Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙25🌙

Ráno jsem se vzbudila brzy. Leny už byla vzhůru. Pozdravila jsem ji, udělala hygienu a šla se nasnídat. Po snídani jsme měli volno do poledne. Potom by se tu měli objevit naši přátelé. A taky se tak stalo. Všichni se na mě okamžitě vrhli a zuřivě mě objímali.
Hannah: SORIN!!!! Konečně tě vidíme živou a zdravou.
Začala jsem se smát.
Sorin: To jo. A vy se máte dobře?
Třída začala mumlat na souhlas. Pak z davu vystoupil Mers.
Mers: Máme se výborně. Konečně se pomstíme tomu netvorovi za to, co udělal tobě, Leny, Wixy a celé Navii.
Jeho oči byly široce rozevřené a jeho úšklebek mi už od začátku připadal podezřelý. 
Sorin: Správně, Mersi. Ale teď pojďme dovnitř. Nalákáme ho večer.
Třída souhlasila. Společně jsme šly do společenské místnosti. Tam se mě zeptali na něco, co jsem nečekala.
Kayle: Sorin, jak je to s tvou magií?
Celá třída na mě upřela zrak. 
Sorin: Jak to myslíš?
Kayle: Jak dlouho o ní víš, co je zač a odkud se vzala.
Povzdychla jsem si. Mají právo to vědět.
Sorin: Vím to už něco přes deset let. Byla jsem na zahradě u babičky. Objevil se tam velký had. Já jsem dostala strach a najednou... Moje ruce začaly zářit. Had se rychle odplazil a já doběhla za babičkou. Ta mi o magii něco řekla. 
Nastalo chvilkové ticho. Nadechla jsem se a pokračovala.
Sorin: Je to sluneční magie, která je přímým opozitem měsíční magie, kterou mají Luňané. Je silná a zčásti i nebezpečná, ale nezpůsobuje mi žádné postižení, jako Luňanům. 
Kayle se na mě podívala.
Kayle: A odkud se vzala? Jak jsi k ní přišla?
Složila jsem hlavu do dlaní.
Sorin: To je to, co nevím. Nejpravděpodobnější je teorie, že moje babička měla dítě s Navianem a tak se do genů dostala měsíční magie. Přes generaci zmutovala na sluneční a ta se projevila u mě. 
Hannah mě obejmula.
Hannah: My víme, že si myslíš, že tě nenávidíme nebo že se tě bojíme, ale to není pravda. Nevybrala sis to. Ale hlavně jsi nás díky ní několikrát zachránila.
Z očí se mi spustily slzy štěstí. Neodsuzují mě. Tywall se mýlil. Lidé mě budou mít rádi... Kamarádi se na mě opět navalili a všichni jsme se společně objímali a smáli...

Tywall
Měsíc pomalu klesal. Sledoval jsem to ze skal u Srdce. Bylo mi hrozně. Je to skoro jeden den, co odešla. Určitě už je doma, u matky a spokojeně si žije. Jen já budu opět trpět. Vzpomínky mi běžely v hlavě. Jak jsem mohl být takový idiot? Sletěl jsem dolů a vzdálil se někam do neznáma. Tam jsem přistál. Potřebuju ze sebe dostat ty pocity! A tak jsem začal...

