♪ Empathy ♪

7

”Sometimes it's better not to say anything, than to say how you truly feel and make things worse.„
-

----------------------------------------------------------
...

Zíral jsem do stropu nevnímajíc kolik je hodin.
Byla už noc. V místnosti bylo temno a ohlušující ticho.
Ve mně vládla depresivní nálada.

Před půl hodinou jsem dorazil domů ze své noční šichty v baru.
Byl jsem unavený a celý udřený.
V baru byla rvačka kterou jsem musel zarazit a pak uklidit ten binec co tam zůstal.
Povzdechl jsem si a pomalu se posadil na své posteli.

Nemohl jsem spát. Ticho v pokoji bylo ohlušující a Hluk v mojí hlavě nesnesitelný.
Promnul jsem si oči a pohlédl na okno hned naproti mě.
Mělo stažené roletky tudíž nepropouštělo moc světla dovnitř.

Byly prázdniny tudíž jsem mohl být pořád doma ale... nechtělo se mi.
Proto jsem si našel druhou práci.
Nechci být doma když tu bude on.

Vstal jsem a tiše přešel místnost ke dveřím koupelny.
Rozsvítil jsem světo a opatrně otevřel bílé dveře které vypadaly že už něco zažili.
Dveře tiše zavrzali a já vstoupil do středně velké místnosti.

Místnost měla na svých zdech bílé dlaždice, tím vypadala místnost jako chirurgický sál.
Přešel jsem k umyvadlu nad kterým bylo staré zrcadlo které tu bylo snad od té doby co jsem tuhle koupelnu začal používat.

Hned co jsem se začal dívat na svůj odraz zhnusil jsem se. Nenáviděl jsem se za to co jsem, jak žiju a s kým.
Sáhl jsem si na pravé oko které jsem měl překryté několika prameny mých vlasů.
Opatrně jsem vlasy odhrnul a vyhlédl se v zrcadle.
Pravé oko mi hrálo několika barvami.
Pro jistotu jsem ho měl přivřené.
Vypadalo to jakoby se mi na něm vyřadil malíř.
Asi jsem měl smůlu protože vždycky jsem dostal pěstí do pravého oka, nikdy do levého.
Ušklíbl jsem se a sáhl si na tmavě fialovo- zeleno- hnědo- modré oko.
Sykl jsem bolestí když mnou projela ostrá bolest.

Povzdechl jsem si a oko znovu zakryl.
Rozhodl jsem se že už si lehnout nepůjdu. Vykonal jsem ranní hygienu a vykročil do nového dne.
Převlékl jsem se do černého trička s dlouhými rukávy a klasických kalhot.

Vyšel jsem z pokoje a pomalu za sebou zavřel dveře. Dveře tiše klaply a já stál na prázdné chodbě.
Naproti němu pokoji byl ještě jeden.
Měl zavřené dveře které vypadaly o něco nověji. Měly na sobě květy všech barev, duhu a jednorožce.
Povzdechl jsem si a přistupil ke zdobeným dveřím.
Otevřel jsem dveře čímž se mi otevřel malý kousek vzpomínek.

Ovanul mě chladný vzduch když jsem vešel do malého pokojíčku který byl vymalovaný na růžovo.
Byla tady velká bílá stará almara která byla trochu omlazená ale stále sloužila. Byla tu postel a vedle ní malý noční stolek s lampičkou.
Přešel jsem místnost a sedl si na postel.

Pokoj zel prázdnotou, nebyly tu žádné věci.
Dlouho tu nikdo nebyl.
Na nočním stolku vedle lampičky stála hrací skříňka ve tvaru baletky na podstavci.
Byla na ní slabá vrstva prachu.
Opatrně jsem vzal hrací skříňku do ruky a setřel z ní rukávem svého trička prach.

Malý klíček vyčníval ze strany podstavce na kterém byla figurka baletky.
Každý den před spaním jsem ten klíček třikrát otočil a poslouchal společně s Aimi.
Byla to taková ukolébavka pro nás oba.