Já, Zimžírka (oba díly ✅)

26. Ex-známost

Valerian na Hektorovu žádost nic neodpověděl. Jen mu věnoval zamyšlený pohled a pak se obrátil a odešel zpět do osady. Hektor se tak ocitl sám a po dlouhé době se tak i cítil. Byl sám v tom nejryzejším slova smyslu. Sám jako ve chvíli, kdy opustil Dům. Kdy opustil Magdu. Kdy se toulal Terrou 4 a byl jen tím Zimžírkou. A nyní, i když bylo na dohled mnoho lidí, tak se znovu cítil tak osaměle. V tu chvíli mu bylo do breku. Cizí místo, cizí lidé a jediný člověk, s kterým si mohl co říct, měl být nyní mimo jeho dosah. Pláč se zdál být přirozenou reakcí, ale Hektor ho však rázně odmítl.

Ne, pomyslel si a nesouhlasně zatřásl hlavou. S jistým odhodláním zatnul ruce v pěst a zastavil třesoucí se ret. Tohle není můj první průser, dodal pak v duchu. A rozhodně není ani ten poslední. Tohle dám, řekl si nakonec a s hlubokým nádechem se rozešel zpět k vesnici. Přitom si dal záležet, aby byl od Valeriana, co nejdále to šlo.

Když po nějaké době vyšla z chýše Val, měla s sebou doprovod, podle všeho samotného krále. Byl to mladý muž se zlatou čelenkou, stejně zlatým náhrdelníkem a dlouhým pestrobarevným rouchem. Hlavu měl holou a na tváři přísný, přesto laskavý výraz. Hektor se při pohledu na něj pousmál. Přišlo, že tu má každý svoji verzi. Drobný ukřičený generál se zdál být Jedničkou, král zase Adou. Mohl tu snad někde pobíhat i africký Hektor?

„Rád vás poznávám, jmenuji se Badwo," představil se jim král. „Doufám, že nám odpustíte naše unáhlené jednání. Když se k nám dostala zpráva o příletu ‚velkého ptáka', cítili jsme se ohroženi a museli jsme o vás zjistit více."

„Král Badwo nám nabídl útočiště," doplnila ho Val. „Můžeme se odsud spojit s Gregem a ostatními a taky nabrat síly."

„A jak to, že mluvíte tak dobře naší řečí?" zeptal se ho Hektor, který byl z plynulosti králova projevu unesený. Zvláště, když ho srovnal s tím drobkem křičícím „jedna člověk".

„Naše království spadá pod Sdružení, abychom přežili, museli jsme se naučit jeho řeč," odpověděl Badwo s jistou skleslostí v hlase.

Bohužel to vše však neskončilo jen u jazyka. Aby nebyli místní úplně vyhlazeni, museli přijmout také kulturu Sdružení. Vzdali se tak svých náboženských rituálů, ceremonií a zkrátka všeho, co pro ně bylo svaté, a to proto, aby mohli žít. Někteří z místních se však neubránili myšlence, zdali má pak takový život, život bez víry, cenu.

„Možná tedy spadáme pod Sdružení, ale to neznamená, že nepomůžeme lidem v nouzi," prohlásil Badwo a ukázal směrem odkud k nim Hektor a ostatní přišli. „Mí lidé obdrželi instrukce ohledně vaší vysílačky. Přenesou ji do chýše pro hosty. Prosím, buďte tu jako doma."

„A vážně nás tu nikdo ze Sdružení nenajde?" vložil se do toho Valerian. „Přeci jenom, právě jste řekl, že ‚spadáte' pod Sdružení."

„Nikdo ze SMRTi nás nenavštívil již celá léta," pokračoval Badwo skleslým tónem. „Zaseli do našich srdcí strach a pak zmizeli. Můj titul je nepatrný, veškerou moc má představitelstvo Terry 3 sídlící na severu. Dělí nás však taková dálka, že se jejich návštěvy nemusíte bát."

Tato slova přítomné uklidnila a když se brzy v jedné z chýší objevila vysílačka, mohl se Hektor dát do jejího testování. Samozřejmě se tak dělo za přítomnosti Val i Valeriana. Hlavně Valeriana. A když se vše zdálo být připravené, pokusil se Hektor kontaktovat Grega. Otočil s jedním z knoflíků a displej ze Smrťáčího komunikačního náramku se rozzářil zelenou barvou. Zdálo se, že vše funguje tak, jak má a Hektor proto udělal pár kroků dozadu a přenechal mluvení jiným. V tu chvíli mu to přišlo jako dobrý nápad. Přešel k výlezu z chýše a nechal Val, aby do vysílačky promluvila.