Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙26🌙

Tywall
S Lunou jsme si celý den povídali. Potřeboval jsem přestat myslet na svou bolest. Najednou jsem ale něco zaslechl. Vyletěl jsem rychle ven. Přes celou pustinu zněl ženský bolestný křik. Sorin... Na nic jsem nemyslel a rozletěl se. Co se jí mohlo stát??? Musím ji zachránit. Za mnou jsem uslyšel volání Luny, ale nebyl čas jí to vysvětlovat. Musím Sorin pomoct! Přiletěl jsem k hotelu a to, co se mi naskytlo před očima, mě naprosto šokovalo. Mers držel pevným sevřením Sorin a zabodával jí čepel nože do ruky. Za nimi byla velká klec. Chtěli mě nalákat. Podíval jsem se Sorin hluboce do očí. Měla strach.
Mers: Konečně. Už jsem se bál, že jí budu muset tu ruku uřezat. 
Zavrčel jsem.
Tywall: Tak mě tady máš. Co chceš?
Mers se ďábelsky zasmál.
Mers: Pustím ji a nechám ji jít. Od lidí bude mít pokoj navždycky. Ale ty půjdeš s námi. Tam do klece.
Hlavou k ní pokynul. Sorininy slzy dopadaly na jeho ruce. Dívala se na mě pohledem jasně říkajíc: ,,Nedělej to!!" Musím se rozhodnout mezi ní a mnou... Ale jak?

Sorin
Mers se vítězně zasmál.
Mers: Tak si vyber, ty okřídlená zrůdo. Buď jdeš do hrobu ty, nebo ona. 
Tywall se podíval tvrdým pohledem na mé kamarádky. Ty sklonily zrak. Pak se podíval na mě. Kroutila jsem jemně hlavou. Nesmí to udělat. Potom však natáhnul ruce před sebe. Vzdal se. Mers mě od sebe odstrčil.
Mers: Dobrá volba, monstrum.
Tywallovi zavřeli ruce do kovových pout a vedli ho směrem ke kleci. On se jim vyvlekl a přišel za mnou.
Sorin: Měl jsi pravdu...
Tywall: Já vím, Sorin a odpouštím ti.
Usmál se. Potom se nahnul k mojí ruce a zahojil ránu. Nakonec mi dal jemný polibek na rty a šel dobrovolně pryč. Jakmile ho zavřeli, třída se uvolnila. Začala jsem couvat. Najednou jsem viděla, co v nich je.
Kayle: Sorin, co je? Byl to trik, jak ho chytit a potřebovali jsme tvůj autentický křik.
Nemohla jsem jim věřit. Prostě nemohla.
Leny: Sorin, notak. Je to zrůda.
Podívala jsem se jí do očí. Najednou mě pohltil vztek a bolest. 
Sorin: On není zrůda. To vy! 
Pak jsem se v rychlosti otočila a teleportovala se pryč. Objevila jsem se v Tywallově sídle. Luna ke mně okamžitě přiběhla.
Luna: Co se stalo? Kde je bráška?
Nemohla jsem se na ni ani podívat a okamžitě jsem se rozbrečela. Luna mě obejmula a já jí postupně všechno řekla. Vězni se šli dívat, co se děje. Poslouchali. Jakmile jsem to dopověděla, rozplakala jsem se naplno.
Sorin: Všechno je to moje vina.
Luna chvíli stála nehybně. Pak se sehnula a obejmula mě. 
Luna: Odpouštím ti.
Sorin: To se nedá odpustit. Zradila jsem vás a poslala Tywalla na jistou smrt.
Luna mi chytila bradu a donutila mě se jí podívat do očí.
Luna: Znám svého bratra přes 200 let. On to zvládne.
Nemohla jsem jí věřit. Věděla jsem, že to Tywall nemůže přežít...

