♪ Empathy ♪

28

”feeling like I'm breathing my last breath.„
-----------------------------------------------------------
...

No...tak s tím začátkem dne se to moc nevydařilo.
Že začátku to všechno bylo super ale pak se to všechno zkazilo...

Není nad to chodit do školy za světla.
Bohužel jsem smolař a narazil jsem na pouliční gang který samozřejmě mě nenechal být jen tak odejít.

Povzdychl jsem si a podíval se na protější zeď uličky.
Ta skupinka grázlů už dávno odešla, bylo jich asi osm.
Bylo jich moc, kdyby byly dva tak se v pohodě ubráním ale teď jich na mě bylo prostě moc.

Zbili mě jako psa,... zase.
Proč musí mlátit normální kolemjdoucí?
To jsem takový smolař?
Podle toho co se mi každý den stane tak asi jo.

Po asi deseti minutách co jsem seděl v téhle tmavé uličce, jsem se rozhodl najít svoje brýle které mi někde tady upadly.
Doufám že zůstali v celku.

Viděl jsem kapku rozmazaně, tak jsem se nějak prazvláštně postavil na čtyři a rukama kolem sebe začal šmátrat.
Ať jsou v pořádku, ať jsou prosím v pořádku!

Opakoval jsem si v hlavě, zatímco jsem hledal své brýle.
Po pár vteřinách jsem maličkém u své pravačky, narazil na  něco.

Opatrně jsem věc vzal a prohlédl si jí z blízka.
A hele, měl jsem pravdu že budou někde tady.
Brýle jsem si nasadil a upravil si je na nose.

Kolik je vůbec hodin?
Zdržel jsem se tu...ehm..oni mě tu zdrželi docela dlouho.
Vyndal jsem ze svého batohu, který jsme měl opodál, můj mobil který útok osmi členného gangu taky přežil.

'7:56'

Ale ne, nemám ani 4 minuty na to se dostat do školy!
Sebral jsem si všechny věci, mobil hodil do svojí tašky a jako střela vyběhl z uličky.

Ani jsem s nestihl podívat na to jak mě zřídili.
Vyběhl jsem z uličky a rozhlédl se, kudy bych se dostal do školy co nejrychleji.
Mezi tím jak jsem přemýšlel, nad mojí hlavou zahřmělo a hned na to se spustil déšť.

Bylo to jako klišé z nějakého filmu.
Protočil jsem nad tím oči a povzdychl si.
Neměl jsem u sebe ani deštník ani pláštěnku, dneska asi zmoknu no.

Rozběhl jsem se přes poloprázdnou křižovatku.
Vydal jsem se zkratkou kterou jsem právě vymyslel.

Přeběhl jsem silnici a vyhl se několika autům které mě málem přejeli.
No určitě by v tom nebyl rozdíl protože teď vypadám jakobych byl po bouračce.

Zaběhl jsem do jedné uličky a rovnou si to namířil po požárním schodišti jednoho domu na střechu.
Mohl jsem využít toho co jsem se naučil na včerejším tréninku.

Vyběhl jsem na střechu a vydal se směrem ke škole po střechách domů.
Pohodlnější cestu snad mít nebudu, musím dávat hlavně pozor abych se v tom dešťi nesklouzl a nespadl.

Na střeše na kterou jsem vyběhl, jsem se na chvilku zastavil a vydýchal se.
To schodiště mi dalo zabrat.

Nemeškal jsem a rozeběhl se k druhému konci budovy.
Měl jsem ještě trošku strach z výšek ale teď jsem na to neměl čas mýt strach.