♪ Empathy ♪

46

”I don't know why?„
-----------------------------------------------------------
...

Ležel jsem téměř hodinu v posteli.
Izuku se stále neprobudil.
To byl včera tak unavený?
Hluboce jsem si povzdechl, když jsem si uvědomil, že ho musím probudit.

Hizashi, Nemuri A můj otec už odešeli před 15 minutami, a já jsem se příliš nudil, než abych čekal, až se probudí.

Pomalu jsem se dotkl jeho tváře a trochu ji pohladil.
Nechtěl jsem být až moc drsný, nebo tak něco, tak jsem se rozhodl jít na něj lehce.

"Je čas vstávat ospalče... je skoro osm ráno"

Řekl jsem tiše.
Jeho spokojený výraz se změnil v rozzlobený výraz a poté ve smutný výraz.

Tiše zakňučel a pomalu otevřel oči.
Bylo zřejmé, že je unavený, sotva otevřel oči a nechal je otevřené.

"Jak jsi se vyspal?"

Zdvořile jsem se ho zeptal.
Chtěl jsem k němu být milý, protože za něj mám teď zodpovědnost.

Chvíli se na mě díval a snažil se vzpomenout, kde je a co se stalo, měl opravdu legrační obličej když tak přemýšlel.

"Dobře ... Uh.."

Řekl unaveně, zatímco pětkrát zamrkal, aby si vyčistil vizi.
Byl teď tak sladký ... jo, je sladký.

"Co se děje? Proč jsi tady?"

Zeptal se mě svým chraplavým ranním hlasem.
Chvíli jsem přemýšlel, chtěl jsem to vysvětlit tak, aby to vypadalo že se to stalo náhradou...vlastně stalo se to náhodou.

"Přišel jsem tě zkontrolovat, když jsi usnul, ale taky jsem usnul, a tak jsem se probudil, nechtěl jsem tě nějak rušit, takže jsem tě nechal spát .... vypadal jsi že se ti dobře spí..."

Rychle jsem vysvětlil, a střídal jsem pohled mezi  stropem a ním.
Chvíli zpracovával to, co jsem právě řekl, a po 2 nebo 3 minutách byl červený jako rajče.

Poté si uvědomil, že na mě stále leží, a tak se posadil skoro rychlostí světla.
Když jsem se také posadil, trochu jsem se usmál.
Viděl jsem jeho rudou tvář, i když se ke mně otočil zády, také jeho uši byly červené.

"O-oh ... omlouvám se, já nechtěl jsem-"

Začal se omlouvat za něco, co ani nebyla jeho chyba.
Takže když dojde k autonehodě a on nebude ani obětí, omluví se?

"Hej, to je v pořádku ... nemusíš se omlouvat za něco, co není tvoje vina...."

Řekl jsem, když jsem ho pohladil po hlavě, což ho donutilo ještě více zčervenat.

Pro dnešní začátek dne jsem se rozhodl ho vykoupat a pak mu udělat dobrou snídani, kterou sní celou a nehne se od stolu, dokud to do sebe nenahází.

"Dobře ... víš co? Půjdem  tě vykoupat, souhlasíš?"

Zeptal jsem se, když jsem vstal.
Ani jsem nečekal na jeho odpověď, jen jsem ho chytil za zápěstí a odtáhl z místnosti do blízké koupelny.