♪ Empathy ♪

33

”'Cause you know the truth hurts....
But secrets kill.„

----------------------------------------------------------
...

Povzdychl jsme si když jsme po dlouhém dni konečně dorazil domů.
Venku byla už tma a na hodinách byla odbíjená 10 hodina večerní.

Věděl jsem opatrně a tiše do domu kde jsem celá svá léta bydlel, a položil svou školní tašku na zem vedle botníku.

Jen co jsme si sundal boty a sako, přiběhla mě přivítat moje nejmilovanější kočka kterou jsem vlastnil.

"Nazdárek Frankie...jak ses měla?"

Sehl jsme se ke kočce a pohladil jí po hebké zrzavé srsti.
Po pár vteřinách jsem se narovnal a rozhlédl se po předsíni.
Na schodech seděla jedna černá kočka se svítivě zelenýma očima.

Po domě se jich schovávalo ale víc.
V kuchyni bylo světlo rozsvícené a z obýváku byla slyšet televize.
Otec je asi doma.

Pomalu jsem nakoukl do obývacího pokoje kde jediným zdrojem světla byla televize.
Přejel jsem očima po místnosti ale nikoho nezahlédl.

To samé jsme udělal i v kuchyni ale nikdo nikde.
Zvláštní, v tuhle dobu by měl být doma...nebo alespoň včera byl.

Už jsem doufal že doma nikdo vážně není, dokud jsem nezaslechl jak něco nespadlo.
Nejdříve jsem si myslel že kočka něco shodila, ale hned jsem myšlenku zavrhl když js n zjistil že ta rána prošla z garáže.
Nejméně používané místnosti v domě.

Huh? Že by se kočka dostala do garáže?
Blbost,na dveří je jednoduchý zámek nemohla se tam dostat ani nemůže.

Zamyslel jsme se a rozhodl se hned na to, jít do garáže abych zjistil co se to tam děje.
Možná je tam otec, asi tam něco hledá kdo ví.

Přistoupil jsme ke dveřím garáže a podíval se na ně.
Zámek byl netknutý, nikdo do garáže nešel...
Takže se někdo tam dostal z věnčí..

Na sucho jsem polkl a pomalu otevřel dveře.
Očkem jsme nakoukl dovnitř a rozhlédl se po malé šeré místnosti.
Bylo tu chabé světlo, jen malá stropní žárovka co osvětlila jen malý kousek místnosti a ten zbytek byl v temnotě.

Dveře jsem otevřel víc a tentokrát nakoukl tak abych viděl celou místnost.

Nikoho v mém zorném poli jsem neviděl.
Zacal jsme očima smějdit všude kde mi to připadalo podezřelé.

Za jedním regálem, co byl uprostřed místnosti, jsem zahlédl...něco co se podobalo lidské ruce.
Ženy otec přeci jenom tu byl q upadl?

Tentokrát už jsem se vydal k tělu co leželo za regálem.
Jak jsem pomalu přistupoval, začal jsem mít čím dál tím větší špatný pocit.

Jak se mi uvolnil pohled na toho člověka co byl za regálem, ztuhl jsem.
Krev, jakoby mi v žilách zamrzla a já se teď nemohl hýbat.
Nemohl jsme vykřiknout nebo něco říct, jakoby mi vzduch vyklouzl z plic.

Předemnou na zemi ležel mě neznámý člověk, který měl ve své hrudi zabodlí kuchyňský nůž.
Muž měl k tomu rozbitou hlavu a divně zkroucenou ruku.