♪ Empathy ♪

16

”I Hope karma slaps you in the face before i do.„
-----------------------------------------------------------
...

Bep

..

Bep

..

Bep

..

Bep

..

Bep

Monitor který měřil životní funkce rozezníval po nemocničním pokoji tiché pípání které označovalo pravidelné bití srdce.

Před pár hodinami do nemocnice přivezli mladého chlapce který sotva dýchal přičemž jeho puls srdce kolísal, a hladina jeho krve rychle klesala.

V současnosti je chlapec ve stabilizovaném stavu na pokoji kde ho z monitorovací místnosti sledovala sestra.
Chlapeci byly měřeny životní funkce několika přístroji, dýchat mu umožňovala kyslíková maska, do těla mu několika trubičkami přicházela infuze, krev, výživa a dost dalších potřebných roztoků pro život.

Chlapcovo tělo z 85% pokrývaly obvazy, náplasti, kompresemi a sádrami.
Zbytek jeho těla pokrývali zašité rány, odřeniny, škrábance a modřiny.

Díky zručným doktorům byl chlapec znovu v lepším stavu než předtím, i když musel podstoupit několik operací které se týkaly dvojité zlomeniny, hlubokých ran a vnitřního krvácení.
Chlapec měl štěstí že vůbec přežil.

Jeho práva ruka a levá noha byla vězněna v sádře kvůli několika zlomeným kostem přičemž jedna z nich byla ta stehenní která je nejdelší a nejtvrdší v lidském těle.
Zbytek jeho těla na určitých místech měla bariéru z obvazů a kompresí.

Za několik málo chvil chlapce přišla zkontrolovat sestra z monitorovací místnosti. I když jí a chlapce v kómatu dělilo jen sklo které propojovalo místnost, stále se chtěla ujistit jestli je chlapec stále mezi živými.

Kapičky, EKG, dýchání v pořádku.
Teprve teď mohla zpět na své místo ve druhé místnosti.
Než ale stihla dojít zpět k monitorům měřící životní funkce chlapce, někdo zaklepal na dveře od pokoje.

Sestra se zastavila v chůzi a pomyslela si, kdo to jen může být?
Návštěvy na oddělení intenzivní péče nebyly moc čekané, zde totiž umíraly lidé nebo se zde léčili ti co byly v kritickém stavu.

Sestra mlčky přešla ke dveřím a opatrně je posuvným pohybem otevřela.
Na druhé straně stálo několik lidí,mohlo jich být tak plus mínus osmnáct dvacet. Všichni mlčky sledovali sestru ve dveřích.

"Přejete si?"

Řekla tiše starší žena přičemž sledovala teenagery na chodbě oddělení.
Chvíli bylo ticho než jedna středně vysoká zrzka s dlouhými vlasy v culíku.

"My jsme přišli..um... navštívit našeho spolužáka..."

Dostala tiše že sebe zrzka a nervózně přešlápla na místě.
Sestra je všechny přejela ostrým pohledem než znovu přerušila napnuté ticho.