Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙30🌙

Začali jsme všichni jásat. Astra s Martinem si stoupli na pódium.
Astra: A máme novou členku, Sorin!
Opět jsme zakřičeli štěstím.
Martin: Vedla si velmi dobře v rituálu, takže nemáme důvod ji odmítnout. Takže, Sorin... Vítej v dětech noci!
Tywall začal kouzlit a já najednou ucítila něco na dlani. Podívala jsem se a musela jsem žasnout. Tetování. Byl to srp měsíce a uvnitř bylo napsáno malým písmem Child of the night. Tetování po chvíli zmizelo. Tázavě jsem se podívala na Astru, která už sešla dolů.
Astra: Až budeš chtít, znovu se objeví. Ale tenhle spolek je tajemstvím pro ostatní, kdo v něm nejsou.
Kývla jsem.
Sorin: Neřeknu o tom nikomu.
Všude kolem se oslavovalo. Všichni byli rádi za nového člena. Společně s Astrou a Martinem jsem si sedla za menší bar, co tu byl.
Sorin: Astro, co teda s tím mým dědou? Můžeme do archivů?
Astra vlídně kývla.
Astra: Samozřejmě. Akorát je na to čas. Blíží se půlnoc a to tam bude můj starý známý, náš člen.
Sorin: Dobře. Seženu Tywalla.
Astra se zasmála.
Astra: Nemusíš, sleduj.
Vytáhla něco z kapsy. Byla to tenká černá tužka s bílými tečkami. Vzala ji a do měsíce na své dlani napsala Tywall. Nápis najednou zmizel a zanedlouho jsem zahlédla Tywalla, jak k nám jde. Martin si hned všimnul mého udiveného výrazu a vysvětlil mi to.
Martin: Ti nejvyšší tady dostanou tohle pero. Je začarované, jako tvé tetování. Když napíšeš tou tužkou do měsíce jméno našeho člena, dostane vzkaz a tetování ho samo doslova odtáhne na místo, kde je ten, co ho volal. 
Kývla jsem. Bylo to tak úžasné. Martin vytáhl jednu propisku z kapsy.
Martin: Myslím, že ti dobře poslouží.
Brada mi spadla až na zem.
Sorin: To... To je veliká pocta. D-Děkuji.
Vzala jsem ji do ruky. Najednou mě oslnilo světlo. Všichni se kolem mě seběhli. Jakmile pohaslo, podívala jsem se na to pero. Bylo z půlky modré se slunečními paprsky a potom plynule pomocí západu přestoupilo na temné noční nebe s hvězdami. Tywall tu propisku vzal do rukou.
Tywall: Tohle jsem ještě neviděl.
Astra: To nejsi jediný.
Udiveně jsem se dívala na to pero. Co se to stalo?
Sorin: Myslím, že bychom radši měli jít.
Zvedla jsem se a prodrala se davem. Cítila jsem spoustu očí na svých zádech. Vyšla jsem ven a tam čekala na Tywalla. Zanedlouho se objevil i s Astrou.
Astra: Následujte mě. 
Rozešli jsme se dál od centra. Chtěla jsem se zeptat, proč nás vede pryč, ale potom zahnula do krátké ulice. Odsunula krabice a otevřela menší dvířka. 
Astra: Tady musíme prolézt. Nebojte se, čistíme to od různých potvůrek denně.
Vešla dovnitř a dřepla si. Pak se pomalu rozešla dál. Já jsem šla za ní a Tywall šel poslední, aby zavřel dveře a kouzlem tam naskládal ty krabice. Pomalu jsme postupovali tmou. Kam to asi vede? Bylo to tak zajímavé, kolik tajemných chodeb bylo v tomhle menším městě. 
Sorin: Proč je vlastně město v téhle části opuštěné?
Astra: Bydleli tu Uren a Dalim. Půda, po které chodili nejčastěji, přestala rodit, začala pustnout a lidé tu byli pořád smutní. Tak odešli a vytvořili novou část města. Po čase sice kletba vyprchala, ale nikdo se nevrátil. Jen my. Ale musíme si dávat pozor. Kdyby dospělí zjistili, že tu jsme, zavřeli by to. Proto jsme tajemstvím.
Kývla jsem.
Sorin: Ale přeci někteří dospělí k vám patří.
Astra: To ano. A my přesně víme kdo. Ale věř mi, ostatní by to nepřijali. Pro ně je ta část města mrtvá a pro každého, kdo vkročí, smrtelná.
Za chvíli zastavila. Zaklepala na menší kovové dvířka před námi. Myslím, že používala morseovku, ale jistá jsem si nebyla. Najednou se kryt otevřel a ven nám pomohl nějaký muž. 
Muž: Těší mě, nová členko. Jsem Swan. Každý den od půlnoci do dvou do rána strážím archivy. 
Vzal mě za ruku a políbil mě na ni. Usmála jsem se.
Sorin: Také mě těší.
Swan se narovnal a podíval se mi do očí.
Swan: Tak, co potřebujete?
Sorin: Musíme najít porodní listy. Moje matka se tu narodila a já chci zjistit, kdo je její otec.
Swan kývnul a zavedl nás do menší místnosti.
Swan: Tvou babičku, Rose, si tu mnoho z nás pamatuje. Byla to první cizinka, co tu porodila. Byla krásná. A mladá. To už je tak dávno...
Oni ji znali? Tak to by mohli vědět, kdo je otec mojí matky.
Swan: Vím, co se ti honí hlavou. Nikdo to neví. Nikdo je nikdy neviděl spolu.
Pokynul mi rukou k jedné poličce. Vytáhla jsem z místa, kam ukazoval, menší bedýnku. Otevřela jsem ji. On mě lehce odstrčil a našel spis mojí matky. Podíval se do něj a tázavě nadzvednul obočí. Pak spis položil zpět.
Sorin: Tak co?
Srdce mi bušilo jako o závod. Konečně se všechno dozvím.
Swan: Rose očividně znala tehdejší vedoucí na porodním. Otec tam není napsán, to by jí normálně neprošlo.
Naštvaně jsem si prohrábla vlasy. Do háje už! 
Swan: Znám asi tu vedoucí. Žije tady nedaleko. S Rose se velmi dobře znala.
Opět jsem pocítila naději. 
Swan: Je členkou Dětí noci, takže s ní nebude problém.
Astra: Děkuji moc, Swane, za tvůj čas. Teď mi řekni, jak se jmenuje.
Swan: Maria.
Astra kývla a napsala její jméno pozadu do měsíce. Co to dělá? Najednou se před námi objevily malinké zářivé hvězdičky. Vytvářely jakousi linii. Určitě nás k ní vede. Rozloučili jsme se a následovali hvězdy. Museli jsme proklouznout nenápadně ven a tam pomalu a opatrně jít dál. Nakonec jsme došli k velké vile. Tady určitě bydlí Maria. Hvězdičky zmizely a my zaklepaly. Zanedlouho se dveře otevřely a v nich stála starší paní. Přeměřila si nás pohledem. Astra s Tywallem zvedli ruce a ukázali značku. Udělala jsem to samé. Ona zopakovala stejný pohyb a ukázala její. Potom nás pustila dovnitř... Co se asi dozvím?

Ahoj, tady je ta slíbená kapitola, snad se vám líbí. Další možná vyjde zítra, ale uvidím, jak to budu stíhat.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