Tywall
I přes noc mě nechali venku. Sledoval jsem měsíc. Snažil jsem se dostat ven, ale klec byla nabitá speciálním druhem energie, která všechnu sílu, co do ní dám, obrátí proti mě. Nedostanu se odsud. Vzpomínal jsem, jak jsem viděl Sorininy vyděšené oči. Myslela si, že by ji nezradili. Ale lidé udělají pro moc a peníze všechno. V noci za mnou přišla Wixy. Naježil jsem se. 
Wixy: Ahoj.
Pohltil mě vztek.
Tywall: Jak jste ji mohly zradit? Důvěřovala vám. Plně. A teď? Bodly jste jí kudlu do zad a to si říkáte kamarádky.
Wixy si povzdechla.
Wixy: Vím, co si myslíš. Ale neměli jsme jinou možnost. Buď jsme mohli vydat ji, nebo tebe. Zachránily jsme ji. 
Tywall: Ale ona to neví. A ještě ke všemu to s Leny. Měla jí to dávno říct.
Wixy rychle zamrkala.
Wixy: Jak to víš?
Tywall: Nejsem slepý.
Wixy: Aha. 
Nastalo trapné ticho. Wixy pak vstala.
Wixy: Už půjdu.
Tywall: Luna se rozzlobí a Sorin taky. Zabijou vás.
Wixy se na mě odvážně podívala.
Wixy: Ale já i holky víme, že Sorin se nevzdá. Je jen otázkou času, než se tady objeví s bojovným ohněm v očích.
Pak odešla. Možná má pravdu. Sorin je moc tvrdohlavá na to, aby se vzdala. Povzdechl jsem si. Všechno se muselo zkomplikovat. Položil jsem se a pomalu usnul...

Sorin
Další den jsem zůstala zavřená v jeho pokoji. Nemohla jsem odejít. Nechtěla jsem jíst, pít... Nic... K čemu by to bylo? Kvůli mně je teď vězeň. A kvůli mně ho nejspíš zabijí. Rozplakala jsem se. Jak jsem mohla být tak slepá? A co holky? Proč to udělaly? Copak byl celý můj život jen klam? Jen lež? Ach, Luno. Co se to děje. Říkala jsi, jak jsem silná, přitom, jsem tak naivní a slepá. A to proroctví? Nechápu ho. Nechci hádanky, nechci lži. Chci jen pravdu a jasnou cestu... Vzpomínala jsem, jak mě Tywall dokázal rozesmát. Byl tak... Hodný. Jiný, než ostatní. Nikdy jsem necítila nic podobného. Vyšla jsem z pokoje a šla ven. Byla noc. Na nebi jasně zářil měsíc. 
Sorin: Luno!
Zvolala jsem.
Sorin: Slyšíš mě? Potřebuju radu.
Nečekala jsem, že mě vyslyší. Objevila se do pár vteřin přímo přede mnou.
Luna: Copak potřebuješ, mé dítě?
Vypadala unaveně.
Sorin: Chtěla jsem radu, ale teď se spíš chci zeptat, jestli jsi v pořádku.
Luna se na mě smutně podívala.
Luna: Jsem spojená se všemi Naviany. Včetně Tywalla a Luny mladší.
Sorin: Co mu je??? Zranili ho???
Luna mě pohladila po rameni.
Luna: Ne. Ale trápí ho to, co jsi zažila.
Plácla jsem se do čela.
Sorin: Vážně mu je jedno, že on je vězeň...
Luna: Znamenáš pro něj mnohem víc, než jeho vlastní život. Oba se trápíte. 
Sorin: Jo...
Po tváři mi stekla slza.
Sorin: Ale nemůžu s tím nic udělat. Jsem k ničemu.
Luna: Sorin, podívej se na mě.
Podívala jsem se do jejích stříbrných očí.
Luna: Ty nejsi k ničemu. Jsi mocná. Odvážná. Ještě pořád je tady, v Navii. Musíš zapomenout na bolest.
Sorin: Myslíš... Že ho mám jít zachránit?
Luna kývla.
Sorin: Ale jak? Nevím, co dělat.
Luna se začala vypařovat.
Luna: Otevři srdce, dítě. najdeš v něm inspiraci a sílu.
Pak zmizela. Najednou mi to došlo. Bez váhání jsem se podívala na nebe. Vycházelo slunce. Luna měla pravdu. Mám tu sílu. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se za Tywallem. Za mnou jsem slyšela hlas jeho sestry.
Luna: Sorin! NE!
Promiň, Luno. Ale já jdu udělat správnou věc. A tak jsem běžela dál volně po pustině...

Ahoj, tady máte kapitolu. Snad se líbí. Další možná vyjde o víkendu, ale nic neslibuji. 
Tak ahoj příště...

VikisekCZ