♪ Empathy ♪

17

”A pretty face doesn't mean a pretty heart.„
-----------------------------------------------------------
...

V místnosti zůstali s chlapem jen tři lidé z toho jednoho poznal podle hlasu.
Sestra zavřela dveře u monitorovací místnosti aby jim dopřála co největší soukromí.

Předtím než sestra odešla, chlapci nastavila polohu postele tak aby mohl na dotyčné vidět.

Byl tu sensei Sli, nějaký člověk co vypadal že týdny nespal a ten třetí byl ten kluk z chodby kterého Izuku potkal tohle ráno.
Při pohledu na něj se mu chtělo zvracet.

"No chtěli jsme se podrobně zeptat něco o tom co se přihodilo. Něco o tom souboji, mezi tebou a těmi dvoumi. Potřebujeme také bližší popis toho druhého co tam byl...a ty jsi byl jediný co se s nimi dostal do kontaktu."

Řekl chlapcův sensei.
Izuku jen opatrně kývl hlavou a poslouchal, co dalšího chtějí vědět.
Samozřejmě všechno bylo úplně jednoduché. Přišli, chtěli zabít All mighta který se nedostavil a pak odešli.
Celkem jednoduché to bylo.

"Jak přesně začala ta rvačka mezi tebou a tím ..Nomu?"

Zeptal se sensei.
Izuku mohl odpovědět znakovou řečí ale nestihl to kvůli klukovi který mu toto ráno znechutil celý život.
Ale to co kluk řekl mu začalo vařit krev v žilách.

"Nechal se vytočit..prakticky je to jeho vina že skončil takhle. Měl se držet dál.."

Tyhle slova začaly přerušovat všechny  jiné myšlenky v hlavě chlapce.
Jak to vůbec mohl říct? Pomyslel si blonďák a snažil se to všechno ve své hlavě probrat.
Vždyť jim zachránil život tím svým a málem to nepřežil...jak tohle mohl říct?

Slova od chlapce s indigovýma očima se do izukova srdce zabodla jako ostré jehly.
Vytáčel ho ten jeho hlas který byl drzý a označoval nezájem.
Vytáčel ho ten jeho pohled který říkal 'jsem víc než ty'. Vytáčelo ho to že vůbec existuje.
Krev v těle se mu začala vařit.
Doufal že mu karma brzy dá pěstí než to udělá on sám, ale čekat na karmu bylo jako čekat na příchod jednorožce.

Ještě jedno jediné slovo vypustí z úst a  vážně si sliboval že po něm skočí a zahrabe ho hluboko do země.
Izukův level hněvu se teď dal srovnat s hněvem Bakuga katsukiho.

"Jak říkám..může si za to sám.."

Řekl cápek s indigovýma očima.
V tu chvíli se Izuku vážně naštval. V tu chvíli kdy dořekl tu větu tak překonal všechna svoje zranění a mrknutím oka stál na nohou a srazil k zemi toho co byl zodpovědný za jeho hněv.

Kluk z chodby byl sražený na záda přičemž na něm druhý chlapec který byl vzteky bez sebe, seděl obkročmo a držel ho za límec jeho trička a snažil se mu nedát pěstí.
V celém tom vzteku shodil tyčový držák na fúzy, strhl dýchací masku, vytrhl se z měřičů životních funkcí a z rukou si vytrhl hadičky kterého udržovaly na základech života.

"Málem jsem chcípnul jenom proto aby jsi mi ty řekl že je to všechno moje vina! A co jsi dělal ty!? Schovával si se vzadu a nedělal jsi nic! Jedinej sráč v týhle místnosti jsi ty! Tak drž tu hubu ty parchante! Kdyby jsi mi pomohl tak tady nejsem! Je to tvoje vina!!"

