Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙38🌙

Letěli jsme opravdu dlouho. Tywall nás ještě teleportoval o kus dál, abychom tam byli rychleji. V mojí hlavě bylo tisíce nápadů, co by to překvapení mohlo být. Najednou jsme sletěli níž. Tywall mi látkou zavázal oči.
Sorin: Hej!
Tywall: Nekřič, nesmíš se teď dívat.
Zasmál se. Někde jsme přistáli. Vyšli jsme asi tři schody. Takže je to budova. Otevřel dveře. Přes látku prosvítalo světlo. Kde to asi jsme? Zavedl mě dovnitř a pak jsem uslyšela, jak zavírá dveře.
Sorin: Už můžu?
Tywall: Buď trpělivá.
Začala jsem se smát.
Sorin: Notak, já už to nevydržím.
řekla jsem poměrně nahlas.
Tywall: Šššš, nemusí všichni vědět, že se tu něco v čtyři ráno děje.
Smála jsem se dál, ale potišeji. Uslyšela jsem cizí kroky.
Sorin: Kdo tu ještě je?
Tywall: Dozvíš se.
Ten někdo se zastavil. Srdce mi začalo bušit. Pořádně jsem se nadechla. Počkat, tady to znám.
Sorin: Ta vůně...
Najednou mi spadnul šátek na zem. Přede mnou byla známá postava. Nemohla jsem tomu uvěřit. Rozeběhla jsem se k ní a pevně ji obejmula.
Sorin: Mami!
Máma mě sevřela v náručí.
Máma: Holčičko moje. 
Sorin: Ale jak?...
Máma se usmála.
Máma: Tywall se tu stavil a požádal mě o tohle. Samozřejmě, že jsem kývla.
Po tváři mi stekla slza. Máma mě objímá a vypadá, že je opravdu ráda, že mě vidí.
Máma: Myslím, že bychom se mohli posadit. Dlužím ti velkou omluvu, Sorin.
Posadili jsme se do obýváku. Zrzka k nám okamžitě vyskočila. Co tu dělá?
Máma: Zjistila jsem, že má velmi ráda postele.
Usmála jsem se. Ona se mi otírala o ruce a vrňela.
Máma: Byla jsem špatná máma. A dlužím ti vysvětlení proč.
Kývla jsem. Ona se pak rozpovídala.
Máma: Byla jsem hodně mladá. Pořád jsem byla panna a prostě tehdy to bylo úplně trapné. Mladá blbá jsem si řekla, že to musím změnit. Měla jsem nejlepšího kamaráda a on mi nabídnul, že mi pomůže. Tak jsme se spolu vyspali. Trvalo to dlouho, ten náš "vztah". Jenomže pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem strach, ale myslela jsem, že mě on nikdy neopustí. Bohužel, opustil. A to velmi rychle. Dozvěděla jsem se, že to táhnul ještě se třemi dalšími naivními holkami. Bolelo to. Dala jsem to za vinu tobě. 
Po tváři jí stekla slza.
Máma: Myslela jsem, že kdybych neotěhotněla, zůstal by se mnou navždycky. Potom jsem se na něj snažila zapomenout pomocí drog, pití a různých chlapů. Tím jsem ti způsobila tolik traumatických zážitků. Snažila jsem se ti to dát sežrat, ale jakmile jsi zmizela, věděla jsem, že to byla jeho vina, ne tvoje.
Rozbrečela se naplno.
Máma: Uvědomila jsem si, jak jsem ti ublížila a nedokázala si to odpustit.
Sice jsem ji neměla moc ráda, ale nemohla jsem ji tam nechat. Srdce mě bolelo i za ni. Obejmula jsem ji.
Sorin: Odpouštím ti, mami. 
Ona mi začala plakat na rameno a děkovat. Tywall se jen usmíval. Opravdu se snaží. Jakmile se uklidnila, povídali jsme si.
Máma: Zrzka si hnedka první den vlezla dovnitř. Okamžitě do postele. Chtěla jsem ji vyhodit, ale když ono to tak uklidňovalo, to její vrnění, ten kožíšek...
Zasmála jsem se. 
Máma: A co ty? Respektive, co vy dva?
Zaskočilo mi. Odkašlala jsem si a přiškrceně jsem odpověděla.
