♪ Empathy ♪

51

”bad luck clings to you as if you were attracted to it by your existence.„
-----------------------------------------------------------
...

Jak se řeklo, tak jsem udělal.
Po tom co jsem si s Monomou povídal o nějakých věcech, abych se odreagoval, šli jsme k domu, kde jsem skoro celý svůj život vyrůstal.

Zrovna jsme stáli před tou barabiznou, která tu stala už snad sto let.
Máma by se toho baráku nikdy nevzdala, prý tu sama vyrostla a k těm cihelným zdem se vážou vzpomínky.

Povzdychl jsem si a přešel jsem po úzkém chodníku, přímo na malou terasu.
Monoma byl hned za mnou.
Vedle dveří stál květináč, sehl jsem se k němu a opatrně jsem ho nadzvedl.
Měl jsem obrovské štěstí protože náhradní klíč tu stále byl.

Sebral jsem klíč ze země, položil jsem květináč na místo a znovu jsem se postavil.
Než jsem strčil klíč do zámku, otočil jsem se na Monomu.

"Počkej tady ano? Kdyby jsi někoho zahlédl sem přicházet, na něco se vymluv a odejdi, já tě doženu, ano?"

Zadal jsem mu přesné pokyny co má dělat, když uvidí mého nevlastního otce přicházet domů.
Nechtěl jsem se s ním zde střetnout, nikdy jsem ho neměl rád.

Monoma pokýval hlavou na souhlas a znamení, že vše co jsem řekl pochopil.
Hned na to se ke mně otočil zády, a hlídkoval.

Já jsem strčil klíč do zámku, dvakrát jsem otočil klíčem, přitáhl dveře k sobě a konečně jsem otočil klikou.
Když se dveře otevřely, nepatrně zavrzali.

Na sucho jsem polkl a vstoupil jsem dovnitř.
Za sebou jsem hned opatrně zavřel dveře.

Všude byla tma kvůli zakrytým oknům závěsy.
Bylo tu minimum světla ale stále jsem něco viděl.
Bylo mi divné že mě ke dveřím nepřišli uvítat moje kočky.

Kvůli Shinsovi který na mě a mé zdraví příliš dbal, mi zakázal chodit ven tudíž jsem zde skoro celý týden nebyl.

Udělal jsem pár kroků vpřed a podíval  jsem se do kuchyně.
Místnost byla dočista prázdná, jen pár krvavých fleků na podlaze a lince.
Ať se tu dělo cokoliv, byl jsem rád že jsem nebyl účastníkem.

Už jen to ticho mi způsobovalo husí kůži po celém těle.
Opatrně jsem překročil k obývacímu pokoji, a mírně jsem nakoukl dovnitř.

Zde bylo má podlaze víc krve.
Za pohovkou jsem mohl vidět jak vyčuhuje .....ruka.
Byl jsem si jistý že to bylo mrtvé tělo nějakého...dealera který mého nevlastního otce vytočil.

Nechtěl jsem být tohohle součástí.
Cítil jsem jak mi srdce bije až v uších, a strach obaluje mojí duši.
Necítil jsem se dobře, chtělo se mi z toho zvracet.

Potřásl jsem hlavou a rychle jsem přiběhl ke schodišti, které jsem vyběhl po dvou schodech.

Jen co jsem byl v patře, jsem přiběhl ke dveřím svého pokoje.
Na nic jsem nečekal a vešel dovnitř.
Vše tu na pohled vypadalo tak, jak jsem to tu zanechal, ale viděl jsem jasně nejasnosti.

Věci na mém stole nebyly přesně tak jak jsem je nechal, a stejně tak některé věci různě po pokoji.
Moc dobře jsem věděl že tu něco ten šmejd hledal.
Dále jsem se ale už nezabýval s tím, co přesně hledal.