Nechal jsem emoce mě pohltit. Bylo to riskantní, kvůli mé moc, ale kašlu na to. Musím to dostat ven.
Tywall: Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel, can you feel my heart?
Měsíční magie začala dělat svoje. Vystupovala ze mě a vytvářela kolem mě obrazce Sorin a veškerých bolestných událostí, co se mi za život staly.
Tywall: Can you help the hopeless?
Zvolal jsem, jako bych chtěl, aby mě Sorin nebo Luna slyšela.
Tywall: Well, I'm begging on my knees. Can you save my bastard soul? Will you wait for me? I'm sorry, brother.
Vedle se objevil můj bráška.
Tywall: So sorry, lover.
Potom Sorin. A nakonec mí rodiče.
Tywall: Forgive me, father, I love you, mother! Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel my heart?
A opět jsem nechal magii v plném proudy působit. Moje žíly opět začaly zářit. 
Tywall: Can you feel my heart?
Zakřičel jsem zoufale. Měsíc klesal po nebi dolů. A já věděl, že za chvíli vyjde slunce. Z mých očí se valily slzy.
Tywall: I'm scared to get close, and I hate being alone. I long for that feeling to not feel at all. The higher I get, the lower I'll sink I can't drown my demons, they know how to swim.
Rozešel jsem se směrem k východu slunce.
Tywall: I'm scared to get close, and I hate being alone. I long for that feeling to not feel at all. The higher I get, the lower I'll sink I can't drown my demons, they know how to swim.
Začal jsem přidávat na hlasitosti.
Tywall: I'm scared to get close, and I hate being alone. I long for that feeling to not feel at all. The higher I get, the lower I'll sink I can't drown my demons, they know how to swim.
Magie ze mě vyletěla rychlostí světla. Slunce pomalu stoupalo.
Tywall: Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel, can you feel my heart?
Na konci mě síla opustila a já spadnul na zem. Vyčerpaný. Slzy zvlhčovaly zem pode mnou. Bylo mi tak špatně. Nakonec jsem usnul...

Luna
Slyšela jsem nějaký křik. Opatrně jsem vyletěla ze skrýše a šla hledat zdroj. Zanedlouho jsem viděla Tywalla ležet na zemi. Všude na zemi ležel stříbrný prach. Pozůstatek po magii. Určitě jí použil hodně. Opatrně jsem ho kouzlem nadzvedla a odnesla ho domů. Tam jsem ho položila do postele. Podívala jsem se mu do tváře. Celá červená se stříbrnými liniemi. Jedna neposedná slza mi stekla po tváři. Tolik trpí. Trochu sebou cuknul ze spaní a něco zamumlal. Vlezla jsem si za ním a obejmula ho. Jeho ruce mě okamžitě sevřely v objetí. Opět se rozbrečel. Tentokrát kvůli špatnému snu. Hladila jsem ho ve vlasech a zpívala mu ukolébavku, co nám kdysi zpívávala maminka před spaním. Nakonec jsem sama také usnula...

Sorin
Další den byl plný napětí. Zkoušeli jsme ho nalákat, ale nic. Musíme holt počkat do dalšího dne. Naviani se na nás moc přívětivě nedívali. Určitě něco tušili. Den proběhl v klidu a navečer jsme si opět stoupli před hotel. Všechno bylo připraveno.
Sorin: Musíme mít návnadu. Bez ní ho nechytíme.
Mers: O jedné bych věděl.
Ani jsem se nenadála a zezadu mě popadl a přiložil mi nůž ke krku. Strachy jsem ani nemukla. Rozhlížela jsem se a doufala, že mi někdo pomůže. Všichni se dívali neutrálními pohledy.
Sorin: Mersi! Okamžitě mě pusť!
Všichni se nachystali do bojových pozic.
Sorin: Co to děláte? Takhle nezněl plán!
Třída mi neodpověděla.
Mers: Potřebujeme návnadu a k tobě přijde vždycky. Stejně jsi zčásti jako oni a brzo si pro tebe lidé přijdou. Tak si usnadníme práci, aby tě neměl kdo chránit.
Nechápala jsem to. Jak mi to mohli udělat?
Sorin: Co po mě chcete???
Mers: Jejich magie je nám známá, ale ty... Ty jsi úplně jiný úlovek! Lepší! Zajistíš nám peníze do konce života.
Holky se dívaly tak... Smutně... Tak proč mi nikdo nepomůže??? Jak jsem mohla být tak hloupá? Tywall měl pravdu. Vždycky ji měl. Najednou mi Mers dal nožík k ruce.
Mers: Potřebujeme ho přilákat zvukem. A nic ho nenabudí víc než tvůj bolestný křik!
A zařezal mi ho pod kůži. Nechtěla jsem křičet. Vážně nechtěla. Ale nešlo to vydržet. Z plných plic jsem zakřičela... Tohle bude zlé...

Ahoj, tady je další kapitola, tak snad se líbí. Nevím, jaký máte názor, protože mi nepíšete komenty, tak když tak jen nějaký krátký mi dejte, ať vím co a jak. Další kapitola vyjde buď o víkendu nebo v průběhu příštího týdne. Máte se na co těšit, ještě zdaleka není konec a ještě se leccos pokazí.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