♪ Empathy ♪

47

“I don't think I'll let you leave „
-----------------------------------------------------------
...

"víš, myslím, že jsi celkem v pohodě, i když víc vypadáš jako posránek a uplakánek."

Řekl Shinso, když sprchoval zlaté vlasy druhého chlapce.
Když blonďák zaslechl větu, kterou řekl jeho spolužák, na pár chvil se zasekl.
'Myslí si, že jsem... uplakánek? '

Pomyslel si blonďák, zatímco se díval na prsty u nohou.
To si o něm ostatní myslí?

"Ale nejsi posránek, osobně si myslím, že jsi v pohodě a uplakánek, ale ne zbabělec."

Dodal Shinso, než vypnul vodu.
Poté vylezl z vany a přerušil jejich menší  chit-chat.

"Tady, osuš se a oblékni si oblečení, které jsem ti tady přinesl. Nemám oblečení, které by ti přesně padlo, takže jsem ti přinesl nějaké oblečení po mojí matce, takže doufám, že ti to nějak moc  nevadí."

Řekl Shinso, zatímco se škrábal na zátylku.
Vždy to udělal, když byl trochu v trapné situaci nebo tak něco.
Izuku jen tiše přikývl a čekal, až Shinso opustí místnost.

Izuku se stále styděl, i když byli oba chlapci, prostě nechtěl se nikde, nikdy ukazovat.
Po chvíli Shinso něco zamumlal a šel ke dveřím.

"Promiň, zapomněl jsem, že se stydíš a tak .."

Řekl Shinso a odešel z místnosti.
Jen co Shinso zavřel dveře, v mozku mu řádil hurikán myšlenek.
'to bylo.... trapný'

Pomyslel si ale rozhodl se že na to zapomenout co nejrychleji.
Rychle vyhnal své myšlenky z hlavy, rozhodl se jí do přízemí do kuchyně, udělat snídani.

Mezitím se Izuku vykutálel z vany přičemž skoro dvakrát sklouzl a spadl na kluznou, mokrou, studenou zem.

Když se konečně dostal k ručníku který ležel na skříňce, která byla umístěna skoro až u dveří, konečně se začal sušit.
Z veškeré té zimy mu naskakovala husí kůže po celém světě.

Po několika minutách, když už byl trochu osušený, tak se začal oblékat.
Neměl žádný problém nosit něco, co nebylo zrovna určené pro jeho pohlaví, ale je v tom snad rozdíl?

Izuku si oblékl růžové tričko s dlouhými rukávy, a potom šedivé tepláky které byly trošku upnutější než si myslel.
Poté si oblékl červený svetr, který mu byl o trochy větší.

Neobtěžoval se už navlékat si všechny ty obvazy, stejně to byla ztráta času.
Hned poté si dal ručník kolem ramen, aby mu voda z vlasů nekapala na oblečení.

Po chvíli otevřel dveře koupelny a vstoupil do studené chodby.
Vzduch zde byl trošku chladný.
Izuku si povzdechl a pomalu kráčel ke schodišti, které bylo na konci úzké chodby.

Když Izuku pomalu sešel schody, šel za zvukem který vycházel z kuchyně.
Mohl vsadit na svůj život, že byl to Shinso.
Díky několika hlasitým nadávkám a hluku padajícího nádobí.

Izuku se zastavil u futer dveří a sledoval Shinsa a jeho snahu, udělat snídani.
Bylo zřejmé, že s vařením a pečením neměl velké zkušenosti.

Byla to pravda, Shinso doma nevařil ani nepekl, vždy si objednával jídlo nebo čekal, až jeho teta Nemuri přijde domů a něco uvaří.
Aizawa ani Hizashi a Shinso nevěděli, jak vařit.

'Typický...'

Blonďatý chlapec si myslel sám sebe a pak se rozhodl postarat se o snídani, protože nechtěl mít na krku požár či výbuch.

Hned vešel do kuchyně a vytrhl Shinsovi pánev z ruky.
Vysoký chlapec vypadal trochu rozrušený, protože ho viděl v šatech, které mu připomínaly jeho matku.

