♪ Empathy ♪

29

”Sometimes memories sneak out of my eyes and roll down my cheeks.„
-----------------------------------------------------------
...

Dnes jsem poprvé seděl v lavici klidně bez toho abych si kreslil nebo ignoroval výuku.
Nevím čím to bylo ale bylo mi dobře, asi mám doopravdy dobrý den.

"Tak žáci. protože venku prší, přesuneme se do tělocvičny. Tak máte přestávku, sejdeme se tam."

Řekl sensei a hned jak ukončil hodinu, odešel ze třídy přičemž v rukou držel nějaký Štos papírů.
Asi učební plán nebo co to je.

Měli jsme krátkou přestávku na to se jít převléknout a dostavit se do tělocvičny, ta byla na druhé straně školy.

Všichni žáci se pomalu začali přesouvat pryč ze třídy do šaten.
Já jako poslední opustil třídu přičemž jsem zkontroloval jestli jsou ve třídě zhasnutá světla a jsou zavřená všechna okna.

Vyšel jsem na chodbu přičemž jsem se smál jako sluníčko.
Tuhle přestávku nikdo na chodbě nebyl, jen sem tam prošel učitel.

Povzdychl jsem si a namířil si cestu ke schodišti, šatny byly totiž v přízemí.
Chodba byla tichá a já dostal takový divný pocit, kdy člověk cítí že se má něco stát.

Sešel jsem pár schodů a stále přemýšlel co tentokrát ten pocit znamená.
Nestihl jsem ani zaznamenat že se za mnou někdo řítí.

Ten člověk který někam pospíchal, mě doběhl a jak scházel ze schodů, jakoby naschvál do mě strčil.
No alespoň myslím že ti bylo naschvál.

Jak mě ona osoba strčila, neudržel jsem rovnováhu a spadl ze schodů které jsem nestihl sejít.
Než jsem stihl zpracovat to co se stalo, ležel jsem na zemi v bezvědomí.

Před tím než jsem ale úplně vypnul, jakobych viděl fialovou šmouhu.
Že by Shinso byl ten kdo mě strčil?
....já myslel...

Raději bych neměl myslet, pořád mi někdo ubližuje.
Neměl bych hned tak napoprvé někomu věřit a ještě odpustit za ty věci co mi udělal předtím.

...

Trvalo to několik dlouhých minut než jsem zase přišel k sobě.
Bylo to asi deset minut? Co jsem byl v bezvědomí.

Opatrně jsem odlepil víčka od sebe přičemž se mi naskytl pohled na kus schodiště.
Těžce jsem vydechl a pokusil se pomocí rukou posadit.

Příšerně mě bolela hlava, bylo to jakoby mi někdo vrtal do hlavy díru.
Když jsem konečně seděl, rozhlédl jsem se po okolí.
Seděl jsem v mezipatře schodiště, nikde ani noha.

Nevěděl jsem kde to jsem?
proč tu jsem?
Co se mi stalo?
Jak se mi to stalo?
Proč se mi to stalo?

Nevěděl jsem spoustu věcí.
Vydechl jsem a opatrně si sáhl ze zadu na hlavu, tam mě to totiž hodně bolelo.

Opatrně jsem sáhl na místo kde byla bolest nesnesitelná.
Sykl jsem bolestí když jsem se místa dotkl, asi jsem se hodně praštil do hlavy.

Ruku kterou jsem si sáhl na zranění, jsem stáhl zpět k sobě a podíval se na ní.
Na prstech jsem měl tekutinu s karmínovou barvou.