Já, Zimžírka (oba díly ✅)

19. Sešli se, viděli se, zděsili se

Hektor slyšel, jak Val vstala z postele a dělal, že spí. Pravdou bylo, že celou noc ani oka nezamhouřil. Hektor zalezl do postele v době, kdy ostatní ještě tancovali, vyhrávali a zkrátka se moc dobře bavili, ale on po tom všem na nic z toho neměl ani pomyšlení. Zatracená holka, nadával v duchu, ani tu blbou párty jsem si nemoh pořádně užít. Hektor si naštvaně přikryl ucho polštářem a jeho hlava tak vypadala jako součást postelového sendviče. I přes tuto „izolaci" byl však schopný zaslechnout tiché kroky, které se zastavily v blízkosti jeho postele.

„Musíme vyrazit," zaslechl šepot, kterým se Ada snažil nevzbudit ostatní. „Stihnout to dříve, než Smrťákům skončí noční hlídka."

„Vím," ozval se Valin hlas. „Ale potom už se sem nevrátíme, ne?"

Hektor neslyšel, že by jí na to Ada něco odpověděl.

To už se sem vážně nevrátí? Hektor se v tu chvíli soustředil na to, aby držel své oči pevně přivřené a ze všech sil se snažil odhadnout situaci. Ani na blbý „tak se měj"? Najednou sebou trhl. Ucítil, jak mu na rameni přistála něčí ruka. Hektor se zvědavostí odhrnul polštář z hlavy a otočil se. Pleška?

„Vstávat," zašeptal Ada nakloněný nad jeho postelí.

„A to nedostanu ani pusu na dobrý ráno?" ušklíbl se, ale dál neodmlouval. Posadil se ve své noční košilce na posteli a poslechl si Adovy důležité rychle-se-oblékni instrukce spojené s už-teď-máme-zpoždění hudrováním. Hektor se tedy dal rychle do pucu a poté vcupital do kuchyně.

„Ty se ani neumyješ?" zaslechl od Val kousavou poznámku.

„Pleška řekl, ať sebou hnu," prohlásil Hektor výmluvným tónem.

„Měl jsi jednat rychle," přitakal Ada, „ale ne ze sebe dělat zbraň hromadného ničení."

„Tak snad příště," ušklíbl se Hektor a vzal si kousek chleba. Instinktivně od něj část odlomil a chtěl si ji vložit do kapsy, ale pak se zarazil. „No, a jinak... Jaký že to máte oumysly?" řekl a vložil si ten drobek do pusy. „Vyplížit se ven, zmlátit tu Smrťáčí dvojku a zdrhat pryč?"

„To jsi sem přišel jenom proto, abys nám podkopával plán?" zavrčela Val.

„Vždyť tohle se ani plánem nazvat nedá!" zvolal Hektor posměšně a možná více hlasitěji, než by měl, takže od Ady obdržel rázné ššš.

„Nešišuj tady na mě, jo?" nenechal se umlčet. „Nemáte vůbec nic, vrháte se do úplnýho neznáma!"

„A v čem se to liší od tvý záchranný operace, co?" neodpustila si Val rýpnutí. „Poslouchal jsi mě, když jsem tehdy chtěla přijít s plánem? Zůstal jsi na místě, dokud jsme neměli vymyšlenou strategii?"

Val pokládala otázky jednu za druhou jako nějaká mašina na dotazy.

„Ne, zdrhnuls," pokračovala. „Ztratil jsi brýle a málem," zarazila se. „Málem tě dostali," uzavřela nakonec svůj monolog.

„To bylo jiný," odsekl Hektor. „Tam si na nás mohli Smrťáci kdykoli došlápnout. Tady je ale jenom normálně, no, provokujete."

„Jestli tam vážně mají nějakého zajatce," ozval se za nimi Greg, který byl již převlečený a zdálo se, že je připraven vyrazit do akce. „Tak to bych nutně nenazýval provokací."

„Ne?" zaváhal Hektor.

„Ne," zavrtěl Greg hlavou. „A abych pravdu řekl, myslím si, že tu s námi žijete dost dlouho, abychom vás mohli považovat za členy," řekl a obrátil se na Adu. „Povíš jim to ty, nebo já?"