Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙10🌙

Tywall znepokojeně zastříhal ušima. Cítil moji nervozitu a strach.
Tywall: Co se dýt?
Sorin: Tady se děje něco hodně divného! První, lísteček, který jsem vytáhla ve škole. Přeškrtaná Florida a pod tím Navie. A teď zjistím, že moje jméno je původem Navijské... Co to sakra znamená?
Tywall zakroutil hlavou. Pak se zamyslel a ukázal nahoru na strop. Podívala jsem se. Přímo nad námi byl měsíc.
Tywall: Luna vidí. Luna vede.
Sorin: Ty si myslíš, že Luna začarovala ten lísteček?
Tywall přikývl.
Sorin: A co moje jméno?
Pokrčil rameny. 
Tywall: Tvoje máma, byla tu?
Sorin: Ne. Jen moje babička.
Tywall se najednou naježil a dobře si mě prohlédnul.
Tywall: Nebyla tu v den, dy zabili Lunu???
V očích měl hněv. Jediná vzpomínka na jeho sestru ho naprosto rozzuřila. Pohladila jsem ho po ruce. Podíval se mi přímo do očí.
Sorin: Ano, byla tady. Všechno viděla a natočila. A teď je nejspíš strachy bez sebe. Bála se. Jako všichni.
Tywall se ke mně otočil zády.
Tywall: To byl úcel. Těl jsem, aby se báli.
Sorin: Není to správné. Všichni lidé ti neublížili. Jen ti dva. A oba jsou už mrtví. Tak proč pořád chováš k lidem nenávist?
Tywall sebou cuknul. 
Tywall: Tak to není. Ty jsi honá. Oni ne.
Otočila jsem se a šla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a těsně předtím, než jsem odešla, jsem řekla.
Sorin: Kéž by byla Luna naživu. Ta by ti ukázala, že se mýlíš.
A odešla jsem.

Tywall
Jakmile odešla, ukápla mi slza. Nepochopí moji nenávist. Myslel jsem si, že ona mi porozumí díky daru velké empatie, kterou jsem z ní cítil. Ale ne. Sevřel jsem ruce v pěst. Byl jsem moc měkký na to, abych lidi zabíjel a to bylo špatně. Mohla už být dávno mrtvá a on by nemusel teď brečet, jako malá holka. Ale něco uvnitř mi říkalo, že ji musím chránit. Rozhodl jsem se jít proletět. Opatrně jsem proklouzával chodbami. Byl tu jen jeden východ, k němuž měl on sám klíč. Klíčem byla měsíční magie, kterou jsem byl obdařen. Otevřel jsem dveře do místnosti, ve které bylo plno prachu a pavučin. Vstupní sál. Dveře za sebou jsem nechal otevřené. Zdálo se mi, že slyším tiché kroky, ale to by bylo nemožné. Nikdo by se neopovážil ho sledovat. Paprsek měsíční energie jsem nasměroval k zámku, který následně cvaknul a dveře ven se otevřely.Kouzlem jsem zavřel dveře za sebou a vyšel jsem ven. Chladný vítr mi rozcuchal vlasy. Na nebi svítil měsíc. Vstupní dveře se s vrznutím zamknuly a já mohl letět. Daleko od dívky, která mi motala hlavu.

Sorin
Sledovala jsem ho až ven. Konečně jsem byla na vzduchu. Jakmile odletěl, šla jsem někam pryč. Nevěděla jsem, kde jsem a kam jdu, ale bylo mi to fuk. Postupovala jsem pustinou dál a dál. Nikde nic. Až po chvíli jsem zahlédl hory. Tam se můžu skrýt. Ale jak dlouho vydržím bez vody a jídla? Povzdechla jsem si. Ach, babičko. Kéž bych mohla být teď u tebe a na tohle zapomenout. Jakmile jsem se octla u hor, zahlédla jsem vchod do jeskyně. Chtěla jsem vejít, ale najednou jsem slyšela hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem na nebi Tywalla s Leny. Co tu dělají?

