Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙8🌙

Probudilo mě hlasité dýchání. Pootevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Tywall. Jakmile si všiml, že jsem vzhůru se syčením uskočil. Já se v mžiku posadila. Co to dělal?
Sorin: Běž pryč! Nech mě!
Tywall něco zavrčel a pokusil se přiblížit. 
Sorin: Ne!
Tywall naštvaně zařval. Vyděšeně jsem sledovala, jak jde blíž. Tohle je můj konec. Otočila jsem hlavu na stranu a zavřela jsem oči. Klepala jsem se strachy. On se přiblížil k mému krku a začal čichat. Pak si odfrkl a uskočil zase pryč. Co to dělá? Všimnul si, že mám natrhnuté tričko. Přišel blíž a chytil za něj v úmyslu ho sundat.
Sorin: Na to zapomeň!
Vrazila jsem mu. Chytil se za tvář a zařval ještě hlasitěji, než předtím. Najednou někdo otevřel celu a chytil Tywalla za ruku. Byl to muž, kterému mohlo být tak třicet.
Muž: Brácho, klid. Klid, ona ti nerozumí.
Tywall začal něco huhlat. Muž přikývl.
Muž: Rozumím ti, ale ona ne.
Tywall si odfrknul, podíval se na mě a odešel. Muž se na mě usmál a uklonil se.
Muž: Ahoj, Sorin. Jmenuji se Kuld. 
Přišel ke mně a natáhl ruku. Podala jsem mu svoji.
Sorin: Odkud znáš moje jméno?
Kuld: To Tywall. 
Překvapeně jsem se na něj podívala.
Sorin: Nerozumí naší řeči a mluví jinak, ne? Tak jak...
Kuld: Vaší řeči rozumí a mluví řečí zvířecí. Pochopíš to časem. Je to jednoduché.
Proč by mluvil jako zvíře? Vždyť předtím mluvil jako člověk.
Sorin: Ale on je...
Kuld: Po smrti sestry se vzdal všeho lidského. Chtěl být zvířetem, za kterého ho všichni považovali.
Přikývla jsem. Kuld mi pomohl vstát.
Sorin: A jak tedy zjistil mé jméno?
Kuld: To ona.
Pokynul a dovnitř vešla osoba, o které jsem si myslela, že je dávno mrtvá.
Sorin: Leny!!!
Leny: Sorin!
Rozeběhly jsme se k sobě a objaly se. Rozbrečela jsem se jí na rameni.
Sorin: Já... Já myslela, že...
Leny: Ne. Tywall nikdy nikoho nezabil, drží je tady. Všechny. 
Sorin: Ale ta mrtvá žena...
Leny zakroutila hlavou.
Leny: Tywall ji nezabil. To přece musíš vědět.
Jo, myslela jsem si to, ale začala jsem pochybovat... 
Sorin: A co teda tady všichni dělají?
Leny se uchechtla.
Leny: Žijí. Spolu. Třeba Kuld je syn páru, co zde byl uvězněn a s Tywallem se zná už od mala. Jsou nejlepší přátelé. Zároveň je to jediný člověk, kterému Tywall důvěřuje. 
Najednou Tywall vešel dovnitř. Pevněji jsem objala Leny. Zavrčel a hodil na zem syrové maso.
Sorin: A to má jako znamenat co?
Kuld se usmál.
Kuld: Máš vařit. Střídáme se tu.
Naštvala jsem se, vzala to maso a hodila ho po Tywallovi. 
Sorin: Ty si jako myslíš, že když mě uneseš, že ti ještě budu vařit? Zapomeň! Nauč se to!
Tywall na mě začal křičet. Ostatní vězni se přišli podívat, co se děje. Ucítila jsem adrenalin v krvi. Chtěl se přiblížit. Zakřičela jsem na něj. Zarazil se. Začal znovu řvát. Já mu to oplácela dvakrát tak hlasitěji. Takhle jsme na sebe chvíli řvali, dokud nevycouval z cely a neutekl pryč. Usmála jsem se. 
Kuld: Páni. Ještě nikdy nikdo nevyhodil Tywalla ze své cely. A nikdo na něj nezvýšil hlas.
Sorin: Tak mě má nechat být. 
Leny se zasmála.
Leny: Věděla jsem, že to bude zábava, až unese i tebe.
Nechápavě jsem se na ni podívala.
Leny: Líbila ses mu. A po té noci, co jsi málem vykrvácela, se rozhodl ''zachránit'' tě z rukou Merse. Věděl, že jsi se tehdy na farmě nepohnula, ale chtěl tebe, ne nikoho jiného.
