Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙42🌙

Společně jsme se vrátili domů až pozdě večer. Tam jsme se rozloučili a šli spát. Byla jsem tak šťastná. Tywall byl dokonalý a Lyra neměla šanci. Spokojeně jsem si sedla na postel. V hlavě mi běžel celý dnešek a všechny možnosti zítřků. Jaký by s ním byl asi život... Zatřepala jsem hlavou. Na co to myslím? Položila jsem se a zadívala se na bledý strop. Snad se všechno vyřeší a já budu vědět, co dál. Tywall je skvělý a určitě bychom zůstali navždycky spolu... Ale co můj starý život? Co přátelé a rodina? Nemůžu na ně prostě zapomenout. Zachumlala jsem se do peřiny. Brzo se všechno vyřeší. Zabiju Urena, Lyry se zbavím a pak... Se to ukáže. Určitě... Se smíšenými pocity jsem zavřela oči a po chvíli usnula...

Ráno mě vzbudila Luna.
Luna: Sorin? Vstávej, nemůžu najít Tywalla.
Posadila jsem se.
Sorin: Jak to myslíš, že ho nemůžeš najít?
Luna: Není ve skrýši. Ráno se choval divně a pak zmizel. Mluvil tak... Zasněně o nějaké holce.
Mrkla.
Luna: Myslím, že jsi to byla ty.
Sorin: Hej!
Šťouchla jsem ji do ramene. Ona se zasmála a já pomalu vstala. Pak jsem se vydala ven. Věděla jsem, kde bude. Na jeho místě... Tedy, našem. Pomalu jsem se za pomocí kouzel vznesla a letěla jsem. S křídly by to určitě šlo líp. Konečně jsem ho uviděla. Seděl a rozhlížel se. Byla jsem přímo za ním, když v tu... Srdce se mi zlomilo na půlky. Skrytá za jeho tělem ležela Lyra a líbala ho na ústa. Ta bolest byla nepopsatelná. Tlak se mi nahromadil v hlavě. Proč to udělal?
Sorin: Proč...
Otočili se na mě. Lyra se na mě naoko lítostně podívala.
Lyra: Ach, Sorin. Nechtěla jsem ti ublížit, ale... Včera jsme se střetli a představ si.
Přišla na konec skalky a usmála se.
Lyra: Přeskočila jiskra. Osud nás konečně svedl dohromady. Zpočátku jsem nechtěla stát mezi tebou a jím, ale hvězdám neporučíš.
Tywall taky vstal a usmál se.
Tywall: Omlouvám se, že jsem tě tak zmátl a... Zaměstnal. Zasloužíš si lepšího a navíc... Díky tobě jsem začal s lidmi komunikovat a objevila se Lyra. 
Políbil ji na vlasy. V očích se mi hromadily slzy. Bolest se jen stupňovala.
Tywall: Můžeš jít. Moc ti děkuji za vše.
Pomalu jsem kývla a rychle se teleportovala před skrýš. Srdce mi rychle bilo. V mysli jsem měla všechny vzpomínky. Všechno, co se stalo. Jak jsem mu mohla věřit? Jak jsem si mohla myslet, že by mě kdy chtěl? Uren měl pravdu, vždycky ji měl! Měla jsem ho poslechnout, dokud byl čas. Teď tu jsem, sama, zlomená, ztracená. Bolest mi sevřela srdce. Zakřičela jsem. Slzy se dostaly z očí ven a já chtěla zemřít. Chtěla jsem ho dostat z hlavy. Ze vzpomínek. Prostě pryč! Proč jsem tak blbá? Proč jsem naivnější než dítě? jsem tak hodná, spravedlivá... To je ta chyba. Důvěřovala jsem lidem a i tvoru, co mě unesl. S tím je ale konec. Teď se zrodí nová Sorin. Ta lepší. Setřela jsem slzy. Dopadaly na mě paprsky poledního slunce. Potlačila jsem bolest a nechala vystoupit vztek. Zasmála jsem se.
Sorin: A teď je čas na pomstu!
Nechala jsem magii pohltit mé tělo. Objevily se na mě nádherné, zlaté šaty. Vypadaly tak vznešeně a mocně. Tenký rukáv pokrývající jen malinkou část mých ramen byl připnutý k vyšívanému topu. Byly na něm různé ornamenty a obraz slunce. Všechno bylo ozdobené kousky pravého zlata. Kolem pasu mě lehce tlačil zlatý opasek. Skvěle se hodil k topu. A nakonec spodní část šatů, sukně. Nevrstvená jednoduchá a opět žlutozlatá. Byla až po zem, pěkně v áčkovém tvaru a s lehkými vlnami. Na hlavě jsem si vyčarovala korunu. Vysoká a vyrobená ze Slunečního zlata a plná jantarů připomínajících slunce. Udělala jsem si i lehký makeup. Vyčarovala jsem zrcadlo a podívala se na sebe. Konečně jsem se cítila mocná a svá. Jsem volná. Ďábelsky jsem se zasmála. Nechala jsem slunce pořádně prahnout a na nebe jsem napsala vzkaz. Tywalle, budeš toho litovat! Pak jsem se svobodně rozletěla k Dalimilovému sídlu. Teď všem ukážu, co jsem zač...

