♪ Empathy ♪

36

”Perhaps it's just easier to smile and pretend everything is fine, rather than admit my heart's a little swollen from losing something that wasn't even mine.„
-----------------------------------------------------------
...

Kráčel jsem tmavou ulicí s dvoumi květinami zabalenými, pečlivě do zdobeného barevného papíru.
Byly to dvě lilie, máma je měla ráda.

Chystal jsem se jít na hřbitov, byl jsem jenom pár ulic od něj.
Cestou tam jsem se loudal, netáhlo mě to tam.
Nechtěl jsem tam.
Jakoby mě to odpuzovalo.

Ulice byly teď po ránu prázdné, vznášela se tu jemná mlha která se tu a tam začala trhat.
Vzduch byl lehoučký, bohužel mračna šedivá a zatažená.
Jediný paprsek slunečního světla sem do ulic nedolehl.
Poslední dobou je nějaké deštivé počasí.

Jen troška lidí prošla po ulici, ani pohledem o mě nezavadili.
To už jsme tak neviditelný?
Cítil jsem se tak zbytečný.
Je neděle, měl bych si jít odpočinout od školy, ale jak můžu?
Nechci odpočívat, spát, jíst, mluvit, dýchat, žít.
Nejlepší by bylo prostě... prostě zmizet... vypařit se z povrchu země.
Nikomu by se stejně nestýskalo...

Sklopil jsem hlavu a koukal jak mi cesta utíká pod nohama.
Byla zima, až mi mráz běhal po zádech.

Dech se mi srážel u úst jen co vyšel cen.
Byl letní měsíc ale počasí vypadalo jako na podzim.
Otřásl jsem se zimou a přidal do krku.
Měl jsem si vzít bundu....

Rychlým krokem jsme překonal vzdálenost k branám hřbitova.
Byla zde vysoká cihlová zeď.
Bylo to tu trošku zanedbané ale stále to tu stalo.
Brána byla pořád dokořán, železná mřížovitá Brána byla prakticky vyvrácená.

Povzdychl jsme si a pomalu se Vidal na nejtišší místo v Musutafu.
V tichosti jsem procházel mezi řadami  mramorových desek, které byly vztyčené nahoru tak aby byl vidět nápis.

Vznášela se zde hustší mlha, ale stále bylo vidět.
Skoro po slepu jsem hledal jednu náhrobní desku.
Dalo mi to práci ale po pár minutách jsem našel to co jsem hledal.

Stál jsem před velkoi náhrobní deskou, nad kterou se tyčil anděl s obrovskými křídly.
Byla zde vyhořela svíčka, umělé květiny a pár kamínků poskládaných na hlavní desce a pár uvadlých květin kolem.

Na náhrobku bylo zlatým písmem napsáno jméno mojí maminky a sestřičky.
Lehce jsem se usmál a očima těkal po celém hrobě.
Mají to tu hezké...

Vydechl jsem těžce a přišel k hrobu.
Vzal jsem vázu a do ní dal dvě lilie, Aimi se určitě budou líbit taky.
Vázu jsem vrátil nazpět.
Prohlédl jsem si náhrobní desku a hned na to vyndal kapesník z kapsy u kalhot.

Nepřinesl jsem hadr a tak jsem náhrobní kámen vyčistil kapesníky co jsem měl u sebe, lepší než nic.
Klekl jsem si k hrobu a prohlédl květiny které byly uvadlé.
Půjdu je zalít.

Teď je to jen na mě abych se staral o mámin a Aimin hrob, proto musí vypadat co nejlépe aby holky neřekli.

Pomalu jsem vstal a došel k nedalekému kohoutu vedle kterého byly konve na půjčení.
Vzal jsem jednu plastovou, zeleně zbarvenou, a natočil do ní vody tolik aby vystačila na záhon květin.