Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙45🌙

Ráno jsem se cítila už normálně. Vstala jsem, upravila se a šla si zjistit, co je dnes v plánu. Jakmile jsem vešla do sálu, vykulila jsem oči. Bylo tu svázaných snad několik desítek lidí. Za nimi na trůnu seděl Uren s ďábelským úsměvem.
Uren: Snídaně.
Zapěl. Naštvaně jsem zavrčela.
Sorin: Ty jsi lovil beze mě?
Zasmál se. 
Uren: Ano, byla jsi moc unavená na lov. Ale neboj, to nejlepší jsem si nechal pro tebe. 
Zvědavě jsem zvedla obočí.
Uren: Teď už mám skoro celou armádu, ale potřebuju někoho, kdo tu byl. Kdo si chová nějakou, i minimálně znatelnou, nenávist k Tywallovi. 
Sorin: Tím myslíš koho.
Uren se zvednul a pomalu přišel až ke mně.
Uren: Zkus hádat. Znáš je velmi dobře, málem tě prodali nejmocnějším lidem na zemi.
Srdcem mi projel nenávistný šíp. Moc dobře jsem si vzpomněla na ten den.
Sorin: Moje třída.
Procedila jsem skrz zuby.
Uren: Dokážeš mi je obstarat?
Najednou jsem ucítila tu touhu. Konečně i jim oplatím zradu.
Sorin: Samozřejmě, že dokážu. Mám jim co vracet.
Uren pokýval hlavou a pokynul mi k zuboženým lidem.
Uren: Teď se posilni. 
Ušklíbla jsem se a šla směrem k nim.
Sorin: Doufám, že jste dali sbohem svým drahým.
Lidé začali prosit, brečet a plazit se mi pod nohama. Měla jsem nad nimi moc. Ten pocit byl úžasný. Okamžitě jsem se do nich pustila. Čím víc jsem nasávala, tím víc jsem chtěla. Byla jsem čím dál tím mocnější. 
Jakmile jsem dokončila i posledního, tělem mi projela obrovská vlna energie. Z vlasů mi začala lehce šlehat energie. Připomínalo to sluneční plameny. Oči začaly zářit a moje žíly lehce zezlátly. 
Sorin: Konečně se dostávám do bodu nekonečné moci. 
Uren vypadal velmi podobně. Byli jsme už opravdu mocní a nikdo nás nemohl zastavit.
Uren: Vypadáš úchvatně. 
Sorin: To my oba. Konečně se dostáváme na vrchol. A teď, když mě omluvíš, jde se pro nové členy armády.
Sebevědomě jsem vykročila ven ze sálu. Všude pode mnou leželi mrtví lidé a já si jich ani nevšímala. Jdu si pro poslední část klíče k vítězství a pak mě nic nezastaví! Rozesmála jsem se a teleportovala se do svého rodného města. Byla jsem ve sklepě školy. Naše třída byla přímo nade mnou. Kouzlem jsem se zneviditelnila a doslova proplula stropem. Akorát měli matematiku. Jaká škoda, že ji musím přerušit. Stoupla jsem si k tabuli a opřela se o ni. Pak jsem se zviditelnila. Třída zalapala po dechu stejně jako učitelka. Pousmála jsem se.
Sorin: Copak? Snad jste si nemysleli, že vás nechám bez trestu.
Wixy se postavila.
Wixy: O čem to mluvíš, Sorin? A co to s tebou je? Vypadáš... Jinak, zle.
Narovnala jsem se a pomalu jsem začala obcházet třídu.
Sorin: Nastalo pár velkých změn v mém životě. Trošku jsem si ujasnila priority a... Posunula jsem svou magii na úplně jinou úroveň.
Wixy: Tohle nejsi ty, Sorin, tak přestaň s tímhle divadlem.
Ďábelsky jsem se zasmála.
Sorin: Jak málo mě znáte! Tohle jsem já a navždycky budu. Spojila jsem se s Urenem, ten jediný stojí za to, aby měl mou podporu. A teď vám ukážu, co všechno umím a co jste ze mě udělali! Ukážu vám, jak s vaší pomocí ovládnu svět a pomstím se všem, co mi kdy ukřivdili!
Nechala jsem svůj smích znít přes celou školu. Pak jsem svou třídu společně se mnou teleportovala k Urenovi. Jakmile jsme byli na místě, svázala jsem je. Po chvíli, co si přivykli na menší světlo, začali všichni ječet. ty mrtvoly tu pořád byly. Uchechtla jsem se a kouzlem je odklidila.
Sorin: Ale copak? Snad ze mě nemáte strach.
Hannah se rozbrečela a začala couvat ke stěně. Tam se opřela a nechala se pohltit strachem. Její nářky byly velmi intenzivní. Mávla jsem rukou a zacpala jí pusu.
Sorin: Nefňukej, vás čeká jiný osud, než tenhle odpad. Vy, mí drazí, budete mít tu čest stát po mém a Urenovém boku v tak dlouho očekávaném boji o moc. Až tam padnete, ale z toho si nedělejte hlavu, nebudete si nic pamatovat.
Uren, který tomu celou dobu jen přihlížel z pohodlí svého trůnu, vstal a vydal se s úsměvem ke mně.
Uren: Jsi velmi rychlá, čekal jsem, že to bude trvat déle.
Sorin: S tou novou mocí jde vše tak snadno. Každé kouzlo, každá drobnost, na co si jen vzpomenu! 
Byla jsem tak vzrušená. Tolik moci mi žilami nikdy neproudilo.
Uren: Správně, Sorin. To je pocit absolutní moci. A teď...
Přenesl k nám zbytek vězňů na armádu.
Uren: Ta hlavní část. Vaše mysl a věrnost patřící mně!
A začal zaříkávat. Všichni kolem se začali svírat bolestí a odporem. Nechtěli se podvolit, ale neměli šanci. Zasmála jsem se. Postupně celá naše armáda ustoupila a nechala Urena jim vládnout. Vstali. Okovy se řinčením spadly na zem. V očích všech byla jen prázdnota. Fungovalo to.
Uren: Tak, to bychom měli. Teď je na řadě Tywall a Luna. Skoncujeme s nimi a pak nás už nic nezastaví!
Nabídnul mi rámě a já bez váhání přijala. Společně s armádou jsme se vznesli do vzduchu a letěli ven. Tam jsme nabrali rychlost a směřovali jen k jednomu místu. Náměstí... 

