♪ Empathy ♪

26

”Sometimes all you can do is lie in bed And hope to fall asleep before you fall apart.„
-----------------------------------------------------------
...

V kuchyni seděl muž s černými vlasy, rudýma očima, střední výšky přičemž byl oblečený celý v černém.

V mžiku mě obklopil strach a nenávist dohromady.
I když spíš překypoval ten strach.
Hleděl jsem přímo do rudých očí a doufal že už to snad horší být nemůže.

"Koukám že jsi si to tu víc zabydlel..."

Promluvil na mě muž ochraptělým hlasem.
Na pár sekund jsem ztrnul na místě, nemohl jsem nic říct, měl jsem strach.

"A-a..no...jo..."

Přešlápl jsem na místě a snažil se udržet hlavu v klidu.
Opatřeně jsem přešel ke kuchyňské lince přičemž jsem očkem házel po muži u stolu.

"... můžu... máš hlad? Můžu ti něco... udělat.........Tati"

Opatrně jsem se zeptal a otočil se k mému hostů.
Muž se na mě podíval a změřil si mě pohledem.

"To budeš hodnej."

Odvětil mi můj otec na otázku.
Byl... jiný, nebo alespoň se mi to tak zdálo.
Možná si našel práci nebo měl nějakej dobrej kšeft v drogách.

Ano, můj otec kšeftoval s drogami.
Z toho všeho občas pocházeli nějaké problémy které zasahovali i do rodiny.

"Slyšel jsem že se ti vede ve škole a tak.."

Zaslechl jsem jak je mě otec znovu promluvil.
Nevím kde zjistil že se mi ve škole daří, ale na 100% se mýlí.

Sundal jsem si sako a šel ho pověsit na věšák u dveří.
Na cestě zpátky do kuchyně jsem si povolil a sundal kravatu a pověsil jí o opěradlo židle.
Vyhrnul jsem si rukávy u košile přičemž jsem se ani jednou na otce nepodíval.

Nehodlal jsem na jeho slova odpovídat, měl jsem to teď těžké.
Vyndal jsem potřebné ingredience co jsem k přípravě tohoto pokrmu potřeboval a začal ho připravovat.

"Docela sis bez nás poradil.."

Ozval se znovu ochraptělý hlas který mluvil ke mě.
Zastavil jsem se v krájení zeleniny a zamyslel se nad jeho slovy.

Poradil jsem si ale stálo mě to hodně.
Musel jsem si poradit sám protože tu nikdo pro mě už nebyl.

"Musel jsem.."

Odvětil jsem prostě a zase se vrátil do práce.
Nevěděl jsem co si o tomhle mám myslet, ale určitě jsem nebyl rád že je zpátky.
Tak dlouho tu nebyl a teď se vrátí jakoby nic?

"Z jakýho důvodu sis obarvil vlasy? Abys vypadal jako já?"

Další otázka se vznesla do vzduchu.
Samozřejmě jsem se nesnažil vypadat jako on, prostě jsem si myslel že budu někdo jiný...ale nic to nezměnilo.
Byl jsem rád že mi barva rychle odrůstá.

"Ne...."

Odpovědět jsem krátce  a pokračoval v krájení.
Co si asi myslil huh?
Že je můj vzor nebo tak něco??
To jo.

Nakrájenou zeleninu jsem nechal vařit a pokračoval v přípravě jídla.
Slyšel jsem jak si můj otec něco šeptá pod nos v domnění že ho neslyším, ale asi zapoměl že mám odjakživa výtečný sluch.