♪ Empathy ♪

23

“ Pain changes people,
Some become rude,
and some become silent.”
-----------------------------------------------------------
...

"Nevim co si o sobě myslíš ale jsi jenom krysa! Co tady vůbec děláš? Jdi tam odkud si kurva přišel! Nepatříš mezi nás!! Pořád jenom bulíš jak nějaký malý děcko!!...tch, co jinýho od tebe čekat.."

Stál jsem na chodbě obklopen žáky U.A co tiše sledovali tuhle událost.
Bakugo se předemnou tyčil jako kdyby mu to tu patřilo a znovu mi vyčítal mojí existenci.

"A-ale-"

"CO!? CO UDĚLÁŠ HUH?!"

Zakřičel na ně Bakugo jako kdybych ho neslyšel. Mírně jsem se přikrčil a o krok ustoupil.
Proč mi tohle musí dělat?

Slzy se mi hrnuli do očí.
Chtěl jsem utéct daleko a už se nikdy nevrátit. Jak se někdo vůbec může takhle k někomu chovat?
Nikdy jsem mu nic neprovedl..

"Jdi si plakat k mamince ty ubožáku. Nic jinýho stejně neumíš."

Odsekl a propaloval mě Pohledem.
Bolelo to.
Nikdo neví že žiju sám, nikdo neví že jsem o všechny přišel.
O to víc to bolí.
Mráz mi běhal po zádech, měl jsem chuť křičet ale neudělal jsem to.
Stál jsem tam jakobych se vyžíval ve svojí vlastní bolesti.

"HELE TY IDIOTE! VYPADNI DO SVOJÍ VYPATLANÝ TŘÍDY A NECH HO NAPOKOJI!! NIC TI NEUDĚLAL!!"

Záhy jsem slyšel jak se Monoma nebojácně pustil do Bakuga.
Oba by si mohli nadávat do nekonečna, jsou to paličatí blbci... oba.

"Neito...nech toho..on má pravdu....patří mi to.."

Zašeptal jsem protože kdybych promluvil nahlas, určitě by se mi zlomil hlas.
Usmál jsem na Monomu přičemž se mi po tvářích kutálely slzy.

V tichosti jsem se rychlým krokem odebral pryč, mimo dosah ostatních.
Monoma a prakticky všichni přítomní na mě upíraly překvapené pohledy.
Samozřejmě...už jsem si zvykl na to všechno šikanování. Prostě mi to patřilo.

Jako tělo bez duše jsem zašel do své třídy kde jsem si sedl na svoje místo a civěl do stolu. Bylo mi už všechno jedno.

Bylo jedno jak moc jsem se snažil, vždycky to bylo k ničemu.
Vždycky přišel někdo jiný a vrazil mi do zad další kudlu.

Bylo to jako kdybych byl uprostřed města démonů.
Bylo by to úplně to samé...

Sportovní festival byl za pár týdnů a i když jsem slíbil že se budu na něm snažit, nějak jsem se nezabýval tréninkem.
Stejně je to fuk... vždyť jsem jenom krysa ne?

"Stalo se ti něco?"

Ozval se hlas který na 100% mluvil na mě.
Lekl jsem se tak až jsem nadskočil na svojí židli.
Zmateně jsem se rozhlédl a našel osobu co na mě promluvila.

Všiml jsem si že hodina začala před několika minutami přitom jsem šel do třídy deset minut před začátkem vyučování...
Neměl bych se moc zabýrat do svých myšlenek, takhle to pak dopadá.