♪ Empathy ♪

3

I'm hungry but I can't eat
I'm tired but I can't sleep
I'm sad but I can't cry
I'm suicidal but I can't die
-----------------------------------------------------------

Hned po tom co jsem byl schopen se postavit na moje stále slabé a třesoucí se nohy, za pomocí opírání o zeď jsem se vydal do budovy školy která před několika minutami začala vyučování.
Z nosu mi pomalu stékaly kapičky čerstvé krve přes tu co byla zaschlá.

Kráčel jsem pomalu po prázdných chodbách školy a pomocí zdi jsem si pomáhal abych naspadl na zem. Měl jsem pocit že konečně umřu ale byl jsem si vědom že moje smrt je ještě daleko...

Když jsem dorazil k mé třídě, nasadil jsem vřelý úsměv a rukávem si otřel zaschlou i čerstvou krev co nejvíce ti šlo. Upravil jsem si pocuchané vlasy a konečně vstoupil do třídy.

Hned co jsem vkročil do třídy plné démonů, ztuhl jsem na místě.
Někdy byla pozornost od spolužáků super ale tohle ne...ty pohledy vám mohly vidět až do duše a provrtat skrz na skrz. Moje představy uvrhly moje spolužáky do špatnýho světla. Vypadaly jako démoni s rudýma očima.

Z mých představ mě vytrhl třídní učitel který se mě začal vyptávat proč opět jdu pozdě na hodinu.

"Tak co to bylo tentokrát? Viděl jsi UFO? Zaspal jsi? Zapletl jsi se do přepadení?"

Nechtěl jsem lhát ale musel jsem. Pokaždé když jsem koutkem oka zahlédl Bakuga, hrozil mi. Přel si prstem po krku což pro mě znamenalo že když nebudu držet hubu, zhebnu na místě.

"Uhm, Kočka n-na silnici"

Usmál jsem se jemně na učitele který jen něco zapsal do třídnice a mávnul na mě rukou na znamení abych si radši šel už sednout na místo.

Rychle jsem přešel třídu a sedl si na místo. Bylo štěstí že jsem seděl vždycky vzadu a nikdo si mě raději nevšímal.
Hned co učitel začal mluvit a vysvětlovat novou látku, opřel jsem si hlavu o ruku a začal koukat z okna.

Za oknem byla višeň na které se vyjímali překrásné růžové drobné kvítky. Větve se houpaly do rytmu větříku který s sebou sem tam vzal pár lístečků z květů.
Byl to uklidňující pohled.

Aby mi vyučování uteklo rychleji, na uši jsem si nasadil sluchátka a pustil iPod. Líbezné tóny hudby se okamžitě dostavili a já mohl alespoň chvíli relaxovat.
A hodiny utkaly. Ani jsem se nenadál a byla tu poslední hodina kterou jsme měli strávit konzultací o našich středních školách.

Já osobně jsem přemýšlel že bych šel na Shiketsu High School, mám velkou šanci uspět u zkoušek. A pak tu byla U.A. nejlepší a nejpresnější škola v Musutafu.
Když jsem byl malý, snil jsem o tom že tam někdy budu. Sám vzhled téhle školy mě hnal kupředu.
Plus zde učil můj oblíbený hrdina! Měl jsem šanci se s ním poznat...nebo něco takového...
Každopádně pro mě byl nejlepšínejhustějšímegasuoerplusultra hrdina Present Mic!
Ne jenom že máme podobné quirky ale prostě Uh, je super!
Každý večer poslouchám jeho rádio show a je to prostě super.
Dává mi to naději abych se nevzdával a šel dál za svým cílem.

Heh, fanoušek co jiného.
Na poslední hodinu jsem si sluchátka sundal a nechal je ležet na mých ramenech. Čekal jsem až do třídy se uráčí přijít nás třídní učitel a začne hodinu.
Každopádně ohledně výběru mojí školy, vybral jsem si U.A.
Šanci přijít zkouškami mám takže proč to nezkusit. Když mi to nevyjde půjdu na Shiketsu High School.
Lepší než nic.