Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙22🌙

Uběhl týden a nic moc se nezměnilo. Pořád jsme trávili den spolu, bavili se, zjišťovali o sobě různé věci... Skoro, jakoby žádný jiný svět neexistoval. Avšak jednou na procházce jsme byli dost blízko hotelu. Slyšeli jsme nějaký hluk. Přikrčili jsme se za jednu skalku a kouzlem se skryli. Společně jsme pozorovali, co se děje. Najednou z hotelu vyšla celá má třída i s kufry. Byl tu autobus. I s řidičem. Zastavilo se mi srdce. Oni odjíždí! Podívala jsem se zoufale na Tywalla s jasnou prosbou. On však zakroutil hlavou. Začaly mi téct slzy. Leny s Wixy a Hannah se podívaly do pustiny uslzenýma očima.
Leny: Nezapomeneme.
Wixy: Nikdy.
Hannah: Budeš nám chybět, Sorin.
Pak všechny tři položily na zem moji nejoblíbenější květinu - orchidej a pak nasedly. Zanedlouho autobus odjel. A já propadla pláči. Tywall nás radši přenesl do skrýše. Vběhla jsem do svého pokoje a zamknula se. Plakala jsem celý zbytek dne. Pořád intenzivněji. Odjeli... Všichni... Jsem tu sama... Už navždycky zavřená tady...

Babičko, mami, holky? Slyšíte mě? Mám vás ráda... Nezapomenu...

Leny
Uslzení jsme přijeli domů. Bez Sorin. Jakmile jsme vystoupili, všimla jsem si Sorininy matky. Netrpělivě ji vyhlížela. Copak to neví? Když si mě všimla, odchytla mě.
Matka Sorin: Kde je? Nemůžu na ni čekat celý den.
Odfrkla jsem si. Vůbec ji Sorin nezajímá.
Leny: Kdybyste ji aspoň trochu milovala, věděla byste, že se nevrátí. Nikdy. Je navždycky zavřená s tím Luňanem.
A odešla jsem. Ona zůstala hledět do prázdna s vykulenýma očima. Pak najednou zaječela, až z toho krev ztuhla v žilách. A pak spadla na zem. Rychle jsem k ní přiběhla a zkusila tep. Žila, ale byla v bezvědomí. 
Leny: Zavolejte někdo záchranku!
Snažila jsem se ji nějakým způsobem probudit. Dala jsem ji do stabilizované polohy, poplácavala ji po tvářích, volala na ni, ale nic se nedělo. Za pár minut přijela sanitka, naložila ji a pak odjeli...

Wal
Když mi to Leny řekla, zastavilo se mi srdce. Viděla jsem svou malou holčičku. Tolik jsem ji zanedbala a teď je navždycky pryč. Vzpomínala jsem na to, jak byla malá a spávala se mnou v posteli. Na to, jak byla drzá. Byla jsem nejhorší máma na světě a už to nikdy nenapravím. Hlasitě jsem zakřičela. Chtěla jsem ze sebe dostat tu bolest. Ale pak se mi zamotala hlava a před očima se rozprostřela temnota. Už ji nikdy neuvidím...

Babička Sorin
Seděla jsem u lůžka svojí jediné dcery. Už tomu byly dva dny a pořád se nevzbudila. Doktoři říkali, že je jen v šoku a potřebuje odpočívat. Ale bylo to, jakoby ona vzdala boj a věřila, že už nikdy se se Sorin neuvidí. Já ale pořád věřila. Tohle by Luna nedopustila. Hladila jsem Walu po ruce. Když mi oznámila, že je těhotná a bylo jí osmnáct, málem mě porazilo. Ale když se to malé narodilo, věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí. Sorin byla tou nejúžasnější vnučkou na světě. Z mého přemýšlení mě vytrhl pohyb Walyných očí. Pootevřela je a nakonec je plně otevřela. Málem jsem se rozbrečela.
Babička: Ach, zlatíčko.
Wal: Kde to jsem...
Babička: V nemocnici. Spala jsi dva dny.
Wal se podívala z okna.
Wal: Je to... Pravda?
Babička: Bohužel, ale neboj. je v dobrých rukou. Žije.
Wal: Musíme ji najít. A vysvobodit.
Chtěla vstát, ale zadržela jsem ji.
Wal: Ale... Musím jí to vrátit. To, jak jsem se k ní chovala.
Měla slzy na krajíčku. Obejmula jsem ji a nechala ji plakat.
Babička: Ach, dceruško. Kéž by to šlo. Ale ona musí být tam. Tak to osud chtěl...
A taky já jsem tomu dala důvod, když jsem udělala hloupost...