Tywall
Když jsem se vrátil, zkusil jsem najít Sorin. Nikde nebyla. Zmateně jsem vyletěl ven. Najednou něco ozářil měsíc. Rychle jsem to sebral. Zlatý vlas. Sorin utekla! Ty kroky, co jsem slyšel. Musela to být ona! V rychlosti jsem vletěl dovnitř a hledal Leny. Sám Sorin nenajdu. Zrovna si četla nějakou knihu. Přiletěl jsem k ní a zvednul ji do vzduchu.
Leny: Hej! Koukej mě pustit! Zrovna si čtu.
Tywall: Teď není čas! Sorin utekla!
Leny: Kam? A kdy ses sakra naučil mluvit?
Zaseknul jsem se. Neudělal jsem ani jednu chybu. Jako by mi strach rozmotal jazyk.
Tywall: Nemám sebemenší tušení, ale teď pojď se mnou.
Leny: Jo, jasně a létat se naučím asi jak?
Podrážděně jsem zavrčel. Zdržujeme se.
Tywall: Magie. Tak už pojď!
Popadl jsem ji za ruku a vzlétl. Snažila se za mnou běžet, ale nestíhala mě. Použil jsem na ni magii a ta ji vznesla do vzduchu a letěla za mnou. Jakmile jsme byli venku, zamknul jsem dveře a rozletěl se směrem, kde jsem uviděl ten vlas. Letěli jsme co nejrychleji to šlo. Musím ji najít, než se jí něco stane. Moje srdce divoce bušilo. Mám o ni strach. Najednou jsem před námi spatřil hory. Přiletěl jsem blíž a zastavil jsem.
Tywall: Divné. Tyhle hory jsem nikdy neviděl.
Leny: Podívej! Tam dole!
Přímo před vchodem do nějaké jeskyně jsem uviděl povědomou zlatou hřívu.
Tywall: Sorin!
Otočila se. Jakmile nás uviděla, zděšeně prchla dovnitř.
Leny: Honem, za ní!
Nemusela mě pobízet dvakrát. Vletěl jsem do jeskyně. Byla slepá. Octli jsme se v kulatém prostoru. Před námi stála Sorin.
Sorin: Nepřibližujte se! 
Leny: Sorin, prosím, co to děláš?
Sorin: Nevěří nám a nesnáší nás! Nemám důvod tam zůstávat.
Najednou natáhla ruku a mě oslnilo světlo. Ucítil jsem sluneční magii. Odhodila mě. Světlo za chvíli pohaslo. Já i Leny jsme měli vykulené oči a otevřenou pusu. Co to sakra? Sorin se na nás zoufale podívala.

Sorin
Tywall se zakoktal a po chvíli promluvil.
Tywall: Ty... Ty umíš čarovat?
Podívala jsem se na svoje boty.
Sorin: Už jako malá jsem to uměla, ale skryla jsem to. Babička mi pomáhala to v sobě držet.
Leny se na mě ublíženě podívala.
Leny: Proč jsi nic neřekla?
Sorin: Měla by jsi mě za zrůdu. Kdo normální vypouští paprsky slunce z dlaní?
Leny mě chytila za ruce.
Leny: Ty. Ty jsi normální a je jedno, že máš nějakou moc. Zjistíme, co umíš a proč ji máš.
Najednou se jeskyně rozzářila. Uslyšela jsem ženský jemný hlas.
Hlas: Pojďte.
Najednou se před námi objevil tunel vedoucí někam hlouběji do jeskyně. 
Tywall: Ten hlas je mi nějak povědomý...
Pokrčila jsem rameny.
Sorin: Půjdeme dál nebo radši zmizíme?
Hlas: Chceš zjistit víc o své magii, ne? Tak pojď...
Tywall mi pokynul a tak jsem se rozešla směrem k tunelu. Jakmile jsme vešli, ztratila jsem ostatní v černočerné tmě. Ani když jsem zavolala, nikdo neodpověděl. V tu chvíli mě ozářilo jasné světlo.





Ahoj, prosím, neukamenujte mě, že jsem nevydávala kapitoly. Budu se teď snažit. Snad se vám líbí nová kapitola. :D 
Tak ahoj příště...













VikisekCZ