Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Připomínáš mi jeho."
Samovolně jsem svraštil obočí, doslova to ve mně hrklo a s nenávistí jsem se na něho podíval. Nenáviděl jsem, když ho zmiňoval, tak lehce, kdyby mi nyní dával poklonu za to, že nás srovnává.
,,Nemám s ním nic společného a teď vypadni." zavrčím
Mlčky mě zkoumal svým pohledem, ale nakonec mi vyhověl a ztratil se mi z dohledu. Chvilku jsem ještě postával u brány, zhluboka dýchal a po několika minutách jsem se rozešel na druhou stranu areálu.
Odtlačil jsem kovový dveře a vstoupil do místnosti, kde se vzduchem linula vůně dezinfekcí. Yoongi zrovna dával čokoládu malému tvorovy, kterého před týden brutálně zbili. Blonďák mu musel zašít ránu, která se mu táhla od krku až k paži, ale dnes mu mohl stehy vytáhnout.
Tvor slušně poděkoval, zvedl se z lehátka a s plnou pusou od čokolády mi popřál dobré ráno, než opustil místnost.
,,Měl by jsi zklidnit svého přítele." řeknu
Yoongi začal uklízet, vydezinfikoval všechno, aby udržoval sterilní prostředí a sundal si jednorázové rukavice, který následně vyhodil do koše.
,,Skrývá se za touhle poznámkou nějaký důvod?" optá se
Lehl jsem si na lehátko, které vyčistil a ignoroval jeho naštvaný výraz, natáhl jsem se k nerezovému tácku, odkud jsem sebral jehlu se kterou jsem si začal hrát.
,,Je dětinský, otravný a má příliš energie, což mě kurevsky rozčiluje." odpovím
Blonďák mi vytrhl jehlu z ruky, kterou už nemohl použít, takže ji musel vyhodit.
Přistoupil opět ke mně, naklonil se a zvedl ovládač, který byl připojený k transportnímu lehátku a zmáčkl čudlík, tím zavinil, že nemocniční lehátko se v půlce začalo lámat.
Nasraně jsem se na něho podíval, ale nakonec jsem byl stejně nucen se zvednout, jinak by byl schopný mě tak přiskřípnout.
,,A přesně tyhle vlastnosti jsi na něm kdysi miloval." řekne
Uvědomil jsem si, že jsem se záměrně dostal do konverzace, kterou jsem nevyhledával. Stále jsem však stál za svým, dokazující svou pravdu.
,,Kdysi, když byl ještě dítě." odpovím
Protočil očima a posadil se ke svému stolů, odkud si vzal skleničku vody, napil se, ale poté se na mě opět podíval.
,,Ne, myslím kdysi, když byl s tebou ještě Jungkook, ale od té doby, co odešel, tak tě rozčiluje úplně všechno."
Slyšet jeho jméno bylo pro mně stejně těžké, jako jenom myšlenka na něho.
,,Nemluv o něm." zašeptám
Nebyla to přátelská žádost, ale obyčejný rozkaz, který by měl dodržet, jinak naše konverzace neskončí zcela dobře.
On se ovšem nenechal vyvést z míry, nikdy nebyl schopný mě poslechnout a držet hubu.
,,Nemluvili jsme o něm nikdy, protože jsi se tomu vyhýbal, ale po více než roce už je opravdu načase-"
,,Ne! Zničil kurva úplně všechno, nechci o něm mluvit." vyštěknu
Yoongi semkl rty k sobě, ale podle jeho výrazu jsem usoudil, že stále nedomluvil. Mohl jsem na něho řvát neustále, ale vždy se marně snažil o to, aby mě donutil k mluvení.
,,Kdyby Bůh nechtěl, abyste byli vy dva spolu, tak by tě k Jungkookovi ani nezavedl." řekne
Tyhle sentimentálně kecy byly úmorný. Přistoupil jsem k němu, zapřel se rukama o jeho stůl a navázal s ním oční kontakt.
,,Bůh ani neví, že EOB existuje, nestojí při něm a nikdy ani nebude." odpovím
Jeho zorničky se rozšířily, sklopil ouška a díval se na mě tak smutně, kdybych mu snad sebral hračku.
Soudil mě pohledem, jak už to bylo u něho zvykem a pootevřel svoje rty, pokračující tak v debatě, kterou však přerušil tvor zvenku, který třikrát po sobě zapískal.
Bylo to znamení, že se k našemu areálu blíží někdo zraněný.
Rázem mezi mnou a Yoongim nastal mír, kývl na mě a ihned se zvedl, aby stihl připravit potřebný věci k vyšetření nově příchozího.
Já se okamžitě odebral ven, dal jsem znamení obyčejným lidem, aby se vrátili do svých domovů, i z důvodu, aby byli v bezpečí, ale také kvůli tomu, že tvory přijdou ve světě do střetu právě s lidmi a trvá jim delší dobu, než si uvědomí, že jsou i tací, kterým můžou věřit.
Uprostřed areálu se mnou zůstaly tvory, i několik hybridů a právě oni si schválně stoupli před obydlený domy, aby více chránili děti, kdyby náš nový host byl náhodou agresivnější, což je spíše známkou šoku.
Mávl jsem na tvory, který v sekundě zareagovaly a otevřely bránu. Uslyšel jsem skřípající zvuk a musel jsem na moment přimhouřit oči, jelikož vítr nabral na intenzitě a rozprášil písek směrem k nám.
Náhle vše utichlo, vítr, zvuky a jediné co jsem vnímal, byl ten obrovský pocit žalu, zarmoucení a beznaděje, když k nám do areálu vstoupila osoba, kterou jsem doufal, že již nikdy v životě neuvidím.
,,Chyběl jsem ti, andílku?"
-
Guess who's back
Popravdě jsem příchod Jungkooka plánovala až za delší dobu, ale ten malý zmetek mi chyběl, takže...přivítejte ho zpátky 🖤