Luna
Sorin se dlouho nevracela. Pak jsem najednou ucítila velkou magickou vlnu. Opatrně jsem vyšla z doupěte a rozhlédla se. Zanedlouho slunce začalo víc hřát než obvykle. To je divné. Pak se na nebi objevil vzkaz. Tywalle, budeš toho litovat! Srdce mi vynechalo úder. Něco se pokazilo. Okamžitě jsem kouzlem našla bratra a teleportovala se k němu. Společně s Lyrou, kterou objímal, se díval na oblohu. To snad není pravda.
Luna: Co se tu sakra stalo? Co tu děláš s ní?
Tywall se mi podíval upřeně do očí. Byly tak... Jiné. Bez života... Co se to děje?
Tywall: Včera jsme se dali dohromady a Lyrou. Konečně jsem přišel na to, že je lepší. A taky jsem dobře udělal. Sorin se mohla zbláznit daleko dřív a mohla nám i ublížit. Ale takhle jsem si s ní držel jakousi hranici a teď...
Zatnul pěst.
Tywall: Musíme ji najít. A zneškodnit než někomu ublíží.
Luna: Tywalle! Naše Sorin by nikomu neublížila. Jak takhle vůbec můžeš mluvit?
Ukázal na oblohu.
Tywall: Dala jasný signál, že na nás zaútočí. Určitě se teď šla spojit s někým, kdo je proti nám a to je Uren. Zanedlouho se vrátí i s ním, vytvoří armádu a pak ovládnou celý svět. To nesmím dovolit! Musím ji zastavit a když ji budu muset zabít...
V ruce vytvořil její sošku.
Tywall: Nebudu váhat ani vteřinu!
A pohybem prstu ji rozdrtil na prach. Lekla jsem se. Lyra se vyděšeně krčila za Tywallem. Po chvíli ticha promluvila.
Lyra: Je mi to tak líto, nechtěla jsem ji ranit. Varovala jsem ji, že je Tywall určený mně, ale neposlouchala. A tohle jsou výsledky. Snad bude rozumná a všechno se vyřeší.
Tywall ji konejšivě vzal do náručí a odletěl s ní směrem ke skrýší. Dívala jsem se, jak mizí v dáli. Tady něco nehraje, můj bratr by se takhle nechoval. Zvláště ne k Sorin. Věděla jsem, že k ní něco cítí. Musím zjistit pravdu! Neváhala jsem a vydala se k Srdci Navie. Jen to mi může pomoct. Když jsem se ocitla v jeskyni, zašeptala jsem prosbu a přede mnou se objevila chodba. Pomalu jsem vstoupila dovnitř plná odhodlání Sorin a Tywalla zachránit. Takhle to neskončí, nedovolím to!

Takže čauky, konečně nová kapitola po dlouhé době, všichni jsme měli peklicko ve škole, tak snad nevadí🤣. Doufám, že jste se těšili a kapitolu si užili. Další vyjde pravděpodobně až v pátek.
Děkuji moc za příjemné ohlasy i v mojí době neaktivity.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