Zraněný chlapec začal křičet pisklavým, suchým, podrážděným a unaveným hlasem.
Bylo to jakoby mu někdo skákal po hlasivkách.
Hned co to zraněný chlapec dořekl, z úst mu vytrhlo pár pramínků karmínově tekutiny která spadla druhému chlapci na tričko.

Samozřejmě chtěl pokračovat ale to už do pokoje vytrhl pár doktorů a několik sester v závěsu.
Jedna ze sester píchla rozhněvanému chlapci injekci s morfiem, aby se trošku uklidnil.

Když za pár vteřin chlapec povolil a přestal se vzpírat, znovu ho umístily na lůžko kde ho zkontrolovaly a napojili zpět na přístroje.

Indigové oči plné překvapení a šoku stále pozorovali chlapce který jen bezvládně ležel opět na posteli, přičemž okolo něj poskakovalo tucet sester a párek doktorů kteří mu kontrolovaly zranění.

Chlápci bylo líto že se radši schoval než aby mu pomohl. Měl pravdu...
Teď si připadal jako srab co se schová do ulity když přijde nebezpečí.
To on nepatřil na U.A.

Uronil by i slzičku ale ne teď.
Sensi a jeho kolega se rozhodli tohle probrat s ostatními žáky a s Izukem až později, kdy bude v lepším stavu.
Pošlou sem za ním recovery girl která vyléčí alespoň většinu jeho zranění.

Izuku byl stále naštvaný ale taky toho litoval.
Nechtěl po něm takhle vyjet ale zasloužil si to.
Lidé nenávidí lháře, a on lhal ne?
Mohl mu přeci pomoci.
Kdyby se tam neschoval jako srab a něco udělal, nemusel by skončit v takovémto stavu tady.

Bohužel taková už je realita.
Indigové oči zpytovaly svědomí a ty zářivě zelené smutněly.

Jakoby si toho Izuku nevytrpěl už dost?
Ještě ho nařknou z toho že je to celé jen jeho vina?

Hned co byl Izuku umístěn znovu na svém trůně, oba učitelé se sním rozloučili a odešly. Hned na to se místnost znovu naplnila teenagery který začali zlepšovat náladu zraněnému chlapeci.

Indigové oči se schovaly za ostatními a v tom nejtemnějším rohu místnosti si vše vyčítali. Tichonce, tak aby je nikdo neslyšel.
Bylo jim to vážně líto...

Mezi tím co se místnost naplnila znovu příjemnou atmosférou, Izuku měl šanci znovu přemýšlet nad tím vším co se stalo.
Taktéž přemýšlel nad jeho rodiči.
Strachoval se o jeho milovanou matku a měl strach z otce který bude určitě naštvaný až přijde domů.

Snažil se doufat v to nejlepší ale temné myšlenky ho pronásledovaly po celou dobu.

Brzy venku padl soumrak. Někteří co už mohli domů odešli a to co byly ještě v nemocnici se vrátili do svých pokojů. Stejně tak udělaly i indigové oči.

Izuku v tichosti přemýšlel dlouho do noci.
Moc z jeho neslazeného čaje nevypil a jeho nálada byla pod psa.
Toužil po pořádné procházce venku.
Chtěl jít domů a dostat pořádné objetí od jeho milující matky a pozdravit jeho kočku která připomínala spíše Frankensteina než kočku.

Sestra v monitorovací místnosti se vystřídala s tou další. Ani jedna z nich se chlapce na nic nezeptala. Chlapec s
Toužil po společnosti, toužil mluvit chtěl chodit a jít do školy...ale všechno mi bylo zavrhnuto dokud se neuzdraví.

____________________________________________________________________________

Ahojky!
Omlouvám se za mojí neaktivitu..
Měla jsem teď poslední dobou potíže, moc úkolů, domácí práce atd.

Jsem strašně unavená a snažím se všechno stíhat ale psaní Kapitol nějak přebývá.

No jinak doufám že se vám kapča líbila!

Paaaaaaaaaa 💛⚡✨

1053 slov.