♪ Empathy ♪

48

”Sing me to sleep.„
-----------------------------------------------------------
...

Vařil jsem zrovna oběd, protože jsem se nudil a neměl jsem co dělat.
Už jsem dělal všechny domácí úkoly, které mi Shinso přinesl ze školy, pak jsem udělal nějaké domácí práce, přečetl nějaké knihy, studoval, osprchoval se, vyčistil Shinsoův pokoj a pak jsem neměl co dělat, takže jsem se rozhodl udělat oběd.

Byl jsem doma sám, protože Shinso a pan Aizawa Sensei mě ještě nepustili do školy, protože jsem měl stále malé bolesti hlavy a nechuť k jídlu, ale začalo mi být lépe a už v žaludku udržím i těžší jídla.
Pro mě velký pokrok.

Zhluboka jsem si povzdechl a posadil se na kuchyňskou linku, strašně jsem se nudil...

Nebyl jsem ve škole téměř 5 dní, dnes byl pátek ... Chci jen jít do školy, Izumi má určitě potíže s angličtinou, chci jí pomoct ale teď doučovat nemohu...

Také ten chlap, který je náš učitel angličtiny, zastavuje se zde opravdu často .. téměř každý den.
Je trochu divný ...
Jako, jo, je to můj oblíbený hrdina, ale....osobně je klidnější a je opravdu milý a tak.

Ale je na něm něco divného.
Vždy na mě zírá a ve volném čase se mnou mluví o věcech, jako je práce, škola, hrdinové a podobné věci.

Je to ale divný, když na vás dospělý zírá jako na svatý obrázek a celkově..je to nepříjemné.
Oběd už byl hotový, tudíž jsem vypl sporák a začal jsem prostírat.

Tyhle dlouhé dny doma mě brzo zabijí, pokud brzy nepůjdu ven.
Pomalu jsem prostřel a připravil jídlo které jsem uvařil.

Otočil jsem se a podíval se na hodiny.
Bylo téměř půl třetí, měli by být zpátky každou minutu.
Shinso a pan Aizawa Sensei se slečnou Nemuri se vraceli domů společně.

Slečna Nemuri zde bydlela, neznám důvod proč ale vždy si s ní ve volném čase rád povídám.
Je tak milá a přátelská.

Po chvíli jsem zaslechl zvuk otevírání dveří a pak hlasy.
Takže jsou konečně doma!
Vždycky jsem byl tak šťastný, když přišli domů, trochu jsem se bál být v domě, který mi nepatří a podobně.

"Jsme doma!"

Uslyšel jsem ženský hlas ode dveří.
Pomalu jsem si sundal zástěru, kterou jsem měl na sobě abych se neumazal během vaření.

"Aaaaaaaa, někdo tady uvařil něco opravdu dobrého!"

Řekla žena, když přišla do kuchyně.
Otočil jsem se, jen abych viděl Nemuri a pak Shinsa a jeho otce pana Aizawu Senseie.

"A-Ahoj"

Usmál jsem se a zamával jim.
Nemuri šela ke mně a objala mě co nejsilněji, od doby co zjistila, že opravdu miluju objetí, vždy mě obejme, kdykoli dostane příležitost.

"Jak se měl můj oblíbený hrdina ve výcviku?"

Zazpívala s radostí a pustila mě ze svého objetí.
Povzdechl jsem si a trochu se usmál, je ke mně tak milá.   

"Špatně, nudil jsem se ..."

Řekl jsem tiše a rozhlédl se po místnosti.
Nemuri se na mě usmála a vydechla.

"Chápu, možná příští týden budeš moci chodit do školy."

Usmála se a podívala se na Shinsa a pana Aizawu.
Pan Aizawa neposlouchal náš rozhovor, tak jen seděl u stolu a začal jíst a Shinso jen pokrčil rameny.