Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yoongi
,,Jungkooku."
Vrátili jsme se do areálu, chlapec s černými vlasy se mnou odmítal komunikovat, během cesty mi neřekl ani jedno slovo a nepřijmul nabídku od pana Kima, abychom u něho přespali. Byli jsme tedy nuceni vyrazit v noci, byl jsem neskutečně vyčerpaný, jelikož jsem byl vzhůru skoro dva dny a mé tělo na to nebylo zvyklé.
,,Otevři bránu!"
Jungkook mi nevěnoval pozornost, vyřkl rozkaz a po chvilce tvor na bráně zareagoval, blížil se večer, Slunce však stále svítilo, ale i přes to jsem postřehl jeho oči, který dvakrát problikly a poskytl nám cestu dovnitř.
Chtěl jsem s ním mluvit, jistě vnitřně trpěl a jeho stav se tím pádem zhoršil, jelikož jakmile u svého otce projevil svou lidskou stránku a rozbrečel se, jeho oči postupně ztrácely rudý odstín a všiml jsem si, že jeho dýchání již nebylo tak pravidelné.
Psychicky se vyčerpal natolik, že již neumíral jenom jako tvor, ale i jako člověk.
Rychle jsem ho dohnal, měl jsem tendenci ho svým způsobem hlídat, i když má mou plnou důvěru, kterou si musel budovat dlouho, ale díky Jiminovi, kterého zachránil již několikrát, se mu to podařilo, ale to nemění nic na tom, že se jeho chování nyní liší a ač vím, že nás bude chránit vždy, to stejné nemusí platit i pro ostatní tady.
Znervózněl jsem, když jsem spatřil chlapečka, který poklidně seděl na travnaté ploše a Jungkook si ho okamžitě všiml.
,,V klidu, jdi si lehnout." vysloví.
Promluvil, jakmile jsem se k tomu chystal já. Jeho hlas zněl vyčerpaně, pravděpodobně byl též unavený, ale nemohl jít spát, jelikož je za pár hodin noc a on bude muset hlídat stanici.
Zněl tak zarmouceně, že jsem doopravdy uvěřil tomu, že si mohu jít lehnout, protože nemá v plánu ublížit tomu chlapci.
Nečekal na mou odpověď a otočil se, došel k hlavní budově a během chvíle se objevil na střeše. Nadzvedl jsem svou ruku, kterou jsem následně přiložil ke svému čelu, abych se uchránil před slunečními paprsky a byly moje oči ve stínu.
Sledoval jsem ho, jak si sedl přímo ke kraji, nohy mu ovšem nevisely volně dolů, pokrčil totiž svá kolena, aby se o ně mohl opírat se svýma rukama. Upřeně hleděl dolů, pozorující tak chlapečka, který jeho pohled kdyby ihned vycítil a zvedl svou hlavičku.
Hleděli jeden na druhého, ale náhle jsem spatřil, jak Jungkookovi vyjela konstrukce ze zad, nechal svá křídla vyjít ven a ladně je roztáhl. Poté je ovšem dal kolem svého těla a zakryl tak sám sebe, aby se na něho nemohl nikdo dívat.
Poraženecky jsem sklopil pohled, mrzí mě, že tolik trpí. Roky ho drželi v STU, sice se po čtyřech letech dostal ven, ale měl možnost být s Taehyungem defacto jenom rok, ukázal mu vztah a hezké období, ale o všechno přišel ze dne na den.
