♪ Empathy ♪

19

”Big ass school,
Full of fake ass Bitches.„
-----------------------------------------------------------
...

Dny za dny plynuly a já si připadal víc viditelný a nenáviděný.
I kdyby jsem se chtěl změnit a udělat ze sebe někoho jiného, stejně bych pod povrchem byl ten samý člověk.
Myslel jsem že USJ něco změní ale všechno bylo... stejné.

Možná jsem byl v dobrém vztahu s několika lidmi ve třídě, ale stále tu byla velká část která mi stále házela klacky pod nohy.

Byl jsem ve stresu kvůli přibližujícímu se Sportovnímu festivalu na který jsme všichni tvrdě dřeli.
I když jsem se snažil žít líp a zapomenout na svou minulost, všechno mě to v okamžiku dohnalo.

...

..

.

..

...

Seděl jsem v obývacím pokoji na pohovce a sledoval televizní vysílání které stejně nestálo za nic.
Ve vzduchu se vznášel bělavý kouř který pocházel ze zapálené cigarety která byla držena mezi dvoumi prsty mé levé ruky.

Na malém stolku bylo několik lahví alkoholu, které se tu skladovaly už několik dní.
Šest koček se schovávalo různě po domě přičemž se sešli jednou denně u jídla v kuchyni.

Stres a má emoční nestabilita mě do nutila si vypěstovat závislost na alkoholu a cigaretách.
Bylo mi jedno jak moc ničím svoje tělo, chtěl jsem se uvolnit a být na pár chvil zase v pořádku.

Deprese byla moje přítelkyně zas a znovu, maska znovu můj úkryt.
Nikomu jsem i mých problémech neřekl, stejně by se o mě nikdo nezajímal.

Bylo pět ráno, všichni teprve vstávali a připravovali se na perný den. Já už dvě hodiny seděl na jednom místě a doufal že tohle všechno je jenom zlý sen.

Potáhl jsem z cigarety která byla mezi mými prsty, a za několik málo chvil vypustil z úst hustý bílý dým.
Bílý dým se vznesl vzhůru, a začal se rozplývat u stropu kde se sjednotil s dalším dýmem který se zde usadil.

U kořínků vlasů byla pomalu vidět zářivě žlutá, barva nevydržela ani týden.
Povzdychl jsem si a vyrazil do dalšího dne.

Cigaretu jsem uhasil, když jsem její žhavý konec přiložil ke dnu keramické nádobky, plné popela.
Vstal jsem a zamířil ke dveřím, zde jsem si oblékl boty a přes rameno jsem si přehodil školní tašku.

Ze stolku jsem si vzal brýle a nasadil si je na nos.
S negativními myšlenkami jsem opustil dům, a pěšky vyrazil do toho pekla jménem škola.

Přestal jsem milovat hudbu, nenáviděl jsem svůj quirk, nenáviděl jsem sebe samotného a ještě víc jsem nenáviděl svůj život který stál za hovno.

Kráčel jsem po tiché ulici a sledoval jak se všude probouzí život.
Slunce pomalu vylézalo na oblohu přičemž bylo stále zabaleno do oranžového pláště.
Byl krásný teplý začátek dne, vánek byl lehce studený ale velice příjemný.

Prázdné ulice se začali plnit lidmi, ale ne úplně jen trochu.
Prohrábl jsem si, na černo přebarvené, vlasy a se sklopenou hlavou pokračoval ranními ulicemi do školy.