♪ Empathy ♪

56

“Cause darling, I'm a nightmare dressed like a daydream.„
-----------------------------------------------------------
...

Stál jsem před domem, kde žil Shinso, pan Aizawa Sensei a slečna Nemuri.
Tyrkysově modrá fasáda byla na Slunci zářivější než kdy předtím.
Bylo něco kolem deváté hodiny ranní když jsem se na toto místo konečně dostal.

Byl jsem nervózní ani nevím z čeho, ale i přes tu všechnu nervozitu jsem se protlačil k tomu, abych zazvonil na zvonek domu.

Jen co se zvonkohra rozezněla domem, nervózně jsem začal přešlapovat na místě a rozhlížet se kolem.
Nemohl jsem zůstat v klidu.

Po několika vteřinách jsem za dveřmi uslyšel rychlé kroky.
Nervózně jsem vydechl a rychle jsem nasadil vřelý úsměv.
Dveře se hned na to otevřely.

"Ah- Izuku! Nečekala jsem tě tu tak brzy. Pojď dál!"

Slečna Nemuri otevřela dveře a přivítala mě.
Usmál jsem se a vešel do domu, když mi to řekla...nebo spíš poručila?

"Ahoj slečno Nemuri .. kde je Shinso?"

Optal jsem se slušně a podíval se na ní.
Jednu ruku jsem měl v kapse své bundy a tu druhou, pravou, jsem měl svěšenou podél těla protože jsem si jí prostě do kapsy dát nemohl.

"Už po páté ti říkám ať si tu slečnu odpustíš ano? A Shinso ještě spí...je víkend tak se psychicky a fyzicky připravuje na další týden, takže jestli ho chceš vytáhnout z postele tak ho budeš muset jít probudit."

Řekla slečna Nemuri, když se dívala na schody.
Shinso byl člověk, který mohl být vzhůru měsíc, ale když dostal šanci spát, spal jako mimino.
Zjistil jsem, že když jsem tu s ním nějakou dobu žil.

"Ah... chápu, dobře"

Chystal jsem se jít nahoru, když slečna Nemuri řekla, ať chvíli počkám.
Ona jen na pár vteřin odešla zpět do kuchyně a hned po tom se vrátila s šálkem kávy v ruce.

"Pokud uspěješ a probudíš ho, dej mu tohle “

Dala mi šálek kávy, kterou před chvílí připravila, do rukou.
Pokýval jsem hlavou a mlčky se vydal do patra.
Znal jsem to tu jako své boty takže jsem se nemohl ztratit.

Pomalu jsem prošel malou úzkou chodbou, dokud jsem nedorazil ke dveřím za nimiž, byl Shinsův pokoj.
Zaklepal jsem lehce na dveře a čekal, až se ozve něco, co mi řekne že můžu vstoupit dovnitř.

Bohužel jsem tu stál pět minut a nikdo neodpověděl na moje zaklepání.
Povzdechl jsem si a váhavě otevřel dveře.

Projel jsem místnost očima, až jsem zavadil o spícího bručouna na posteli.
Vstoupil jsem do místnosti, a pomalu jsem za sebou zavřel dveře.

Pomalu jsem přešel k jeho posteli, přičemž jsem na noční stolek položil šálek s kávou.
Posadil jsem se na jeho postel a chvíli pozoroval jak spí jako nemluvně.

Jak by se někdo jako já mohl do tohohle chlapa zamilovat?
Ani se o mě nestará, má se mnou vztah, kterému můžeme říkat ... slabé přátelství nebo ... jen přátelé.

Tolik mě to bolelo ...
Chtěl jsem, aby si mě všiml, a zíral na mě s otevřenou pusou.
Chtěl jsem, aby na mě v noci myslel, chtěl jsem, aby mi tajně říkal že jsem jeho, chci, aby mě také miloval zpět ... ale je vůbec možné, aby někdo miloval člověka, jako jsem já?

Myslím, že je to nemožné ...
Jsem normální člověk a na mně není nic zvláštního.
Jsem uplakánek, stydím se, beznadějný, nejsem hezký a nenáviděný všemi ve škole, kromě nějakých výjimek.

