♪ Empathy ♪

31

”I'm not Okay but i smile anyways.„
-----------------------------------------------------------
...

"Vítám vás, jaké je vaše přání?"

"Jednou Cappuccino s sebou"

"Jistě, žádný problém"

Usmál jsem se na ženu která si právě objednala.
Na moje přání jsem stál za pultem a obsluhoval jen tu.
Usmíval jsem se na všechny se kterými jsem se u pokladny střetl.
Neměl jsem chuť se usmívat ale prostě jsem to udělal jako samozřejmost.
Byl jsem unavený...

Žena která mi řekla svou objednávku, se postavila stranou a já se hned pustil do práce.
Azumi mi tu také pomáhala a Suzume se ujala mého místa, tudíž roznášela objednávky.

Bylo tu víc lidí než obvykle, sám jsem nevěděl proč ale bylo to dobré pro byznys.
Dodělal jsem co nejrychleji Cappuccino a vrátil se zpět k pultu.

"Vaše Cappuccino slečno"

Usmál jsem se a podal jí ho.
Žena mi úsměv oplatila, vzala si kávu a zaplatila.
Hned na to žena zmizela ve dveřích.

Povzdychl jsem si a peníze uložil do pokladny, hned po tom co jsem do ní zadal několik čísel.

Periferním viděním jsem viděl že přichází další zákazník.
Zavřel jsem pokladnu a vyhodil několik účtenek které si lidi stejně nebrali.

"Ehm.. promiňte, mohl bych si objednat?"

Ozval se hlas zákazníka který právě přišel.
Rychle jsem se k němu otočil a bych vyřídil objednávky.
Ale hned co jsem se otočil na nově příchozího zakazbuka, ztuhl jsem na místě.
Uh, bože..

Naproti mě stál Hitoshi Shinsou, můj úhlavní nepřítel a taky můj největší crush.
..... uhhhh neee ať se otočí a jde pryč!
To mě musí pronásledovat i do práce?

Na smrt jsem ho nenáviděl ale zároveň jsem ho nemohl dostat z hlavy.
Nevěděl jsem jestli ho nenávidět nebo zasypat papírovýma srdíčkama.
Nevěděl jsem co mám dělat.

"Uhm... haló?"

Hned na to jsem se probral z tranzu.
Stál jsem tu na místě pár minut a zíral  na něj jako kdybych viděl jednorožce.
Zatřásl jsem hlavou abych se probral.
Tak tohle bylo trapné...

"Uh..co- co si přejete?"

Vysypal jsem ze sebe přičemž jsem cítil jak se mi potí dlaně.
Já musel zákazníkům vykat tudíž i jemu, vypadalo to že i on ctí pravidla.
Tohle musím vyřídit rychle jinak se zblázním.
Nemůžu s ním být v jedné místnosti.

"Jedno Espresso bez cukru"

Sdělil mi svojí objednávku klidně.
Já jen pokýval hlavou na znamení že rozumím.

Rychle jsem se přesunul ke kávovaru přičemž jsem se k němu otočil zády.
Začal jsem tedy dělat to Espresso co si objednal.

"Ty toho kluka normálně žereš"

Zašeptala mi do ucha Azumi.
Trochu jsme nadskočil a volnou ruku si přiložil na ucho.
Měl jsem citlivý sluch a navíc jsem neměl rád když mi někdo něco takhle šeptá.