Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook/ EOB
Po dlouhé době se mi spalo opravdu moc dobře, tlak v mé hlavě se vypařil a své tělo jsem vnímal silněji. Měl jsem touhu spát dál, ale cítil jsem, že je něco špatně a svoje oči jsem ihned otevřel.
Vyskytl se mi pohled na prázdnou celu a ohnutý přední tyče.
,,Řekni mi, proč za mnou kurva chodíš v noci, když víš, že bych ti mohl urvat hlavu?"
Pohotově jsem se zvedl a otočil se za Taehyungem, který seděl na nedalekém stole. To, že se dostal ven mě nepřekvapuje, Hoseok sehnal kov, který využívali i v STU, ale i mně se podařilo je po čase roztáhnout.
Andílek o tom neví, domnívá se, že se mi to povedlo kdysi ihned, ale musel jsem je roztahovat průběžně každý den, aby se definitivně povolily.
,,Bojíš se snad, že mi ublížíš?" optám se.
Naštvaně se na mě podíval a jeho oči problikly fialovou barvou, ale já si to vnitřně užíval, jelikož nemá ani ponětí, jak byl klidný v noci.
V sekundě se zvedl a objevil se přímo přede mnou.
,,Moc si nefandi, je sice pravda, že by tě byla škoda, ale nemám problém ti vyrvat jazyk z pusy." cekne.
I přes to, jak mě celá tahle situace trápila, tak mi jeho nynější chování připadalo roztomilé. Kdyby mi chtěl ublížit, tak to již udělá dávno, ale domnívám se, že uvnitř ví, že jsem někdo, komu může věřit a kdo je mu blízký.
,,Kdyby jsi jenom věděl, jaké potěšení ti můj jazyk přinášel, tak by jsi teď držel hubu." odpovím.
Pousmál jsem se a sám od sebe udělal krok blíže k němu, zarazil se po mých slovech a uhnul se svým pohledem. Po dvou týdnech mi předvedl lidskou reakci, která mě nesmírně těšila.
Naklonil jsem se k němu blíže a nadzvedl jedno obočí.
,,Chceš názornou ukázku?" optám se.
Navázal se mnou oční kontakt a potichu zavrčel, než nadzvedl svou ruku a vrazil mi pěstí. Měl jsem možnost jeho ruku zachytit, ale vím, že bych ho sevřel až moc silně a tím mu ublížil, což jsem nechtěl.
Má hlava se samovolně natočila do strany, byla to obrovská rána, která mě samotného překvapila. Ihned jsem vyplivnul krev na podlahu a jedním pohybem si setřel spodní ret.
Nechtěně jsem zavrčel a moje oči vzplanuly, štípalo to jako svině, ale po chvilce bolest odezněla a já tedy zhluboka vydechl.
,,To od tebe nebylo hezké, andílku." vyslovím.
Zasmál se a ledabyle mě obešel. Pozoroval jsem každý jeho krok, i přes to, že se z něho stal tvor, tak jeho pohyby byly stále elegantní.
Prohlížel si místnost, nevypadalo to, že by chtěl utéct, přeci jenom měl možnost, když jsem spal, ale neučinil tomu tak.
