Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Očekával jsem, že se mě zmocní panika, jakmile mě tu otec nechá a vrátí se do svého okrsku. Nic takového se ovšem nestalo, naopak jsem se po dlouhé době dokázal zhluboka nadechnout a tíha, která mě pronásledovala celý měsíce, byla rázem pryč.
Stanice NL vypadala naprosto odlišně, než STU či stanice, kde jsem pobýval.
Nejednalo se o vícepatrovou budovu, působilo to tu na mě jako moderní byt, který je opravdu prostorný, ale ukrývá nespočet pokojů a lehce voněla po desinfekci.
Stanice byla prosklená, sluneční paprsky ozařovaly místnost a dopřávaly prostoru příjemnější atmosféru.
,,Kim Taehyung?"
Přestal jsem pozorovat interiér a zahleděl se na menší brunetku, která se objevila kousek přede mnou.
Samovolně jsem na moment svraštil obočí a pokrčil lehce nos, když jsem ucítil její vůni, která mi byla kdyby povědomá. Nelíbila se mi, ale můj mozek ji stále vnímal dobře, jelikož ji svým způsobem poznával.
Pomalu jsem kývl a sledoval její úsměv, který se rozšířil. Přistoupila přímo ke mně a nastavila svou ruku.
,,Jmenuji se Dara, vítám tě v NL." vysloví.
Nechtěl jsem se ji dotýkat, ale nakonec jsem se k pohybu přinutil a její ruku na pár sekund přijmul.
Její teplo mi bylo nepříjemné, takže jsem svou ruku po chvilce stáhnul zpátky k sobě a nepatrně nadzvedl své pravé obočí.
,,Známe se?" optám se.
Neměl jsem ponětí, ale jestliže její vůni poznávám, tak jsme se museli potkat již v minulosti. Její oči se zaleskly, ustoupila o krok dozadu a na moment sklopila pohled.
Vnímal jsem její tep, byla to obyčejná dívka, její krev byla čistá a s tvorem neměla nic společného, takže jsem její pocity procítil opravdu lehce.
Byla smutná, ale po chvilce vykouzlila nepatrný úsměv a zahleděla se mi do očí.
,,Ne, ale znal jsi mou sestru, Minzy." odpoví.
Došlo mi, jak byla má otázka zbytečná, nepamatoval jsem si na to jméno, nic mi to neříkalo. Její bolest byla ovšem náhlá a nesnesitelná, nedokázal jsem ovšem pochopit z jakého důvodu ji prožívala.
Pomalu jsem kývl, avšak se k tomu nevyjádřil.
,,Provedu tě." řekne.
Beze slova jsem ji následoval, ukázala mi společenskou místnost, kuchyň, která byla opravdu prostorná a zahlídl jsem několik osob, stojící kousek od kávovaru, sledující plazmovou televizi, která byla na zdi.
Běžely obyčejný zprávy, který mě nezajímaly a hlavně jsem neměl čas věnovat pozornost obrazovce, jelikož Dara svižně postupovala dál.
Ukázala mi pokoje pro pacienty a následně jsme zašli na opačnou stranu. Podala mi kartu, kterou jsem si ihned převzal a zastavil se u dveří.
