Já, Zimžírka (oba díly ✅)

5. Extra nedorozumění

„Ch-chybu?" zaváhal Hektor a odtáhl se od Grega a jeho zbraně.

„Přesně tak! Byl to fenomenální úlovek!" řekl Greg a rozmáchl mocně rukama, div mu z nich nevypadla puška. „Takový se vidí málokdy. Ach jo. Proč jsi to udělal?" obrátil se k Hektorovi. V tu chvíli už z něj ale nešel tak velký strach jako předtím.

„J-já... prostě jsem nechtěl, abys ho zabil," pokrčil Hektor rameny.

„A to jako proč?" nechápal Greg.

Další pokrčení ramenou.

„Víš o tom, že jsme na lovu, že jo?" zeptal se ho Greg pobaveně a pak si ho změřil pohledem. „S tebou to bude ještě těžký, synku. Ty patříš k hrozičům."

„Hrozičům?" zaváhal Hektor.

„Přesně tak. Řekni mi, kolikrát jsi měl v ruce zbraň."

Hektor se zamyslel. Svůj koltík měl už nějaký ten pátek, takže o čase, který strávil se zbraní, už úplně ztratil přehled.

„Určitě hodněkrát, co?" odpověděl si za něj Greg. „A teď mi pověz, kolikrát jsi s ní na někoho zamířil," řekl a než se Hektor stihl nadechnout na odpověď, přišel dodatek. „A zabil ho."

„Já, no," odkašlal si Hektor nervózně. „Tohle je, ehm, možná... teda..."

V tu chvíli si Hektor uvědomil, že spíše se zbraní pokaždé jen... frajeřil. To bylo to slovo, které hledal. Frajeřil. A když už ze zbraně střílel, tak jedině pro zastrašovací účely a na hodně velkou vzdálenost. Greg ho odhadl dobře, on vážně jen hrozil.

Jo, tak vodtud bude ten název, pomyslel si Hektor. Chytrý. Já, hrozič. To má šťávu.

„Nikdy jsi nezmáčkl spoušť, zatímco bys někomu viděl do tváře," pokračoval Greg. „A to tě dělá slabým. Tady," řekl a podal Hektorovi pušku. „Další bude tvůj."

Jakmile to dořekl, dal se s koněm do pohybu. Hektor chtěl říct něco jako „já to ale nechci" nebo „co to má sakra znamenat", ale místo toho si jen poslušně přehodil popruh přes rameno a nejistým gestem uvedl koně do pohybu. V tu chvíli zkrátka doufal, že už na žádné další zvíře nenarazí a bude po problému. A opravdu. I když se po této příhodě oba bez jediného slova plížili lesem, nikde nebylo co lovit. Hektor s úlevou vydechl. Paráda, za chvíli se jde domů, pomyslel si a spokojeně zaklonil hlavu k obloze. Nebe vypadalo fantasticky. Slunce svítilo, jeho paprsky ho hřály na obličeji a Hektora přitom napadlo, jestli takhle náhodou nevypadají tropy. Bylo mu příjemně, když se tedy vynechala ta husí kůže, které se mu dostávalo z vidiny střelby na nějaké zvíře.

„Hej," sykl Greg a strčil do něj. „Co jsem ti říkal o tom koukání na cestu?"

„Jo, jo," zamručel Hektor a začal opět zírat před sebe. Najednou zaslechl šustot. Instinktivně se otočil za zdrojem zvuku.

„Máš talent, synku," pochválil ho Greg. „Další výstavní kousek. A ještě je furt na našem území. Jen do toho," snažil se povzbudit Hektora, na kterém bylo vidět, že se mu do toho vůbec nechce.

„A fakt musím?" zkusil se Hektor z nastalé situace lidově řečeno vykecat.

Greg na jeho dotaz však odpověděl jen jednoduchým přikývnutím.

Sakra. Hektor vzal pušku a přiložil si ji k tělu, jak to předtím viděl dělat Grega. To půjde, vždyť je ten pták daleko, pomyslel si a připravoval se k výstřelu. Najednou se zarazil. Co to zvíře sakra dělá, ptal se sám sebe, když viděl, jak se k němu jeho vyhlídnutá oběť s klasickým „vrzáním" přibližuje. A to může? Polkl. Zvíře blbý, kšááá, odháněl ho v duchu. Kšáá, mizero! Padej vodsaď! Padej!

Hektor zjistil, že najednou zírá tetřevovi téměř z očí do očí.

Je to jen blbej pták, nadával v duchu svému nepříteli. Ne, tohle je ultra blbej pták. Vždyť se postavil přímo před pušku! Kdo tohle sakra dělá?!

„Už zase váháš," zašeptal Greg téměř neslyšně.

„Ne, neváhám," řekl Hektor tichým, přesto odhodlaným, hlasem. „Já to neudělám," dodal jistým hlasem a podal Gregovi zpátky jeho pušku. Ten si ji bez řečí převzal a než stačil Hektor udělat cokoli jiného, tak z ní vystřelil.

Stačila mu jedna rána a tetřev padl mrtvý k zemi. Greg seskočil z koně a vložil tělo zvířete do svého vaku.

„Proč jsi to –" začal Hektor, ale Greg ho nenechal domluvit.

„Pamatuj si, že pokud nestiskneš spoušť, udělá to za tebe někdo jiný," řekl a vrátil se zpět do sedla. „Buď budeš lovec, nebo skončíš ve vaku, taková jsou tady pravidla, synku."

Hektor na to chvíli nic neřekl. Mlčky jel vedle Grega a jako by se snažil v hlavě dát dohromady, co mu bylo řečeno.

„Já neskončím ve vaku," promluvil Hektor po chvíli.

„Že ne?" zasmál se Greg.

„Ne."

„Pak musíš příště stisknout spoušť," řekl Greg téměř bez emocí.