♪ Empathy ♪

57

“darling you're a star!„
-----------------------------------------------------------
...

Tenhle den byl kratší, než jsem čekal.
Když byl Shinso připraven jít, já a on jsme šli do obchodu pro některé věci, které jsem potřeboval.

Všechno, co jsem potřeboval, jsem měl za méně než hodinu.
Shinso mi pak pomohl s věcmi až ke mně domů, vypadal unavený, takže odešel hned co jsme dorazily ke mně.

Poté jsem upravoval svůj pokoj, protože jsem měl spoustu volného času, a to nebylo ani poledne.
Opravdu jsem se nudil i když jsem zároveň něco dělal, tak jsem zavolal Zumi, aby přišla.

Byla tak nadšená, když jsem jí řekl, že potřebuji její pomoc a  také někoho, s kým si můžu povídat.
Přišla za 15 minut, možná i za méně než 15 minut.

Teď mi pomáhala s malováním zdi.
Nelíbila se mi jen jedna barva, takže jsem nakreslil cokoli, co mi přišlo na mysl.
Zumi mi zrovna kreslila na zeď též něco, co jí zrovna napadlo.
Momentálně zeď byla pokreslená a vymalovaná různými barvami.

"O čem jsi tedy se mnou chtěl mluvit?Říkal jsi, že potřebuješ moji pomoc, tak co se děje?"

Zeptala se mě, zatímco malovala na zeď květinu.
Nyní byla hodně klidná, od incidentu USJ byla vždy kolem mě klidná.

Hluboce jsem si povzdechl a vložil štětec do plastového kelímku, kde byla voda.
Nevěděl jsem, jak jí to říct, protože jsem se styděl a opravdu jsem potřeboval její pomoc.

"Slíbíš mi že to nikomu, na týhle zemi neřekneš?"

Zeptal jsem se, když jsem se na ni podíval.
V tu chvíli přestala malovat květinu a otočila se, aby se na mě podívala.
Byla zvědavá, co jí řeknu.

"Ano, jo, jasně!! Slibuji na duši a svojí rodinu a život, že to nikdy nikomu neřeknu!"

Řekla vážně, ale nemohla zastavit její úsměv, který se jí objevil na obličeji.
Věřil jsem jí, protože to byla moje skutečná první nejlepší kamarádka.

"Dobře ... takže ... znáš Shinsa z naší třídy, že jo?-"

Přikývla a zírala na mě s vážným výrazem v obličeji.
Na sucho jsem polkl a ujistil jsem se, že to vážně někomu dalšímu řeknu.

"Tak - tak .... j-já mám ho moc rád..ale..ale víš, je to těžký a tak ... Um .. víš, co myslím..on je prostě..-"

Koktal jsem, protože jsem se styděl říkat to nahlas.
Ale byl jsem přerušen Zumi, když jsem nemohl říci větu normálně.

"Počkej, nech mě hádat ..."

Řekla, když byla zabraná ve svých myšlenkách.
Měl jsem pocit, že ví, co se děje mezi mnou a Shinsem.
Vždycky věděla všechno!

"Taaaaaakže.....ty jsi zamilovaný do Shinsa, ale on to samý k tobě necítí, tak jsi mi zavolal, abych ti s tím nějak pomohla, nemám pravdu?"

Řekla, zatímco na mě ukazovala prstem.
Jak jsem řekl, přesně věděla, co se děje a co chci říct.
Začervenal jsem jako rajče, když řekla, že jsem do něj zamilovaný, neměl bych tomu říkat láska, není to vůbec láska, mám ho jenom čistě teoreticky jen rád!

"A-ano, máš pravdu, ale já nejsem zamilovaný! Já-já ho prostě mám jen rád...."

Řekl jsem tiše, zatímco jsem se snažil zakrýt si obličej svými dlaněmi.
Tohle bylo trapné..
Ona jen nasadila ďábelský úsměv, zatímco na mě zírala.