♪ Empathy ♪

44

"kill my pain with painkillers"

-----------------------------------------------------------

"hej, proč jsi vzhůru tak pozdě? jsou 2 ráno, teď bys měl spát."

zašeptal chlapec s fialovými vlasy.
Stál ve dveřích a zíral na blonďatého chlapce, který seděl na židli u okna, zatímco četl knihu.

Blonďatý chlapec se na něj podíval a zůstal zticha.
Na jeho pažích byly viditelné obvazy, celé jeho tělo bylo zakryto obvazy, jen některé části nebyly zakryty touto bílou látkou.
Položil knihu na stůl, který byl poblíž něj.

Byla to nějaká romantická kniha, hádal fialovo vlásek.
Jak shinso slíbil, postaral se o menšího chlapce.
Dal mu pokoj pro hosty a také mu dal náhradní oblečení na dnešní večer.

"...Nevím .... bolí mě hlava. Nemůžu spát, když mě bolí hlava..."

Řekl blonďák s kysele sladkýma očima.
Vypadal smutně, ale i když jeho výraz byl smutný, usmál se.
Jeho oči byly unavené, ale nezavřely se.

Jeho pohled ho zhypnotizoval, když se do nich díval příliš dlouho, měl pocit, že se svět točí.
Shinso si povzdechl.

"Chceš, abych ti přinesl nějaké léky na bolest?"

Zeptal se tiše blonďatého chlapce.
Menší chlapec přikývl a vzal si ze stolu svůj, který byl teď už studený.

"Dobře ... jdi do postele, za chvíli tu budu ..."

Řekl Shinso a odešel z místnosti do koupelny, kde měl všechny potřebné věci na bolesti a podobně.
Brzy našel léky proti bolesti a zamířil zpět.

když se vrátil, blonďák ležel ve své posteli, zatímco zíral na strop, jako by to byla ta nejzajímavější věc.

Brzy si uvědomil, že menší chlapec je v depresi. Celkově trpí depresemi, úzkostmi a záchvaty paniky.

Jak dlouho měl tyto problémy?
Ani sám nevěděl, ale podle jeho mentálně nestabilního stavu, to vypadalo na delší čas.

"Tady si vezmi ty léky a jdi spát..."

Řekl Shinso tiše a podal druhému chlapci léky proti bolesti.
Shinso řekl svému otci, že Izuku zůstane doma, dokud mu nebude lépe.

Chtěl se o blonďatého chlapce dobře postarat.
Nechtěl, aby trpěl víc.
Ale jak dlouho to bude trvat?

Uzdravení blonďatého chlapce z nachlazení může trvat minimálně déle než dva týdny, možná i déle.
Plus musí napravit svou podvýživu, kterou si sám vypěstoval.

Takže co teď?
Nemusí chodit do školy, dělat domácí úkoly a trénovat s ostatními, jeho absence bude omluvena, ale stále musí být ve škole  do sportovního festivalu.
Neviděl to jinak...

Povzdechl si a vyšel z místnosti a zastavil se u dveří.
Znovu pohlédl na menšího blonďatého chlapce, který si vzal léky proti bolesti které mu přinesl.

"Pokud budeš něco potřebovat, zavolej mě, mám pokoj hned naproti..."

Řekl tiše a pak odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.
Vypadal, že je naštvaný, unavený a líný, ale ve skutečnosti to byl starostlivý člověk s dobrým srdcem.