Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Neopovažuj se ještě jednou vyslovit, že je to náš otec. Nemáte spolu nic společného, můj otec je vědec a ty jsi byl jenom jeho subjekt, stejně jako ještě nedávno můj, rozumíš!"
Křičel jsem na něho, kdybych totálně zešílel, něco uvnitř mě mi dával signál, že bych měl svých slov pravděpodobně litovat, ale já byl tak zatemněn vztekem, že jsem tomu absolutně nevěnoval pozornost.
Jungkook se na mě podíval, celé jeho tělo se napnulo a chvilku pouze stál na místě než mu problikla rudá barva v očích.
Čekal jsem, že se zachová stejně, jakožto bestie, a vysune svoje drápy, aby mě napadnul, ale to se nestalo.
Jeho oči začaly ztrácet křiklavou, červenou barvu, místo toho zcela vyhasly a byly kdyby skleněný.
,,Co jsi zač, do hajzlu?" zašeptá
Zhluboka jsem dýchal, snažící se rozdýchat tuhle situace, celkově vše, co mi nyní řekl, ale bylo to pro mě opravdu složité.
Více jsem se narovnal a nasucho polknul.
,,Ty jsi ten, který mi celou tu dobu lhal a i když jsme pro tebe riskovali vše, tak si nás nechal ve sračkách!"
Zabolelo mě krku, nikdy jsem nerad zvyšoval hlas, bylo mi to opravdu nepříjemné, ale on mi obrátil priority a snad mi nedal ani jinou možnost.
,,Nikdy jsem ti kurva nelhal."
Mlel svá hovna stále dokola, měl jsem touhu si vyrvat všechny vlasy, začít řvát a schovat se do kouta.
Jako nekončící noční můra.
Zasmál jsem se, čistým zoufalstvím a raději ustoupil ke dveřím, v plánu opustit tohle zapeklité místo.
Uchopil jsem za kliku a lehce zatáhl, avšak mě náhle hrubě sevřel, otočil mě čelem k sobě a se silou přirazil na dveře, který se hlasitě zabouchly.
V hlavě mi blikla samovolně vzpomínka na STU, na to, jak tenhle čin dělal jednu dobu neustále, aby mi naháněl strach.
Naklonil se ke mně, ihned jsem ucítil jeho horký dech na svých rtech, což mě pouze donutilo se více opřít o dveře.
,,Nikdy jsem ti nelhal, andílku." zašeptá
Cítil jsem, jak se mé tělo pomalu začíná třást, ztrácel jsem zlost a místo toho vnímal ten odporný pocit smutku, který se chtěl dostat napovrch.
Zatnul jsem čelist, párkrát intenzivně zamrkal a z posledních sil si ho odstrčil od sebe, jelikož jeho blízkost mi v tuhle chvíli absolutně nepomáhá.
,,Tyhle kecy si strč do prdele, celou tu dobu jsi se mnou jenom manipuloval, abych tě dostal ven a pak-''
,,To není pravda!"
Poprvé od chvíle, co se vrátil, jsem se ho doopravdy lekl. Zařval, vskutku hlasitě, až mi naskočila husí kůže a dokonce jsem nevědomky semkl rty k sobě, kdybych se snad bál, že by ho i mé dýchání nahněvalo.
,,Byl jsi jediný, který můj druh nepovažoval za holuba, za podělanou morovou epidemii. Staral jsi se o mě každý den a i přes to, že jsem se choval jako totální kokot, tak jsi to se mnou nevzdal." vysloví
Opět se ke mně začal přibližovat, ale já to sotva postřehl a stále slyšel v hlavě jeho slova, která mi způsobovala větší bolest a tlak na hrudi.
,,Jsi první a také poslední bytost, kterou budu kdy milovat, tak se tady kurva nesnaž přesvědčit sám sebe, že jsem ti lhal, když i to moc dobře víš, že to není pravda.''
Po roce jsem ucítil tu známou bolest, kterou jsem definitivně snažil odstranit ze svého života. Začal jsem vidět rozmazaně, držel jsem v sobě pláč a ihned sklopil pohled k zemi, abych unikl aspoň jeho přímému pohledu.
Rázem jsem nevěděl co dělat, co říct, abych unikl téhle situaci.
Bolelo mě to, protože i kdybych aspoň z části začal doopravdy věřit tomu, co mi nyní řekl, tak vím, že bych se sesypal.
Vyčítal bych si toho, že jsem mu během jeho příchodu nepomohl, že jsem ho neošetřil a nepodal pomocnou ruku.
Za to, že jsem mu vědomě způsoboval bolest a za svá slova, která jsem mu vpálil do ksichtu.
A to jsem si nemohl dovolit, neunesl bych to.
Zachoval jsem se tedy jako odporná bestie a místo toho, abych ukázal svou lidskou část, tak jsem zapnul svůj obraný mechanismus.
,,Jste jako holubi, kteří přenášejí nemoci." zašeptám
S těmito slovy jsem se rychle otočil a bez pohledu na něho, opustil místnost.
-
Zdravím sluníčka 🖤
Sice jsem zase psala kapitoly dopředu, ale opět neměla čas je zveřejnit, sry
Každopádně Taehyung se snaží být stále ledový, ale myslím si, že mu to už dlouho nevydrží... popravdě trápím sama sebe, protože už chci psát romantický díly a smut, ale Tae to zkrátka protahuje no
