♪ Empathy ♪

21

“He isn't my boyfriend...
........
........
but he's still mine.
-----------------------------------------------------------
...

Hned co začala přestávka na oběd, sebral jsem se a šel na střechu jak jsem slíbil.
Většinou jsem nevěřil lidem hned na poprvé ale teď jsem si byl jistý že alespoň jemu můžu věřit.
Monoma možná byl trhlej a trošku psycho ale byl milý a chápavý.
Prakticky vlastnil všechny ty dobré vlastnosti které ostatním chybí.

Vyšel jsem ze třídy a šel na střechu. Musel jsem se proplétat nekonečnými chodbami než jsem těsně několik chodeb před dveřmi na střechu narazil na Monomu.

"Ah! Nazdar!"

Řekl s širokým úsměvem na tváři.
Úsměv jsem mu oplatil a prohlédl si ho.
Vypadá ještě víc rozjařeně než dnes ráno.

"Ahoj, co se stalo že máš tak dobrou náladu? Vypadáš jako by jsi viděl lítající velrybu"

Uchechtnul jsem se přičemž jsem se zazubil.
Monoma se jen zasmál na můj vtipný komentář a chytl mě za rameno.

"To jsi měl vidět! Prostě jsem šel do Áčka a udělal tam takovej vyrval!"

Začal se smát sotva dech popadal.
S povzdychem jsem protočil oči v sloup a poplácal ho po zádech.
Znám ho jen pár hodin a už vím že se snad nikdy nezmění.

"Tch, zase další dva neschopný idioti..."

Řekla osoba která prošla kolem nás jako vzduch.
Spíš si to zašeptal pro sebe ale já to slyšel.
Viděl jsem jak přicházel, prošel a odchází.
Nemohl jsem z něj spustit oči.

Jeho indigové oči mě minuly jako vzduch přičemž slova zarazila jako trny růží do kůže.
Úsměv mi uvadl přičemž jsem sledoval jak osoba mizela za rohem.
Ani jsem si nevšiml že Monoma utichl ve svém smíchu.

"Oj! Pojď už!"

Vyjekl a táhl mě na místo kde jsme měli mít sraz.
Otevřel jedny dveře které byly o pár chodeb dále a rychle do nich zapadl v závěsu s semnou.
Hned na to jsme šlapaly schody které vedly vzhůru.
Po několika vteřinách Monoma rozrazil plechové dveře na střechu.

Ovanul mě příjemně teplý vzduch přičemž mě paprsky slunce hladily na kůži.
Nadýchané bělavé obláčky pluly po tyrkysové obloze, a vítr byl jemný a teplý.

Monoma si sedl na okraj střechy a spustil z ní nohy.
Já měl z výšek strach tudíž jsem si sedl do bezpečné vzdálenosti od kraje ale ne zas tak daleko.

"Kdo to byl?"

Řekl do ticha když si rozbalil svůj oběd který si vzal s sebou a začal jíst.
Podíval jsem se na něj tázavým pohledem. Nevěděl jsem chvilku o čem to mluví.

"Ten kluk co prošel kolem nás"

Upřesnil svou otázku přičemž otočil všechnu svou pozornost ke mě.
Zamyslel jsem se nad svou odpovědí než jsem odpověděl.

"Shinso Hitoshi od nás že třídy, je to pruďas a vůbec není přátelský. Pořád spí a mračí se jako by mu spadly hračky do kanálu. Není nijak zajímavý...."