Já, Zimžírka (oba díly ✅)

1. Tak si to zopakujeme

Vše začalo tím, že se objevil muž, kterému nic nechybělo. Měl příjemný vzhled, ohromné jmění a vysokou inteligenci. Jmenoval se Malum a byť měl vše, zatoužil po tom mít víc.

Jedno rozhodnutí. Za vším stálo jen jedno rozhodnutí, a to vydat se na výpravu. Nepředstavujme si však tuto cestu jako jednoduchou přímku vedoucí z bodu A do bodu B. Hektor byl možná přímočarý, ale z hlediska plánování to byl pan Chaotik, který se dokáže ztratit i na cestě do koupelny.

Když Hektor opouštěl svůj domov, doufal, že se zvládne světem potloukat bez kdovíjak těžké práce a uživí se jako Zimžírka. Kéž by mu tak někdo předtím řekl, jako moc je výkon této činnosti náročný! Tehdy si Hektor myslel, že k úspěšnému „zimžírkování" stačí jen hbité zlodějské prstíčky, jenže omyl. V této „profesi" se člověk setkává se silou nevídaných rozměrů, která se dá jen těžce ukočírovat. S Bouří. Tyto vichřice děsily lidi natolik, že jen pouhý zvuk varovné sirény mnohým způsoboval mrákoty a ústup do bunkru tak následoval prakticky okamžitě. Zimžírkové se tedy nepovažovali ani tak za zloděje, ale spíše za příživníky. Po zaznění sirén se neběželi schovat do bunkru SMRTi, ale zůstávali venku, kde si brali opuštěné věci, které by byly stejně s největší pravděpodobností zničeny. Jenže tu byl háček známý též jako načasování. A to muselo být perfektní. Být ve správnou chvíli na správném místě a setkat se s Bouří, která má tu správnou intenzitu. Pokud by byla příliš silná, neměl by život Zimžírky dlouhého trvání a jeho tělo by s největší pravděpodobností skončilo zaváté pod množstvím sněhu, stejně tak jako i jeho lup.

Aby se tak zabránilo tomu nejhoršímu možnému scénáři, měli u sebe někteří chytřejší Zimžírkové kapesní hodinky, které jim dokázaly s jakous takous přesností ukázat intenzitu Bouře a včas je tak varovaly, pokud by byla nad jejich síly (tehdy přišla chvíle skrýt se do bunkru s ostatními). Jenže pak se objevil Hektor, který kašlal na nějaké hodinky a přišel se svým vlastním způsobem, jak na Bouře vyzrát. Žádná schovat-se-či-krást strategie pro něj neplatila, ne, on prostě doufal ve svou šťastnou hvězdu. A tato taktika mu několik týdnů opravdu fungovala. Jenže pak přišel incident s jednou velmi nepěknou Bouří, která s sebou krom vidiny blízkého skonu přinesla i jedno velké odhalení. Aniž by o tom Hektor věděl, tak si již nějakou dobu nesl na svém čele zařízení, které dokázalo Bouře ovládat. Díky těmto „kouzelným brejličkám" mohla Hektorovi začít slibná kariéra neporazitelného Zimžírky, ale to by se nesměl připlést do odboje. Jeho cesta tak dostala úplně jiný směr a tehdy přišla první klička v jinak dokonale zamýšlené přímce.

***

„Co jsem jenom komu udělala," ozvalo se zpoza hory odpadků vzteklé zamumlání. Když Hektor navrhl, že se všichni vydají do Ameriky, vlastně na Terru 1, tak Val rozhodně nečekala, že budou cestovat zrovna takto. Na odpadcích. Na těch hrozných smradlavých odpadcích naložených na ještě smradlavější lodi. Onen parník pro ni představoval snad ještě větší zlo než Malum a celé jeho Sdružení, před kterým byli právě na útěku. Ano, tento způsob přepravy zdál se jí poněkud nešťastným. A aby toho nebylo málo, ještě tu bylo ono kolébání na vlnách, které jí nedělalo vůbec, ale vůbec dobře.

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi mě k tomu přemluvil, Heku," nadávala Val. „Navíc, nic z toho by se nestalo, kdybys nebyl takovej vůl a nešel do centrály Sdružení úplně sám," dodala a přešla k zábradlí na palubě, kterého se neohrabaně chytla a pokusila se nasát do nosních dírek trochu toho slaného léčivého vzduchu.

Hektor se jen ušklíbl a výmluvně pokrčil rameny. Musel uznat, že se mu ta záchranná mise vážně moc nepovedla. Tedy vlastně ne tak úplně. Vždyť se mu podařilo zachránit přítele ze zajetí a když se to vezme kolem a kolem, nikdo neumřel. To je přeci dobrá vizitka u každé záchranné mise, ne? Bohužel ani nulová ztráta na životech nedokázala vykompenzovat ztrátu něčeho jiného. Hektorových brýlích. Těch „kouzelných brejliček", jak jim rád říkal. I přesto, že mu způsobily nemalé strasti (a vlastně ho i málem zabily... několikrát), stále mu moc chyběly.