♪ Empathy ♪

50

“oh, dear diary I've met a boy, he made my dull heart light up with joy.
Oh, dear diary we fell apart, welcome to the life of Electra hearts.„
-----------------------------------------------------------
...

"Tak povídej, pověz mi všechno co se stalo."

Řekl Monoma, hned po tom se napil že svého čaje.
Seděli jsme v kavárně na rohu ulice, vypadalo že sem chodí často.

Upřeně jsem hleděl do svého šálku s čajem.
Neměl jsem chuť na nic, jediné co jsem chtěl udělat bylo skočit pod auto a nebo z mostu.

"Víš...pamatuješ si na..na toho kluka s fialovými vlasy co-co kolem nás ten.. tenkrát prošel?"

Vysoukal jsem ze sebe po chvíli ticha.
Nevěděl jsem co mám dělat a stále jsem byl zmatený, uvědomoval jsem si to že jsem předtím asi teoreticky bezmyšlenkovitě reagoval a teď toho lituji, ale pořád....tohle nebylo v pohodě.

Monoma pokýval hlavou a položil šálek a čajem zpět na podšálek.
Sám dobře si pamatoval Shinsa kdy kolem nás prošel když jsme se my dva poprvé setkali.

"Jasně, ten s těma vlasama jak strašák do zelí, že jo?"

Odpověděl mi a ujišťoval se že se nemýlí.
Pokýval jsme hlavou a popotáhl jsem.
Za tu dobu jsem se stále nezbavil pocitu který mě nutil "vybrečet" jezero.

"N-no, tak.. před týdnem jsem..jsem na něj narazil a-a nějakým... nějakým způsobem jsem skončil...u něho doma a..a tak...no a.. všechno by-bylo v pohodě až do-do dneška..."

Stroze jsme vysvětlil přičemž jsem se snažil zahnat slzy.
Je to hrůza když je člověk emocionálně nestabilní, a snaží se všechno potlačit.

"A co se teda dnes stalo?"

Zeptal se mě zlehka, aby na ně netlačil.
Těžce jsem vydechl a obrátil jsem pohled k oknu, a pak zpátky na svůj šálek s čajem.

"Našel.. našel jsem mobil a-a.. prostě mi hráblo a..a já jsem se v tom- v tom mobilu začal hrabat...a"

Snažil jsem se to nějak upřesnit ale moc mi to nešlo, pořád jsem se nemohl zbavit těch myšlenek které, mě pronásledovali od té doby co jsem ten dům opustil.

"A co? Povídej"

Popohnal mě Monoma a upřel na mě pohled.
Chvíli jsem zapřemýšlel, jak to mám vůbec říct.

"No a... našel jsem tam..starou zprávu.. nahranou na záznamníku..."

Na sucho jsem polkl a podepřel jsme si hlavu rukama.
Nikdy jsem se necítil takhle ztracený.
Co mám teď dělat?

"A co dál?"

Vyrušil mě z myšlenek Neito a čekal až budu dál vyprávět.
Mám štěstí že jsem do něj tak naběhl.
Alespoň se můžu nějak vyzpovídat.

"....poslechl jsem si jí...a-a pochytil jsem něco... co mi nedávalo smysl a pak...se všechno seběhlo hrozbě rychle. Řekl mi že ta nahrávka je od mojí mámy a on je můj... můj otec a-a-"

Začal jsem mluvit hrozbě rychle z nátlaku stresu.
Nezvládal jsem to.

"Počkej zpomal...kdo je tvůj otec? Kdo ti to řekl?"