"Postarám se o snídani, dobře?"

Řekl Izuku téměř jako přísný rodič.
Shinso uznal svou prohru a udělal krok zpět přičemž měl ruce vzhůru v obraném gesty.

"Dobře, dobře, jak chceš"

Řekl Shinso a poté se opřel o kuchyňskou linku a sledoval, jak menší chlapec vaří.
Překvapilo ho, když viděl, kolik zkušeností měl ten blonďák.

Vypadal to skoro jakoby tančil po kuchyni, aniž by něco rozbil nebo spálil, byl jako skutečná žena v domácnosti která všechno o všem.
Shinso mu mohl říkat; 'dokonalá manželka'

"Už jsi někdy vařili?"

Náhle se zeptal Izuku a přerušil vyššího chlapce, aby na něj zíral.
Shinso chvíli přemýšlel, pamatoval si, jak mnohokrát zkoušel vařit, ale vždy selhal.

"Snažil jsem se vařit, ale nikdy jsem neuspěl "

Řekl Shinso s rozpaky v hlase.
Byl ztraceným případem v pokuse o vaření.
Vždy to dopadlo pod jeho rukama katastrofálně.

"Je to na tobě vidět."

Izuku ho urazil na bázi jeho špatného vaření.
Shinso se ušklíbl a vydal tiché 'Tsk' a odvrátil pohled k oknu.

"Vaření z tebe hrdinu neudělá"

Odsekl Shinso bezcitně, jakoby se chtěl nějak povýšit.
Izuku si jen odfrkl a vymyslel rychlou větu, která mu jeho ego srazí až do pekla.

"A pokud chceš být hrdina tak musíš jíst něco co není fastfood a McDonald, protože tak z tebe bude buřt a nebo zdechlina pod drnem."

Řekl Izuku s úsměvem přičemž se ohlédl před rameno a koutkem očka sledoval výraz Shinsa.
Fialovo vlasý chlapec věděl že má pravdu.
Bylo velice nezdravé skoro každý den konzumovat jídlo z donášky a podobně.

"Ugh, ty toho nakecáš"

Vydechl Shinso, zatímco protáhl otráveně obličej.
Porážku ve vaření uznal ale když mu někdo srazilo ego, nechtěl přiznat svojí prohru.

Izuku si povzdychl a zakroutil nad tím hlavou.
Jako normální teenager by ho mohl sprostě poslat do háje, ale Izuku nebyl zrovna ten typ co rozhazoval nadávky na všechny strany.

Byl vychovaný slušně, a vždy když došlo na sprosté slovo, nadešel trest.
Proto Izuku nikdy neřekl sprosté slovo nahlas, nýbrž si to raději jen myslel a držel si morálku.

Po dlouhých 15 minutách ticha byl Izuku konečně hotový se snídaní.
Udělal vejce, slaninu a toasty s máslem.
Nebyl si jistý, co Shinso jí, a tak připravil tuto jednoduchou snídani.

Shinso teď seděl u stolu.
Izuku si povzdechl, vzal si dva talíře se snídaní a přešel ke stolu.
Poté položil jeden talíř před Shinsa a druhý položil na druhou stranu stolu, kde si potom i sedl.

"Proč sedíš tak daleko? Já Nekoušu"

Řekl Shinso, zatímco si vzal první sousto ze své snídaně.
Izuku pokrčil rameny a vzal si malé sousto ze své snídaně.
Stále neměl moc chuť k jídlu.

Shinso se raději už na nic nevyptával, aby nějak nerozrušil jeho společníka, za kterého měl teď maximální zodpovědnost.

V tichosti jedli snídani, zatímco Shinso čas od času zíral na malého blonďatého chlapce.
Izuku se pro změnu pokusil vyhnout očnímu kontaktu.

...

____________________________________________________________________________

Takže jsem si dovolila napsat další kapitolu a odteď vyhlašuju, kdo bude chtít kapitolu tak ať mi směle nepíše :)

Tak zase příště ;)

1034 slov.