♪ Empathy ♪

8

”I like my Music so loud,
I can't hear my toughts.„
-----------------------------------------------------------

Den co den.....
Den co den od 8:40 do 10:50.
Každý den v týdnu, každé ráno.
Fialové oči mě propalovaly skrz na skrz.
Jedno espresso a listový řez.
Nikdy neprohodil slovo jen pokýval hlavou jako poděkování jinak ani slůvku.

Od toho co jsem začal pracovat v 'Cat café' jsem se každé ráno musel vypořádat s dvojicí očí barvy ametystu.
Přišel vždy na čas a odcházel na minutu přesně.
Nikdo jiný mu objednávku přinést nesměl. Jen já.

Stál jsem za pultem a čistil ho hadříkem, normální rutina před tím než do café přijdou první hosté.
7:00 otevíráme.
Měsíc jsem tvrdě pracoval, jak zde v kavárně tak v baru. Každý den jsem se vracel domů hned co můj otec odešel a odcházel jsem před tím než se vzbudil.
Byl jsem extrémně unavený ale zvládal jsem to.
Stíhal jsem obě práce a v mezičase jsem trénoval na přijímací zkoušky.

Cinknutí zvonečku ohlásilo příchod prvních zákazníků.
Odložil jsem hadřík kterým jsem očistil pult a nasadil příjemný úsměv.
K pultu přišla dívka mezi 15 až 16 lety.
Byla to naše častá zákaznice.

"Dobré ráno slečno, jako obvykle?"

Pozdravil jsem dívku která byla ještě ospalá. Na mojí otázku jen kývla a usmála se na oplátku.
Dal jsem jí znak ať minutku počká. Šel jsem připravit cappuccino s karamelem a dvoumi cukry.

Mezitím z přípravny vyšla šéfová se středně velkým pytlíkem ve kterém bylo krmení pro kočky. Ano, v jednom rohu kavárny byl kočičí strom na kterém bylo asi osm koček. Proto se této kavárně říkalo 'Cat café', kočky byly maskoti tohohle malého krámku.

Jak jsem říkal, šéfová šla nakrmit kočičáky. V kuchyni připravovala moje kolegyně Astana těsto na naší specialitu, wafle.
Celkem jsem poznal ve své práci v café další lidí. Je tu šéfová, Astana, Suzuya, Masaaki a Nobu.
Ano jsem tady jediný kluk.

Astana je milá holka, ale uplakaná. V jednom kuse pláče jen kvůli mráčku na obloze nebo novému dni zde v kavárně. Je jako moje druhá sestřička.

Suzuya je zástupkyně šéfové. Přichází v 7:30 a nejčastěji mi pomáhá s objednávkami, tudíž je se mnou neustále za pultem pokud neroznáším objednávky. Ona je taková drsňačka ale je hodná.

Masaaki je stejně energická jako šéfová. Pomáhá Astaně v kuchyni.
Je hodně hlučná a má super nápady.

Nobu mi pomáhá roznášet. Je tichá ale hodně se stará o druhé. Nejraději by se rozdala a dala všechno co jen má.
Je to nejvhodnější člověk na celé téhle pitomé planetě.
A já? Já jsem jejich mazlíček.
Jsme tu jako jedna velká rodina.

"Tady je vaše objednávka, hezký den"

Podal jsem naší zákaznici objednávku za výměnu peněz. Dívka jen poděkovala a zmizela ve dveřích.
Povzdechl jsem si a šel pomoct šéfové s krmením našich chlupatých mazlíčků.
Pep, Lili, Blake, Jun, Rose, Cesar, Kim a Honeyball.
Každá kočka měla obojek se jménem.
Největší miláček je Honeyball, velká zrzavá chlupatá koule.

Vzal jsem Honeyball ze stromu a začal jsem jí chovat. Kožíšek měla měkký a hebký, byla jako polštářek.

'Cink '

Kavárnou se rozezněl zvoneček ohlašující příchod dalšího hosta.
Otočil jsem se směrem ke dveřím abych spatřil dívku s černými kudrnatými vlasy v uniformě naší kavárny.