Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,V klidu andílku, jenom se zrovna seznamuji s tvým kámošem, který má v oblibě ti půjčovat své smradlavé tričko."
Ihned jsem si vzpomněl na den, kdy mě Hoseok navštívil v STU a já se mu svěřil, že jsem se zamiloval do chlapce, který ho nyní škrtí.
Vybavuji si, že jsem se nechtěně polil a on mi půjčil své oblečení, Jungkook nenáviděl jeho vůni, zasekla se mu v mysli a i po roce v něm vzbudila nenávist.
,,Okamžitě ho pusť!" křiknu
Hluboce se mi zahleděl do očí, hlasitě zavrčel a následně se podíval opět na Hoseoka, kterému věnoval opovrhující pohled a v sekundě ho pustil, chlapec s hnědými vlasy se skácel k zemi a lapal po dechu.
Tenkrát jsem si opravdu přál, aby se měli rádi a až teď jsem si uvědomil, jak jsem byl vskutku naivní a lehkomyslně věřil tomu, že by se Jungkook mohl zachovat hezky vůči někomu, na kom mi nesmírně záleží.
Chtěl jsem pomoct Hoseokovi se zvednout, ale z ničeho nic se nestabilně zvedl on sám a bez přemýšlení vrazil pěstí Jungkookovi, který to neočekával, vzhledem k tomu, že se díval na mě a i přes to, že byl silný, tak ten náhlý čin ho donutil ustoupit dozadu.
Samovolně se mu hlava natočila do strany, nad tím obrovským náporem, vytvořila se mu boule na tváři, jelikož na to místo tlačil zevnitř svým jazykem a již mu i definitivně vyjely drápy.
Hoseok mě překvapil, nikdy se nepouštěl do rvaček a absolutně nebyl konfliktní typ člověka, jeho chování bylo sice oprávněné, ale stále mě znejistil.
Své srdce jsem cítil až v krku, když chlapec s černými vlasy přistoupil přímo k němu, byl mnohem vyšší a působil mužněji než Hoseok, který se samozřejmě nevzdával a nebojácně mu hleděl do očí.
,,Máš jediné štěstí, že tě má můj andílek rád, jinak bych ti už dávno urval hlavu." zavrčí
Tvory kolem mě sklopily pohled k zemi, když promluvil varovným tónem, uměl v ostatních vzbuzovat respekt, ale já začínal být mnohem naštvanější, jelikož záměrně ukazoval svou špatnou stránku, ale mým úkolem bude po jeho výstupu uklidnit rodiče, děti a tvory.
Nikdy nepřemýšlel nad následky svého činu.
Pomalu jsem se však začal uklidňovat, když se vzdálil od mého nejlepšího kamaráda, který ovšem vypustil poznámku, která kdyby započala jejich válku od znova.
,,Nepřivlastňuj si někoho, kdo ti nepatří."
Jungkook se rázem zastavil, na moment jsem zavřel oči a zhluboka vydechl, když jsem si uvědomil, že celá tahle situace se pouze zhoršuje a nikdo z nás s tím nemohl nic udělat.
,,Co jsi to kurva řekl?"
Jakmile jsem zaslechl jeho hluboký hlas, tak jsem otevřel oči a ihned se na něho podíval, měl pravou ruku zatnutou v pěst, zarýval si svoje drápy do dlani, záměrně, aby potlačil svou hněv.
Tekla mu krev, proudem a několik kapiček již i dopadly na zaprášenou zem, kde se vsákly do vyschlé půdy.
,,Že ti Taehyung nepatří."
Měl jsem vztek na Jungkooka, ale postupně jsem ztrácel trpělivost i s Hoseokem, který by měl raději mlčet a být rád, že stále dýchá. Zapomíná totiž na to, že mi Jungkook nemusel vyhovět, samotného mě to překvapuje.
Chlapec s černými vlasy se chtěl opět pohnout, vrátit se k němu, ale já pohotově přistoupil k němu čelem a zatarasil mu tak cestu.
Nastavil jsem svou dlaň, která se okamžitě setkala s jeho tělem, v oblasti břicha a lehce do něho strčil, ovšem tak, abych nezasáhl jeho ránu na boku.
Sklopil svůj pohled na mě, samozřejmě to s ním ani nehnulo a na moment se křivě pousmál, natáhl ke mně svou levou ruku a hřbetem svých prstů mě lehce pohladil po tváři.
Jeho dotek mě na moment vyvedl z míry, ale jakmile dal svou ruku opět podél těla a já si ihned uvědomil to dění kolem nás, tak jsem svraštil obočí a naštvaně mu hleděl do očí.
,,Být tebou, tak uhnu, andílku." zašeptá
Již jsem v něm nenalezl důvěru, sice si stále myslím, že by mě nezabil, ovšem nemohu mít jistotu, že bude ochotný se stáhnout a přestat dělat zbytečné drama.
,,Už nejsi v STU, takže se přestaň chovat jako bestie a nech ho být." řeknu
V tuto chvíli mi bylo jedno, jak má slova vyznějí, chtěl jsem, aby odešel a přestal nahánět hrůzu ostatním.
Jeh oči se vrátily do normálu, sarkasticky se zasmál, ale hlavní pro mě bylo, že se jeho tělo uvolnilo.
Jazykem si olízl svůj pravý špičák a nakonec ustoupil o krok dozadu, automaticky jsem stáhl ruku opět k sobě, ale stále ho pozoroval, abych měl jistotu, že to již opravdu vzdal.
Nadzvedl ruce do obraného gesta a poté vyčaroval široký úsměv, pohled měl přitom zabodnutý do Hoseoka, který postával na tom stejném místě.
,,Velice mě těšilo, sráči."
S těmito slovy se otočil, cestou se ovšem zastavil, aby zvedl ze země červený míček, který s úsměvem podal chlapci, který postával nedaleko od nás.
Seungmin si svůj majetek nesměle převzal a též se pousmál, když ho Jungkook pohladil po jeho blond vlasech a následně se rozešel zpátky do budovy.
Zhluboka jsem vydechl, když bylo konečně po všem a již si v hlavě dával dohromady monolog, který bych měl vyřknout nahlas, abych uklidnil ostatní.
,,To má být ten tvor, kvůli kterému jsme přišli o všechno?"
Hoseok zněl nesmírně podrážděně, otočil jsem se jeho směrem a chvilku ho pouze sledoval. Promnul si krk, který ho musel jistě bolet, jelikož i z téhle dálky jsem jasně viděl zarudnutí.
Mlčel jsem, má reakce ho vskutku nepotěšila, jelikož zaklonil svou hlavu dozadu a falešně se zasmál.
,,To se mi snad zdá, jak můžeš do háje milovat takovou bestii?" optá se
Přijal mou orientaci, ukázalo se, že s tím neměl žádný problém, pouze se cítil dotčeně, že jsem to před ním skrýval takovou dobu.
Ale nyní se choval nerozvážně, nestydím se za to, jaký jsem, ale opravdu mi není příjemné o tom diskutovat takhle veřejně.
Tvor nedaleko ode mě potichu zavrčel, když zaslechl slovo bestie, nenáviděl tohle označení.
,,Miloval jsem ho, už tomu tak není, takže se laskavě uklidni a buď rád, že jsi naživu." odpovím
-
Zdravím sluníčka 🖤
Máme za sebou menší neshody, Jungkook si Hoseoka v brzké době rozhodně neoblíbí, uvidíme však v budoucnu.
