♪ Empathy ♪

43

"do it for me"
-----------------------------------------------------------
...

Seděl jsem u stolu v jídelně, oči 4 přítomných se na mě upíraly.
Necítil jsem se dobře pod takovým nátlakem pozornosti.
Snažil jsem se být v klidu, ale moje ignorace byla slabá proti těm pohledům.
Samozřejmě všechno se vysvětlilo a chtělo řešit....

"Zavolám rodičům-"

"NE!!?"

Vyjekl jsem když Aizawa sensei oznámil jeho následující akci.
Nechci aby volal tátovi, to bych měl problém.
Nechci aby něco věděl.

"Prosím nevolejte..."

Řekl jsem už o něco tišeji a nešťastně.
Aizawa sensei si mě změřil pohledem a dal mi prostor.
Upřel jsem svůj zrak na stůl přičemž jsem si začal hrát s mými nově zastřiženými vlasy.

"... Měl bych z toho doma problém.."

Rozhodl jsem se říct pravdu.
Nechtěl jsem ale z nějakého důvodu jsem se otevřel.
Možná proto že jsem právě jim věřil.

"Ty máš doma problémy s rodiči že ano?"

Ozvala se žena a tmavými dlouhými vlasy aka Midnight.
Opatrně jsem na ni přesunul svůj pohled který byl bez brýlí trochu chabý a rozmazaný.

"....."

S povzdechem jsem pokýval svou hlavou.
Bylo jim to už na 100% jasné.
Pokaždé když o mě zavadily pohledem na chodbách školy, mohly na mě každý den vidět Nová malá zranění které tu předtím nebyly.

"To se dalo očekávat..."

Vydechla nešťastně Midnight.
Viděl jsem jak upřela pohled na mojí maličkost.
Já svůj pohled upřel znovu na stůl, kde jsem položil i své ruce.

Jako vždy mi pravé oko překrývalo několik pramenů mých vlasů.
Ze dvou zásadních důvodů jsem si vlasy nikdy nedával z pravého oka pryč.
První důvod, monokl který se hojí pomalu a vždycky přibyde čas od času nový, a druhý důvod je že to mám už ve zvyku.

"Tvoji rodiče doma provozují domácí násilí na tobě?"

Vznesla se další otázka od Senseie Aizawi.
Strnul jsem na místě a znervózněl.
Nemůžu říct že mě otec fyzicky týrá a vyhrožuje mi smrtí, nemůžu to říct nebo si mě najde a zabije mě.
V hlavě mi létaly myšlenky ohledně té otázky.

Když budu lhát tak je jen otázka času kdy odhalí lež, ale když řeknu pravdu tak .... Buď si zajistím bezpečí nebo smrt.

Zatl jsem zuby a cítil jak ze mě stéká studený pot.
Hrozně jsem se bál a přemýšlel nad odpovědí.
Ani jedno jsem nechtěl říct.

Za prvé jsem nechtěl lhát ale na druhou stranu jsem nechtěl říct ani pravdu.
Obě možnosti jsou riskantní až moc.

".........n-ne, jen jsou to tvrdí r-rodiče a nechápou u-úplně všechno...snad mi rozumíte.."

Řekl jsem takovou pololež.
Táta byl tvrdý na mě až moc, a máma čas od času tvrdá taky byla ale ne tak moc....ale teď je po smrti takže jí jsem vynechal.

Aizawa na mě stále upíral pohled, než po několika dlouhých vteřinách konečně promluvil do ticha v místnosti.

"Budu si ale muset popovídat alespoň s tvou matkou, jinak to nevidím..."

Vznesl svou odpověď na moje vysvětlení.
V tu chvíli jsem nevěděl co mám dělat.
Musím to nějak vymluvit ale...zas budu muset lhát.

"O-ona nemůže...má moc práce a-a zrovna teď je v zahraničí.....a t-táta taky..."

Vymluvil jsem se a upřel na něj jemný pohled.
Snažil jsem se lhát co nejlépe ale s tím stresem, strachem a koktáním to šlo hůř než jsem si myslel.

"Kdy už konečně přestaneš lhát, huh?"

Ozvalo se od kuchyňské linky kde právě teď stál Shinso.
Začali my strachy drkotat zuby o sebe, mráz my pobíhal po páteři.
Jak to ví? Kde se to dozvěděl? O čem to vůbec mluví?

"A- j-já ne-nelžu je-jen-"

Začal jsem koktat svojí odpověď na jeho otázku, ale byl jsem přerušený dalšími slovy Shinsa který převzal situaci do svých rukou.

"Jen lžeš, tvoje matka je několik měsíců po smrti a tvůj otec je drogový dealer a kdo ví co? Kdy si uvědomíš že na sebe přivoláváš smůlu tím že žiješ s ním?! Tady by jsi měl 3× lepší život než tam kde jsi teď!"

Začal na mě zase křičet.
Chvíli jsem na něj upíral oči do kterých se mi hromadily slzy.
Spojil jsme svoje dlaně a sevřel prsty pevně.
Tiše jsem popotáhl a snažil se zadržet slzy jen co jsem upřel pohled na své seplé ruce.

Nevěděl jsem co mám na to říct. Část jeho slov mě bolela ale část mě docela těšila.

"...."

"Odkud to víš?"

Zeptal se do ticha další přítomný, present mic.
Neobtěžoval jsem se na něj dívat, prostě jsem seděl v tichosti na místě.

"Když došlo k incidentu v USJ, všichni jsme byly za ním v nemocnici.
Hned co návštěvy skončili, odešli jsme ale já na chvilku ještě zůstal...slyšel jsem to co mu říkal doktor...prý spáchala sebevraždu... nevěřím tomu ale je po smrti."

Vysvětlil Shinso.
Takže on poslouchal...tak se to dozvěděl.
Copak už dneska nikdo nemá ani trošku soukromí??

Hned na to zvládlo ticho.
Nevěděl jsem co bude dál ale doufal jsem že si to s těmi rodiči rozmyslí.
Nechtěl jsem mít problémy s otcem nebo hůř...

"Navrhuju aby zůstal u nás...slibuju že se o něj postarám"

Zvolal z ničeho nic Shinso.
Zarazil jsem se a podíval se na něj.
Popravdě jsme tohle od něj nečekal.

"Pokud to říkáš a zařídíš pro něj všechno potřebné.....nemám problém."

Odpověděl rázně Aizawa Sensei.
Teď už jsem vážně nevěděl co se tady děje.
Oni... oni mě tu chtějí nechat?
Skoro jsem se rozbrečel když jsem zrealizoval co se vlastně děje.
Počkat.... já se vlastně rozbrečel.

"Awww, copak je zlatíčko?"

Midnight vstala ze svého místa a došla ke mě.
Na nic se mě už neptala a palci na svých rukou setřela moje slzy.
Mimo to i odhrnula vlasy z mého pravého oka které bylo od minula stále celé barevné.

"Už bude dobře"

Usmála se na mě mile Midnight velice milým úsměvem. Hezčí jsem snad nikdy neviděl...jen od mojí mámy.

Po dlouhé době jsem se cítil strašně hezky a... milován víc než nikdy.
Je tohle něco jako...moje nová rodina?

Ptal jsem se sám sebe aniž bych znal odpověď.
Cítil jsem se šťastný jako nikdy...

"Děkuju"

Řekl jsem tiše ale dost nahlas aby to slyšeli všichni.

____________________________________________________________________________

Ahojky švestičky!
Tady vánoční speciál!
Doufám že všichni dostanete pěkné dárky a užijete si tyhle krásné svátky!
Přeji krásné vánoce!

1029 slov.