♪ Empathy ♪

12

”I Forgive a Lot, But I Never Forget, What's Said And Done.„
-----------------------------------------------------------

Po malém třídním seznámení jsme se převlékly do sportovních uniform a sešli se na Campusu B.
Na Campusu A byla jiná třída jejíž učitel vypadal jako bezdomovec nebo něco podobného.

"Takže, hezky si otestujeme co umíte."

Řekl sensei přičemž srazil dlaně k sobě.
Doufám že po mě nebude chtít abych srovnat U.A se zemí.

Za tu půl hodinu jsme se se senseiem seznámili a též i s pravidly ve třídě.
Chtěl toho po nás dost ale všechno z toho bylo splnitelné, jako například: řadit se do lajny, respekt, neodmlouvat, upřímnost, ohleduplnost a loajalita.
Jak říkám, splnitelné věci.

Všichni žáci třídy stáli v lajně, mlčeli a naslouchali slovům senseie.
Každý z nás měl předvést naše dovednosti s quirkem. Nic těžkého.
Byly jsme vyvolávání podle abecedního pořádku takže jsem si ještě dlouho počkal než přijde řada na mě.

Třída co byla na Campusu A se zrovna chystala odcházet když jsem já přišel na řadu.
Vystoupil jsem z řady a přišel mlčky k senseiovy.
Popohnal mě trošku dál od ostatních abych si prý držel bezpečnostní odstup.

"Takže předveď mi něco hodně speciálního s tvým quirkem."

Řekl a odstoupila ode mě dál jakoby se bál že mu vydrápu oči.
Kývl jsem hlavou na náznak že rozumím a otočil se směrem k lesu který byl prakticky všude kolem U.A.
Svojí schopností radaru jsem si všiml že se třída co zrovna měla odcházet zastavila a sledovala nás výcvik.
Prakticky teď mi bylo jedno kdo se na mě dívá, chtěl jsem předvést můj nejlepší výkon.

Zhluboka jsem se nadechl a srazil dlaně k sobě jakoby jsem čekal že se něco stane.
Sehl jsem se k zemi a položil na ní ruce. Vypadalo to možná divně ale výsledek byl Neuvěřitelný.

V rukách jsem cítil jemné brnění. Hned na to jsem se prudce postavil a ruce vyhodil nad sebe. Při tom pohybu bylo vidět jakobych vzal zemi do rukou a vyklepal ji jako ubrus nebo něco podobného.
Ruce jsem hned na to spustil dolů, celý proces vypadal jakobych se klaněl ale samozřejmě tak to nebylo.
Když jsem ruce spustil dolů, na zemi proběhla tlaková vlna. Vypadalo to jakoby se ze země stalo moře.
Vlna se rozeběhla bůh ví kam do lesů přičemž bylo cítit jemné třesení země.

Samozřejmě jsem ještě neskončil. Můj quirk umožňoval spoustu funkcí takže jsem měl ještě co ukazovat.

Zavřel jsem oči a poslouchal okolí. Mohl jsem slyšet jak ředitel U.A. si dává čaj přičemž vyřizuje nějaké dokumenty.
Teď jsem se ale zaměřil na okolí.

Našel jsem zvuk lámající se větve na stromě který byl na dvou hodinách ode mě. Používám místo stran hodiny, pomáhá mi to více se zorientovat v prostoru.
Netrvalo ani pár vteřin než se větev ulomila a začala padat volným pádem k zemi.
Vyslal jsem proti ní zvukovou střelu která cestou k větvi udělala pískající zvuk než roztříštila větev na několik malých částí.

Hned co malinké části větve dopadly na zem, usmál jsem se za můj úspěch.
Chystal jsem se předvést ještě několik mých triků ale byl jsem zastaven svým Senseiem.