někam vedl. Rozeběhla jsem se do komory. Bylo tu kladivo. Popadla jsem ho a dotáhla až do pokoje. Bylo velké a těžké. Skoro ho neuzvednu. Očima jsem si projela dráhu, po které musí to kladivo jet. Začala jsem s ním houpat. Jakmile jsem ho rozhoupala dost, vrazila jsem s ním do zdi. Kousek odpadl. Usmála jsem se a znovu rozhoupala kladivo. V okamžiku, kdy narazilo do zdi, se velký kus sesypal. Viděla jsem kus skály, ale jinak dlouhý temný tunel. Povedlo se! Sesbírala jsem cihly, které zakrývaly vchod vlezla dovnitř a cihly tam naskládala. Není to sice úplně přesvědčivé, ale lepší než nic. Rozsvítila jsem si a začala se plazit. Musela jsem spalovat pavučiny a různý hmyz a odhánět myši. Plazila jsem se snad dvacet minut, ale nakonec jsem dosáhla cíle. Uviděla jsem lehké měsíční světlo. Konečně!!! Tunely byl zavalený z části kamenem. Odpálila jsem ho a vylezla jsem. Musím hned najít Tywalla a pomoct jim. Zanedlouho jsem uslyšela nějaký hluk. Opatrně jsem se plížila tmou. Za velkým kamenem se schovávala Luna. Skrčila jsem se vedle ní. Začala zděšeně šeptat.
Luna: Co tu sakra děláš??
Sorin: Našla jsem cestu ven. Nemůžu vás tu nechat.
Luna pokývla hlavou.
Podívala jsem se před nás. Tywall stál na místě. V dáli jsem viděla ohnivé pochodně a skupinu lidí. Už jsou tady...

Ahojkyyy, nová kapitola😇. Omlouvám se za neaktivitu, ale máme toho hrozně moc ve škole. Ale dneska konečně můžu psát. Tak snad se vám kapitola líbí. Další by mohla vyjít zítra.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