♪ Empathy ♪

58

“When he walks by,
What a sight for sore eyes,
brighter than a blue skies,
He's got you mesmerized with his green hypnotic eyes.„
-----------------------------------------------------------
...

'6:10'

Zpěv ptáků mě probudil z mého spánku.
Můj spánek byl v poslední době slabý, i kdyby někdo upustil na zem špendlík ve vedlejší místnosti, probudil bych se.

Včera v noci jsem nemohl spát.
Byl jsem tak nervózní jít do školy.
Když Zumi si se mnou prohrála a dala mi nový vzhled, začal jsem si být další den nervózní.
Všechno mi uteklo jako voda.
Chtěl jsem se na zítřek ze školy vymluvit na bolest hlavy ale nějak mi to nevyšlo.

Taky táta mi řekl že má pro mě překvapení, nevím jaké ale řekl že se ho dozvím zítra, tudíž dnes.
Usnul jsem pozdě, skoro až k ránu.
Měl jsem štěstí že mám teď slabý spánek, jinak bych určitě ani neslyšel svůj nadcházející budík.

Pomalu jsem otevřel oči a rozhlédl se po místnosti.
Stěny v mém pokoji byly natřeny mnoha barvami které byly zdobeny různými malůvkami a plakáty.
Byl jsem chaotický ... nebudu lhát.

Pomalu jsem se posadil a promnul si oči, v mé hlavě prolétly vzpomínky ze včerejška.
Táta mi řekl, že opravdu vypadám jako on, když byl středoškolák, přemýšlel jsem, jestli je to genetika nebo práce Zumi, což asi byla.

Od soboty jsem se staral o sebe víc, jak říkala Zumi, a také jsem se snažil být sám sebou.
Ale potřeboval jsem se zbavit své introvertní stránky, protože když chci být sám sebou, musel jsem přestat být stydlivý a tichý.

Moje pravé já totiž bylo chaotické, hlasité, šťastné, nečekané, otravné, šílené, energické a opravdu chytré.
Byl jsem takový naposledy, když jsem byl dítě, pak moje šťastná osobnost zemřela a teď musím svou šťastnou osobnost znovu probudit.

Chtěl jsem na Shinsa udělat dojem, a jak  Zumi řekla, musím být víc viditelný a zajímavý.
Znělo to téměř nemožně, ale snažil jsem se chovat tak jak chci já a být zajímavý, a k mému překvapení to šlo samo.
Chtělo to jen trošku odvahy a silné nervy a bylo to!
Nebylo to tak těžké.

Zívl jsem, protože jsem byl opravdu unavený z mé noci, kterou jsem prakticky z části jen probděl.
Přehodil jsem své nohy přes okraj postele, a špičkami palců jsem se dotkl podlahy.

Mráz mi přejel po zádech, jen co jsem zjistil že podlaha je studená jako led.
Není divu, včera říkali ve zprávách, že ráno bude o něco chladnější počasí.

Těžce jsem si povzdechl, když jsem si uvědomil že dnes je první den, kdy si přejmu druhou polovinu mého trestu, který sdílím-.... který sdílím se Shinsem!
Mám šanci zapůsobit na Shinsa, protože budeme chvíli spolu!

Okamžitě jsem vyskočil ze své postele a začal se převlékat do své školní uniformy.
Zumi mě donutila nosit i její vestu od uniformy, jen proto že si myslela že vypadám lépe.
Schválně mi ukradla moje sako, jen abych si tu vestu prostě vzal.

Ale nijak moc jsem to neřešil, prostě musím mít unofomu a ctít školní dress code.

když jsem konečně měl na sobě uniformu, šlo to docela špatně a rukou v sádře, ta vesta byla pohodlnější než jsme si myslel a bylo to lepší i kvůli mojí sádře.

Když jsem byl hotový, vzal jsem si své sluneční brýle a batoh, a jako blesk jsem vyběhl ze svého pokoje.
Spal jsem jen pár hodin, ale cítím se naživu víc než kdy jindy.