♪ Empathy ♪

40

"I'm too young to feel like I'm running out of time."
-----------------------------------------------------------
...

Jen co Midoriya zmizel z kuchyně, pár sekund na to jsem vstal a pomalu se vydal do koupelny kde měl údajně být Midoriya být. Tohle musí být součást nemoci nebo nevím..... Nejsem si jistý ale asi zavolám Nemuri aby mi s tím poradila.

"uhm...Izuku? jsi v pořádku?"

Zvolal jsem když jsem stál před dveřmi koupelny na které jsem zároveň několikrát zaklepal. Tohle celé se mi nějak nelíbilo, lepší abych se tím zabýval teď než až bude pozdě. Dlouhých pár vteřin jsem vyčkával na odpověď která vůbec nepřišla, tak jsem se rozhodl minimálně riskovat. Opatrně jsem vzal za kliku a pootevřel dveře do koupelny, nechtěl jsem mu nějak lézt do soukromí. Očkem jsem nakoukl dovnitř a k mému překvapení...to bylo mezi horším a dobrým.

Midoriya seděl na zemi vedle záchodové mísy a jakoby ze vteřiny na vteřinu vyčkával, kdy se mu žaludek převrátí na ruby znovu. Tiše jsem si povzdychl a vkročil do koupelny úplně. Bylo mi ho líto, má to teď asi těžší než si dokážu představit. Několika kroky jsem přešel koupelnu až k němu, načež jsem se posadil vedle něho a opřel se o zeď. 

"Je ti líp nebo hůř?"

Optal jsem se a podíval se na jeho unavený obličej který byl stále trochu zelený. Nevypadal moc dobře to přiznávám, ale jsem si jistý že to chřipkou nebude. Já, když jsem měl chřipku, jsem nikdy nezvracel, jen při nevolnosti. A myslím že se nedá chytit několik nemocí najednou...nebo ano?

"Trošku..."

Zašeptal odpověď na mojí předchozí otázku. To bylo poprvé za tu dobu co na mě promluvil přičemž ho nepopadl kašel. Bohužel to tak moc dlouho nevydržel, pár vteřin na to co mi odpověděl se mu žaludek převrátil na ruby znovu. Obličej se mi zkřivil do nečitelné grimasy, než jsem se odhodlal vstát a podržet mu vlasy které byly úplně všude. Nemůžu si pomoct ale mám chuť je vzít a ustřihout.

"Bude to dobrý, jen mi dej vteřinku. Musím si zavolat.."

Oznámil jsem a vstal od něj. Hned na to jsem se vydal z koupelny pryč. Měl jsem namířeno do svého pokoje, kde jsem měl někde svůj telefon. Potřebuju Nemuri a hned, mám pocit že tohle je vážné. Jen co jsem vyšel schody do patra, zahučel jsem do svého pokoje jako sonic. Zde jsem začal hned hledat svůj mobil který jsem zde nechal.

"mám ho!"

Zvolal jsem vítězně, když jsem telefon našel pod postelí. Nevím jak se tam dostal ale není moc taková záhada, vždycky ho někam položím, pak ho nemůžu najít a pak ho najdu na místě kde jsem buď nebyl nebo kde by být vůbec neměl. Hned co jsem odemkl svůj mobil, vrhl jsem se do hovorů a zvolil číslo Nemuri. Vím že jí určitě budu volat nevhod ale tohle je důležité.

"ano?"

Ozvalo se z druhého konce. Ozval se ženský hlas patřící osobě kterou pár let znám.

"uh ahoj...doufám že nevolám nevhod.."

Řekl jsem trošku nervózně. huh? Nikdy jsem nebyl nervózní, tak proč zrovna teď? Tyhle hovory přece dělám denně.

"ne, děje se něco?"

Odpověděla klidně Nemuri z druhé strany čímž přerušila tok mých myšlenek. Pár sekund jsem přemýšlel nad tím co řeknu.

"No vlastně dějě... ale jen jsem se chtěl zeptat.."

Začal jsem pomalu. Nechtěl jsem jí hned ze začátku děsit a tak jsem raději nenápadně pokládal otázky.

"jistě ptej se."