♪ Empathy ♪

38

"Let's get drunk and tell each other everything we're afraid to say sober.„
-----------------------------------------------------------
...

"Tohle bude trošku těžší...jak to teď vysvětlím?"

Přecházel jsem z jedné strany pokoje na druhou a tiše jsem si povídal sám pro sebe.
Midoriya se zdál nemocný a já nevím co si počít, nikdy jsem se nestaral o někoho nemocného.
Možná že bych to zvládl ale co kdyby se to jenom zhoršilo?

Ale..pro jistotu to stále budu držet v tajnosti.
Musím se s tím vypořádat sám.
Udělám to jako když jsem já nemocný.
Všechno teplé, hodně čaje, prášky  a hodně odpočinku.
Za dva týdny by měl být v pořádku a rozhodně stihne sportovní festival.
Tak jo, to bych měl zvládnout!

V duchu jsem se povzbuzoval zatímco jsem se zastavil uprostřed pokoje.
Ohlédl jsem se na spící Zlatovlásku u mě v posteli.

Vypadalo to jakoby se Červenal ve spánku ale pravda byla ta, že se na něm začala projevovat horečka s chřipkou zároveň.

Hluboce jsem si povzdychl a po asi hodině jsem se ho rozhodl vzbudit.
Musel jsem, potřebuju aby se trochu napil čaje a vzal si prášek na srážení teploty.

Potichu jsem přešel k posteli a posadil se na ní.
Jemně jsem zatřásl jedním jeho ramenem, ale ne moc abych mu nějak neublížil.
Vypadalo to, kdybych ho silněji stiskl nebo tak něco, rozpadl by se jako sklenička po dopadu na zem.

"Uhm...Izuku vstávej"

Zašeptal jsem ale dost nahlas aby se probudil.
Midoriya se jemně zamračil než unaveně pootevřel zarudlé oči.

"...Hm..?"

Bylo jediné co z něj na poprvé vyšlo, ochraptělé zahučení.
Klidně jsem vydechl a sáhl po platu prášků odkud jsem vyndal jeden.

"Na, tady vem si prášek"

Řekl jsem stroze.
Nečekal jsem na to že si ho vezme, prostě jsem počkal až bude v poloze kdy se může napít, a prášek jsem mu samostatně vložil do úst.
Hned na to jsem sáhl po hrnečku s čajem a opatrně mu ho podal.

"Tady se napij"

Podal jsem mu hrneček, který si opatrně převzal  jeho malými dlaněmi s hubenými prstíky, na kterých se vyjímaly okousané nehty.
Vypadá to že je často ve stresu.

Jen co si z čaje jen maličko usrkl, hned mi hrneček zase podával.
Trochu jsem se zamračil a na jeho ruce, ve kterých stále držel hrneček, jsem přiložil ty moje a znovu ho donutil se napít ale teď víc.

"Když řeknu napij se, tak pořádně. Udělá se ti po tom líp"

Dodal jsem hned co jsem si hrneček od něj už převzal, a položil ho zpět na noční stolek.

Hned poté jsem se na něj podíval a přejel ho pohledem.
Byl nezdravě bílý, v obličeji byl červený a celkově vypadal unaveně a vyčerpaně.

"Vypadáš hrozně, odpočiň si trošku. Kdybys něco potřeboval, jenom řekni. Budu hned tady."

Oznámil jsem, když jsem ho znovu pomalu pokládal do postele.
On se na mě podíval těma jeho hypnotizujícíma očima které byly toxicky zelené a unavené.

Midoriya mě chvíli hypnotizoval očima než se chystal něco říct.
Bohužel jen co otevřel ústa, ozval se nepříjemný vlhký kašel.
Jemně jsem ho poplácal po zádech a nechal ho ležet na levém boku.

"Šetři dech..ještě ho budeš potřebovat."

Promluvil jsem k němu, jen co jeho kašel ustal.
Hned po chvíli se Midoriya schooulil do klubíčka, přičemž se co nejvíc zachumlal pod přikrývku.
Jemně jsem se usmál a pozoroval ho, jak se snaží usnout, což mu šlo dost rychle.