Kuld: Je to pravda. Je to zvláštní, že ses mu líbila. Hlavně tedy tvoje vlasy. Dokonce si jeden utrhl a schoval si ho.
Sorin: To je úchylné...
Leny se zasmála.
Leny: Mě unesl proto, že jsem plakala... On není zlý, v určitém slova smyslu mi pomohl.
Sorin: Proč jsi se vlastně tehdy zamkla v koupelně?
Leny se zasekla a v očích se jí objevil strach. Začala couvat a pak utíkat pryč.
Sorin: Leny!
Rozeběhla jsem se za ní. Jenomže po chvíli jsem ji ztratila. Zoufale jsem se rozhlédla a zvolala jsem.
Sorin: Leny! Kde jsi?
Najednou zpoza rohu vyšel Tywall. Ošil se a pak začal nesrozumitelně něco mumlat.
Tywall: Srach... Prvda...
Sorin: Cože? Nerozumím ti.
Tywall se na mě podíval. Přišel ke mně blíž. Zatajil se mi dech. Byli jsme podobně vysocí. Jeho oči se na mě obezřetně dívaly. Byly nádherné. Položil mi ruku na čelo. Najednou se mi před očima mihlo několik obrazů. Leny. Plakala. Měla strach, kvůli pravdě. Chtěla utéct. Někdo to ví. Mers... Překvapeně jsem zamrkala. Tywall sundal ruku z mého čela.
Sorin: Strach a pravda. To jsi říkal, že?
Kývl.
Sorin: Copak neumíš mluvit?
Tywall: Zapoment... 
No jistě. Zapomněl jak. 
Sorin: Naučím tě to, jestli chceš.
Chtěla jsem ho chytnout za ruku, ale uskočil a zasyčel. Nerozumí mi. No jistě. Mluví pomocí gest a pohybů. Přikrčila jsem se a opatrně jsem k němu šla. Začal vrčet. Když jsem byla hodně blízko, sklonila jsem hlavu na znamení, že nejsem hrozba. Dělá se to tak u zvířat, protože krk je nejzranitelnější místo. Tywall se lehce uklidnil. Narovnala jsem se a pomalu jsem natáhla ruku.
Sorin: Já jsem Sorin.
Tywall chvíli nechápal. Pak i on natáhnul ruku. Chytil tu mou. Celým mým tělem projela elektrická vlna. Co se to se mnou děje?
Tywall: Já, Tywall.
Svoje jméno umí skvěle.
Tywall: Ty tu si kůli dobé duš.
Zasmála jsem se. Vážně neuměl moc mluvit.
Sorin: Já nemám dobrou duši. 
Tywall: Ty nesi jak otatní. Ty dobro.
Sorin: Neházej mi tu komplimenty a radši se nauč mluvit. 
Tywall si podrážděně odfrkl a pootočil hlavu na znamení, že se urazil. Začala jsem se smát.
Sorin: Neboj, naučím tě to. Je to lehké. 
Tywall se uchechtl. Měl trošku větší špičáky, než člověk. Zadívala jsem se mu do očí. Vážně byly překrásné. Celé stříbrné, stejně, jako vlasy. V očích bylo štěstí a radost. Najednou prudce zamrkal, zasyčel, vzlétl a zmizel. Chtěla jsem jít za ním, ale někdo mě chytil za paži. Kuld.
Kuld: Nech ho jít. Tvé oči jsou podobné těm, co měla Luna, jeho sestra. Vyděsilo ho to. 
Sorin: Nechtěla jsem...
Kuld: Ještě s nikým se nesnažil hovořit lidsky a nikdo s ním, tedy až na mě, nedokázal mluvit řečí zvířat. Jsi výjimečná a on se bojí, že je v tobě duch jeho sestry. Ale to není možné. 
Rozešel se pryč. Doběhla jsem ho.
Sorin: Proč to není možné?
Kuld: Srdce Navie vlastní její duši. Ona stále žije, ale nemá tělo. Musela by jí ho Luna, která zaklela její rod, vrátit a nebo by se musela objevit jejich zachránkyně. Bohužel, nikdo nezná přesné znění legendy, kdo může osvobodit Navii. Jenom víme, že musí mít krev Navie a duši Luny. Nemáme žádnou naději...
A odešel... Nechal mě tam stát samotnou...



Ahoj, tady nová kapitola :D. Zítra vyjde další :*. Díky moc za vaše ohlasy.
Tak ahoj příště...









VikisekCZ