Luna
Někdo nad planinami viděl Urena s armádou. Už je to tady. Strachy jsem se otřásla, ale pak jsem si něco uvědomila. Pokud bude nejhůř, mám co říct. Stiskla jsem ruce v pěst. Nedovolím, aby se někomu něco stalo a už vůbec Urenovi nenechám Sorin. Teleportovala jsem se k dětem noci a v rychlosti jim vysvětlila, že potřebuju jejich pomoc. 
Lina: Ale Martin je pryč. Nemáme vůdce.
Luna: Máte mě. Povedu vás. Jen prosím, neútočte na Sorin. Je to komplikované, ale nebojte, vše pochopíte.
Sice se jim moc kývat nechtělo, ale nakonec souhlasili. Přenesla jsem je na náměstí, kde už čekal Tywall bez jediné emoci v tváři společně s Lyrou. Potichu jsem zavrčela. Najednou jsem uslyšela šustění křídel. Na nebi jsem spatřila stovky postav. Jak si proti nim máme poradit? Znejistěla jsem. Sorin vypadala jinak. Silněji. Ty žíly... Otočila jsem se na Tywalla. Jeho byly lehce stříbrné a z vlasů mu malinko kolovala energie. To není možné... Sorin si toho asi nevšimla a s ledovým klidem přistála i s její armádou. Věděla jsem, že se boji nevyhneme. V jejím obličeji bylo odhodlání a jakási ďábelská jiskra. Tvářila se skoro stejně jako Uren. V tu chvíli mi to došlo. Tohle je ještě horší, než jsem si myslela. Musím se hodně snažit. Postavila jsem se do bojové pozice a vydechla jsem. Je to tady...

Sorin
Vítr mi příjemně cuchal vlasy. Cítila jsem, jak ve mně koluje adrenalin. Otočila jsem se na Urena. Tvářil se nějak divně. Najednou jakoby se mi svět vzdálil a já už sama sobě nevelela. Co to je? Rozhodla jsem se to ignorovat.
Jakmile jsme přistáli, před námi už stál Tywall s Lyrou, Lunou a dětmi noci. Zasmála jsem se.
Sorin: Tomu říkáš armáda? Zničím vás. 
Lyra se postavila před ně. Tvářila se jako hrdinka světa.
Lyra: To ti nedovolím, ochráním je. 
Sorin: Tak se vzdej a nechám je jít.
Lyra: Nikdy, válka bude a bude se vší parádou. Ale konec se ti líbit nebude.
Ušklíbla jsem se a začala zpívat...

Ahoj, konečně nová kapitola, hnedka začnu psát další, nebojte. Snad se líbí, je dnes malinko delší. Pomalu se chýlíme ke konci, ale ještě nám toho dost zbývá. Tak snad se těšíte :D.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