Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook o rok později
Přimhouřil jsem svoje oči a sledoval Angel, který lítal na dvoře tam a zpátky. Uklízeli jsme stanici, která se za tu dobu více rozšířila a konečně přišel den, kdy jsme mohli definitivně odstranit hlavní bránu.
Zasmál jsem se, když mu už po několikáté spadla hračka, kterou zrovna sbíral po dětech, který šťastně běhaly kolem něho, ale on byl tím pádem více ve stresu a z úst mu unikla i nadávka.
,,Ty vole, jsi stejný jako Taehyung." vyslovím.
Ihned se na mě podíval a v tu chvíli mu z ruky vypadla další hračka. Opět jsem se zasmál nad jeho nešikovností, sice by se pro každého rozdal, ale byl svým způsobem nemotorný, jako Taehyung, když byl ještě člověk.
,,No dovol, ty jsi ho vychoval, je stejný jako ty, Jungkooku."
Okamžitě jsem se podíval do strany, když se vedle mě objevil Taehyung, který se nacházel až do této chvíli v budově. Zastavil se vedle mě a chvilku pozoroval Angel, než se podíval na mě.
,,Takže nepopsatelně boží a neodolatelný?"
Pousmál se, když jsem mu věnoval široký úsměv a mykl s pravým obočím.
,,Spíše drzý a přehnaně sebevědomý." odpoví.
Dotčeně jsem pootevřel svoje rty a jemně ho bouchnul do ramen. Praštil jsem ho ovšem lehce, i tak nepatrně zavaroval do strany, ale jakmile se narovnal, tak se zasmál a můj hraný, uražený výraz ihned zaniknul.
,,Odvedu děti." řekne.
Beze slova jsem kývl a pozoroval ho, jak se rozešel na travnatou plochu, aby mohl požádat nejmladší o přesunutí do budovy, jelikož se bude bourat vrata.
S dětmi to uměl vždy, ihned ho poslechly a poslušně zalezly dovnitř. Angel stále sbíral hračky, divil jsem se, že měl ještě vůbec tu trpělivost, ale nápad od Jina, aby zde byl pořádek, bral až příliš vážně.
Došel jsem přímo k němu, když stál zády ke mně, svoje ruce jsem obmotal kolem jeho pasu a nadzvedl ho, až leknutím vyjeknul a opustil všechny hračky na zem.
,,Jungkookie."
Snažil se působit nahněvaně, ale i když jsem mu nyní neviděl do tváře, tak jsem věděl, že se usmívá a svoje již volný ruce, ihned položil na moje paže.
,,Ano andílku?"
Hlavu jsem naklonil více dopředu a věnoval mu tak letmý polibek na krk, až moje ruce uchopil pevněji a vnímal jsem jeho tlukot srdce, který na pár sekund zrychlil, jako vždy, když jsem ho políbil.