Sorin: To je složité.
Pozvedla jedno obočí.
Máma: Ach tak, kamarádi s výhodami.
Sorin: CO??? Ne!
Zakřičela jsem. Tywall se začal smát.
Tywall: Nejsme kamarádi a už vůbec ne s výhodami. 
Máma: Takže je to komplikované. To znám, víš, Sorin je Beran a s nimi to není moc jednoduché.
Sorin: Mami, myslím, že to už stačí.
Tywall se jen smál. 
Sorin: Nepoletíme domů?
Tywall přikývl. Máma se naoko urazila.
Máma: Doma už jsi.
Usmála jsem se.
Sorin: Myslím, že mám dva domovy.
Máma se mile usmála.
Tywall: Budeme se muset teleportovat, protože už svítí slunce. Nepotřebujeme být viděni.
Přikývla jsem. Rozloučili jsme se s mámou a teleportovali jsme se do skrýše. Tam nás čekalo nemilé překvapení. Luna měla vedle sebe nějakou dívku. Byla asi tak stará, jako já. Dlouhé blond vlasy a světle hnědé oči. Okamžitě se vrhla na Tywalla. Ten ji odstrčil a zavrčel.
Holka: Ale neboj se. Jsem vaše zachránkyně. 
Brada mi klesla až na zem. To snad není pravda.
Sorin: Jak jsi si tím tak jistá?
Ona se usmála.
Holka: Zjevila se mi Luna a řekla mi to. 
Sorin: Důkaz?
Ona vytáhla z kapsy přívěsek měsíce. Tywall ho vzal do rukou.
Tywall: Měsíční stříbro. V tom případě vítej.
Jemně se na ni usmál. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ona si mě přeměřila pohledem. Viděla jsem v jejích očích hladovou touhu po Tywallovi. 
Holka: Jsem Lyra. Těší mě. Ty musíš být Sorin, jejich kamarádka.
Kamarádka? Vážně? Chtěla mi podat ruku, ale já ji nepřijala.
Tywall: Pojď, ubytujeme tě tu.
To vážně??? On jí věří? Vždyť je na ní tak vidět, že lže. Odešel s ní. Moje srdce se pomalu lámalo.
Luna: Je jen slušný, nemusíš se bát, nesahá ti ani po kotníky.
Kývla jsem, i když jsem jí moc nevěřila. Zanedlouho se vrátil. Byl nesvůj.
Tywall: Pokusila se mě políbit. Ale já ji nechci.
Ulevilo se mi. Nebude pro mě překážkou, brzo ji odstraním. Tywall mě zavedl k němu do pokoje. Tam jsme si lehli vedle sebe a povídali si. Začalo se mi ulevovat. Tywall mě chytil za ruce.
Tywall: To, co jsem ti řekl včera večer, jsem myslel vážně. Nechci zachránkyni. Chci tebe.
Pohladil mě po tváři. Zčervenala jsem. Pak jsem se k němu přitiskla a pomalu usínala. Tywall mě hladil po zádech a jemně škrábal ve vlasech. U toho si něco broukal. Bylo to tak uklidňující, že se konečně nehádáme a jsme prostě spolu. Po chvíli přemýšlení jsem usnula...

Lyra
Pootevřela jsem dveře od Tywallova pokoje. Chtěla jsem jít za ním, ale všimla jsem si Sorin. Byla na něm přímo nalepená. Zavrčela jsem. Opatrně jsem odešla a zavřela se ve svém pokoji. Do ruky jsem vzala přívěsek. Musím ho ve správnou chvíli použít, abych Sorin zlomila a ona přestala Tywallovi věřit. A pak, jako správná zachránkyně, ho utěším a nahradím její místo. Pak se o ni lidé postarají a Tywall bude jenom můj a nikdo z této skrýše už si nevzpomene na jméno Sorin. Všichni budou provolávat jen to mé!

Ahoj, tady nová kapitola. Jaký máte názor na novou postavu :D? Ještě hooodně se příběh prodlouží kvůli ní. První jsem nevěděla, jestli ji tam mám dát, ale fuck it, chci ji tam. Tak snad jsem to tím nepokazila.
Další kapitola vyjde až zítra, dneska nestíhám vůbec nic.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