Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙63 - Epilog🌙

   Vystřelila jsem hlavou vzhůru. Jakmile jsem spatřila svět kolem sebe, oněměla jsem. Byla jsem ve třídě a vedle mě seděla Leny s naštvaným pohledem. ,,No konečně. Trvalo mi to tak pět minut minimálně... Máš fakt tvrdý spánek" řekla. Hned jsem se otočila a hledala křídla. Nic. Sáhla jsem si na uši. Lidské. Zkusila jsem zuby. Normální. I nehty jsem měla zpět. Leny se zasmála: ,,Co blbneš? Špatně ses vyspala?". Zmateně jsem zakroutila očima. ,, Očividně?" zamumlala jsem.
   Učitelka začala mluvit o výletě. Počkat, co? Zatahala jsem Leny za rukáv. ,,Co se to sakra děje?" zašeptala jsem. Leny se plácla do čela a řekla: ,,Vybírá se výlet. Už se o tom několik dní mluví.". Tak teď jsem byla ještě víc zmatená. Co se pokazilo? Vrátila jsem se v čase? A nebo to... Byl jen sen? Uvědomila jsem si, že jsem v boji utrpěla zranění a určitě by mi po něm zůstala jizva. Odhrnula jsem si tričko z pravého boku. Nic... Žal mi sevřel krk. Avšak Leny najednou řekla mé jméno.
   ,,Co? Co se děje?" vykřikla jsem. Leny zakroutila očima. ,,Vybírá se ten výlet. Jdeš tahat.". Jakmile to řekla, vytáhla mě z židle a popostrčila k tabuli. Dělala jsem, že se nic neděje. Zašmátrala jsem a vytáhla papírek. Ostrý jako ten, který jsem si vybrala tehdy. Otevřela jsem ho a... Florida. V mém srdci bylo sklamání.
   Učitelka to přečetla nahlas a všichni začali jásat. Co se to k sakru děje? Posadila jsem se a Leny mi hned gratulovala a děkovala. Nechápala jsem už nic. Jelo se na tři týdny. Jako do Navie... Rozhlédla jsem se po třídě. Kde je vlastně Mers? ,,Leny, kde je Mers?" řekla jsem potichu. Leny se na mě už podrážděně podívala. ,,Kdo? Sorin, nebouchla ses do hlavy?" zavrtěla hlavou a už se na mě nesoustředila.
   Najednou jí zapípal mobil. Táta. Já jsem se asi dočista zbláznila. V tu chvíli učitelka sykla a řekla nám, ať se usadíme. ,,Co se děje?" zeptala jsem se Leny. ,,Tys fakt zaspala všechno. Přijdou dva noví studenti. Sourozenci. Hrozně se na ně tě-". Přestala jsem ji poslouchat a s otevřenou pusou jsem hleděla na ty dva, co vešli.
   Stříbrné oči a vlasy, přesně tak, jak jsem si pamatovala. Lehce svalnaté tělo s jizvou na levé ruce. Na sobě oblečení v šedočerném odstínu a lehký úsměv na tváři. Tywall a Luna. Byla jsem úplně v šoku.
   Pomalu se rozešli naším směrem. Leny mi zašeptala do ucha: ,,Ta je kus, co? Tu chci za přítelkyni.". Vyvalila jsem na ni oči. Ona se uchechtla. ,,Co? Jsem lesba a vidím, že je super.". V tu chvíli se ozval mně známý hlas. ,,Můžeme přisednout?". Tywall se skláněl nad námi se svým úsměvem. Leny mi prstem přiklapla bradu. ,,Samozřejmě. Jí si nevšímejte. Ještě neviděla pořádného chlapa." oznámila s úsměvem. Pleštila jsem jipřes ruku. Tywall se jen zasmál a posadili se s Lunou před nás.
   Podal mi ruku a řekl: ,,Tywall. Jak se jmenuješ ty?". Ruku jsem přijala a odpověděla mu potichu: ,,Sorin.". ,,To je krásné jméno." řekl. Zamyslel se a upřeně se na mě díval. ,,Mám pocit, jako bych tě znal. Potkali jsme se?" zeptal se. ,,T-též mám ten pocit, ale ne." vykoktala jsem. Leny se zatvářila významně. ,,Tak též...". Okamžitě jsem ji praštila po rameni. Ona se jen začala smát.
   ,,Hele, neprovedete nás tu? Pořád se tu nevyznáme." zeptala se Luna. Leny se toho okamžitě chopila. ,,Tebe já klidně provedu. Ale tvého brášku by nejspíš nejradši provedla Sorin. Zvláště po její ložnici." uchechtla se. Pod stolem jsem ji kopla. ,,Že ty máš co říkat s tvým zaujetím k tady přítomné." zamumlala jsem. Všichni jsme se zasmáli. Luna nám oběma podala ruku a představila se. Avšak já to pořád nechápala.
   Co se stalo? A hlavně jak? Podívala jsem se z okna. Přímo dole stála v šatech Luna a usmívala se na mě. Její stříbrné vlasy se vlnily ve větru. Tehdy jsem to pochopila. Děkovně jsem se usmála a lehce pokývla hlavou. Ona zopakovala mé pohyby a pak zmizela. A tak jsem začala dávat pozor na učitelku...

   Po škole jsem šla s Tywallem celým městem. Povídali jsme si a konečně normálně mezi lidmi. Už nikdy se na nás nebudou lidé vyděšeně dívat. Už nikdy nebudu mít starost s magií a chtivostí lidí. Už nikdy nebudu neštastná...

Tak.... A je to tu... Konec Prokletí Luny. Nemůžu tomu uvěřit. Po všech těch měsících je konec. Tak snad se vám tato kniha líbila a užili jste si čtení tak, jako já psaní a vymýšlení. Ještě vyjde doplňková kapitola, abyste pochopili co a proč se teď na konci stalo, i když věřím, že mnozí z vás tuší. 
A teď informačně. Nebudu teď vydávat novou knihu, ale budu tuto opravovat, protože mám v plánu se příští rok přihlásit do Wattys... Jo, jsem blázen a nejspíš se mi nic nepodaří, ale chci to zkusit.
Další kniha, kterou jste si odhlasovali, je Temnota povstává. Po opravách ji tedy začnu psát.
Užijte si dnešek a třeba ještě stihnu doplňkovou kapitolu. 
Tak ahoj u další...

VikisekCZ