Moje srdce je zlonene ztrátou něčeho, co není ani moje.
Proč ho tak strašně chci?
Jsem chtivý nebo chci něco, co ostatní nemají?
Nebyl jsem si jistý ... nebyl jsem si jistý ani svými vlastními pocity.

Potichu jsem si povzdechl a pokusil se myslet na něco jiného než je on.
Nepotřebuji ho!
Pokud se necítí stejně jako já o něm ... může jít do pekla, protože můžu být lepší než on.

Vyhnal jsem všechny myšlenky z hlavy, a  rozhodl jsem se si o tomhle popovídat s někým kdo mi poradí, až dnes večer.
Pro teď jsem se rozhodl Shinso's vzbudit.

Jemně jsem s ním zatřásl přičemž jsem se pokusil o nejhezčí úsměv, a nejsladší hlas který jsem uměl.
Proč jsem byl tak falešný?
Nemohl jsem se doopravdy ani usmát, ne kolem něho.

"Čas vstávat~"

"Mh..pět minut.."

Řekl unaveně.
Povzdechl jsem si a znovu zatřásl jeho ramenem.
Proč tak hrozně prokrastinuje?
Napodruhé už se mi ho povedlo probudit úplně.

"Vstáváme~ už je skoro čtvrt na devět!"

Popohnal jsem ho když už se snažil promnout si oči, a posadit se.
Jen co se za jeho protestů posadil, vzal jsem šálek kávy z nočního stolku, a vrazil mu ho do rukou.

"Tohle vypij a děj se do kupy, za chvíli jdeme!"

Řekl jsem s falešným štěstím v hlase.
On se na mě jen bezeslov podíval, a poprvé se napil svojí kávy.
Raději bych mu teď dal facku ani nevím proč, ale zároveň jsem ho chtěl políbit.
Dlouho jsme mlčeli, než prolomil ticho.

"Slyšel jsem, že chceš vzít polovinu mého trestu, který jsem dostal za to, že jsem tě srazil autem....omylem"

Řekl suše, a na to se znovu napil ze svého šálku s kávou.
Jen jsem přikývl jako odpověď na jeho otázku, což ani vlastně otázka nebyla.

"Hm, hádám, že ti Hizashi už něco řekl o typech trestů mého otce, že?"

Zeptal se, zatímco na mě zíral.
Díval jsem se na své ruce v klíně, zatímco jsem přemýšlel o dnešní noci.
Skoro jsem přeslechl jeho otázku.

"Um..jo, jasně.."

Rychle jsem mu odpověděl.
Nevěděl jsem, proč jsem s tímhle souhlasil, mohl jsem jít sám a vyhnout se téhle konverzaci.

"Tak jo, hned tu budu.."

Shinso dopil zbytek kávy v šálku, rychle vstal, vzal nějaké oblečení z jeho skříně a zmizel z pokoje.
Hluboce jsem si povzdechl a zavřel oči.

Nelíbí se mi, jak na mě zírá.
Je to trochu drsný pohled, který mi dává.
Jako, jo, je ke mně hodný, ale způsob, jakým na mě zírá, mi připomíná ... Že jsem jen někdo neznámý, a že nemám v jeho životě co dělat.

Ale já jsem prostě nechtěl být někdo, kdo nehraje v jeho životě žádnou roli.
Nechci jen jeho pohled na pár vteřin, chci všechnu jeho pozornost..
Možná to zní sobecky, ale láska je celá sobecká.

Nejraději bych nechal lásku vymazat ze světa protože všem jenom ubližuje.
Když ten koho milujete, neopětuje to same k vám... bolí to a ta bolest se nikdy nedá tak lehko zapomenout.

A tak se snažíte a snažíte ale on nic..
A nakonec skončíte se zlomeným srdcem jako já.
Proto je nejlepší se nevázat na ostatní kolem, a nepustit nikoho k srdci.

Pokud se nechcete zranit... schovávejte své pravé já a své pocity za silné zdi, kde je nikdo nenajde.
Tak je správně.

...
____________________________________________________________________________

Ahoj všem 😗👌
Další speciální mňam kapitolka, trošku kratší ale já prostě potřebuju víc přemýšlet a dělat denní update :)

Takže se nebojte brzy to bude víc zajímavější v obou směrech :D

1224 slov.