Sorin
Dny ubíhaly. S Tywallem jsme si byli bližší a bližší. Trávili jsme spolu celé dny. Doufala jsem, že u nás ve městě je všechno v pořádku. Mám totiž takový divný pocit. Jeden den se Tywall vydal ven. Sám. Byl venku hodiny a já už měla strach. Chtěla jsem ho jít hledat, ale uslyšela jsem ho. No konečně. Avšak pak jsem zaslechla ještě druhý hlas. Co tady dělá???

Leny
Musím to udělat. Nemůžu tam Sorin nechat samotnou. Přes noc jsem se sbalila a šla jsem. Vlakem jsem popojížděla směrem k Navii a pak si vzala taxík. Krajina kolem mě ubíhala. Sledovala jsem nádherné výhledy na vycházející slunce. Když jsem dojela k hotelu, zaplatila jsem taxikářovi a vydala se na dlouhou pouť. 
Pustina se táhla do nekonečna. Pomalu mi docházely síly. Slunce mi svítilo na záda. Pořádně hřálo. Doufala jsem, že se někdo každou chvílí objeví. A taky objevil. Přistál přede mnou Tywall.
Tywall: Co tu děláš?
řekl lehce nepřátelsky. 
Leny: Jdu bydlet za Sorin. Nenechám ji tu jen s tebou.
Tywall zavrčel.
Tywall: Je o ni dobře postaráno.
Leny: Jo, ale ty nejsi někdo, s kým by měla být. Zvláště ne sama.
Tywall: Hlídej si před ní svá slova, jinak na to přijde.
Ztuhla jsem. jak to může vědět? Nic jsem neodpověděla. On mě kouzlem přenesl a pustil do skrýše. Sorin se tu najednou zjevila. V očích měla překvapení a hněv. Tohle nebude dobrý.

Sorin
Sorin: Co tady sakra děláš??
Leny: Překvapení?
Popadla jsem ji za ruku a táhla ji k sobě do pokoje. Ještě jsem se otočila na Tywalla.
Sorin: A ty mi taky dlužíš vysvětlení.
Pak jsem ji odtáhla. Posadila se na postel.
Sorin: Co to má znamenat? Dostala jsem tě odsud, abys mohla žít a ty se tu objevíš se slovy: ,,Překvapení.".
Provinile se na mě podívala.
Leny: Nenechám tě tu s tím monstrem samotnou. Ještě tě využije k... K pokračování rodu.
Sorin: CO???
Zaječela jsem na ni.
Sorin: Nevyužije, není takový. Náhodou je moc milý a snaží se.
Leny to viditelně naštvalo.
Leny: Nemá právo tě tu držet, nejsi jeho majetek!
Sorin: Nejsem, to je pravda, ale zůstanu holt tady.
Leny: Celý život? To tu budeš do té doby, než umřeš? Vážně? Chtěla jsi rodinu, manžela... Život...
Sorin: Teď je můj život tady.
Leny se naštvaně zvedla a u dveří se na mě otočila.
Leny: Je to zbytečné tě přemlouvat. Jsi jím úplně uhranutá, ale já tě varuju. Brzo mi budeš brečet na rameni.
Pak odešla. Posadila jsem se na postel a zamyslela se nad jejími slovy. Co když má pravdu?...


Ahoj, tady je nová kapitola, snad se líbí. Snažím se psát, ale leze to ze mě pomalu. Já už vím, jak to má skončit, ale bylo by to moc krátké, takže musím něco vymyslet a asi už to i mám. Pokud byste ale měli nějaký zajímavý nápad, co byste chtěli vidět, nebo jste čekali, že se to stane, určitě mi to napište do komentářů.
Další kapitola vyjde asi zítra.
Tak ahoj...







VikisekCZ