♪ Empathy ♪

53

“explain it to me.“
-----------------------------------------------------------
...

Takže ... probudil jsem se v nemocnici.
Poznal jsem to, protože jsem cítil silnou vůni dezinfekce.

Když jsem otevřel oči, zasáhlo mě do očí bílé jasné světlo.
Sakra, nesnáším přesně tohle to...

když se moje vize vyjasnila, vidím, že jsem v nemocničním pokoji.
Měl jsem na sobě své oblečení, takže mě ještě dnes pustí.

Moje pravá ruka byla v sádře, na hlavě jsem měl obvaz kvůli mému otřesu mozku...nebo spíš rozbité hlavě, a na levé paži jsem měl nějaké náplasti.

Nevěděl jsem, co se přesně stalo poté, co jsem upadl do bezvědomí, ani jsem se o to moc teď nestaral.

Pomalu jsem se posadil na posteli a rozhlédl jsem se kolem sebe.
Byl jsem v této místnosti sám, ale slyšel jsem někoho mluví na chodbě.

Snažil jsem se poslouchat ty lidi na chodbě.
Nebyl jsem zvědavý nebo tak něco, jen jsem chtěl vědět, jestli to mluví doktor, který mě ošetřoval.

"Kromě fraktury právě paže, 5 až 7 žebra a poranění hlavy jsou tu jen nějaké škrábance a modřiny nic jiného. Bude v pořádku."

Řekl první hlas.
Jasně jsem mohl říct, že to byl doktor.
Ale s kým mluvil?
Z dřívějška si toho moc nepamatuji.

"Můžeme ho vidět? Pokud je to v pořádku?"

Ponořil jsem se zpátky do polštáře na posteli a hleděl jsem na protější stěnu.
Nechtěl jsem nikoho vidět, chtěl jsem pryč ale co mám teď dělat?

Tahle místnost je umístěna v několikátém patře, a na chodbě mě uvidí.
sakra, to je špatné ...
Určitě jsem zmeškal ten vlak do Tokia.
Ani jsem nevěděl, kolik je hodin, nebyly tu hodiny.

po chvíli se dveře otevřely.
Nepodíval jsem se, když člověk nebo ti lidé vstoupili do místnosti.
Správně jsem dokázal odhadnout, kolik lidí vstoupilo do místnosti.
Skupina 4 lidí.

Když byla skupina lidí v místnosti, jeden z nich zavřel dveře.
Věděl jsem, kdo se mě odvážil navštívit, ale nic jsem neřekl.
Neměl jsem náladu s někým mluvit.

"Tak co? ... cítíš se teď líp?"

Slyšel jsem poblíž mě hlas, který jsem  nejradši  nechtěl slyšet.
Hladina vzteku ve mě stoupla.
Líp? JESTLI MI JE LÍP??

Okamžitě jsem otočil k mým návštěvníkům hlavu, a svůj pohled jsem zabodl do člověka, kterého bych nejraději teď vymazal.

"Vypadám na to, že se cítím LÍP ??"

Zněl jsem víc vztekle, než jsem chtěl.
Ale měl jsem vlastní důvody, abych byl naštvaný.
Viděl jsem tu vinu v jeho očích, ale to změnilo moji náladu.

"SRAZILO MĚ AUTO !!! CO MYSLÍŠ???"

Řekl jsem naštvaným hlasem.
Srazilo mě auto a všechno, co řekne je, jestli se cítím líp. Páni.
Zajímá ho to vůbec ??